Vybrané články
z týdeníku The Economist

Ubohý Bundeswehr. Ani Německo by neubránil

Německá armáda je v naprosto žalostném stavu a téměř rok po ruském útoku na Ukrajinu se nezměnilo skoro nic

ilustrační foto | Shutterstock.com

„Bundeswehr, armáda, které mám možnost velet, je víceméně zdecimovaná,“ napsal generál Alfons Mais, velitel německé armády, na sociální sítě v den, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. „Všichni jsme to čekali, argumentací jsme nic nesvedli, nedokázali jsme vyvodit a do praxe uvést závěry z anexe Krymu. To není dobré! Už toho mám plné zuby!“

Téměř rok po generálově věhlasném příspěvku jsou německé ozbrojené síly po odeslání značné části své techniky a vybavení na Ukrajinu zdecimovanější než kdy dřív. Zásoby munice by jim vydržely jen pár dní namísto třiceti, které doporučuje NATO. Jednotky používají čtyřicet let staré analogové vysílačky, které se snadno odposlouchávají. Z 350 bojových vozidel pěchoty Puma je funkčních jen 150. Z prosincové zprávy generálního inspektora Eberharda Zorna vyplývá, že Bundeswehr dokonce nemá ani dost polštářkových náplastí.

Pro odborníky a vojáky není mizerný stav Bundeswehru ničím novým, do ruského útoku na Ukrajinu to však německé vedoucí představitele nezajímalo natolik, aby s tím něco dělali. Válka v Evropě se zdála nepředstavitelná. Političtí vůdci sledovali, jak se Bundeswehr smrskává, až sotva dokázal vyslat pár set mužů na pomoc v místech mezinárodních konfliktů, jako jsou Afghánistán nebo Mali, ale nesvedl by ubránit Německo ani plnit závazky vůči NATO.

Blesk a po něm nic

Před rokem to vypadalo, že šok z ruské invaze povede k radikální a rychlé změně německé armády. Tři dny po útoku dal německý kancléř Olaf Scholz světu najevo, že Německo je odhodlané vybudovat silnou moderní armádu, když v Bundestagu oznámil „bod zvratu“, jehož součástí bylo i zřízení zvláštního fondu na ozbrojené složky v hodnotě sto miliard eur, tedy dvojnásobku ročního rozpočtu ministerstva obrany.

Bída německé armády. Proč není jméno nového ministra obrany dobrou zprávou

Trauma z druhé světové války se stalo na desítky let jedním z hybatelů německé politiky a vzpomínky na nacistické tažení Evropou učinily z otázek národní obrany téměř zakázané téma

Scholz se navíc zavázal, že splní cíl NATO, jenž stanovuje, že by roční výdaje na obranu měly tvořit alespoň dvě procenta HDP dané země. „Ten projev nás zasáhl jako blesk,“ říká německý armádní důstojník. Ozbrojené složky měly pro politiky konečně představovat prioritu.

O jedenáct měsíců později jsou němečtí vojáci znovu zdeptaní. Bundeswehr se zatím dočkal jen zlomku ze slibovaných masivních investic. Německo si v Americe objednalo 35 stíhaček F-35, které by měly nahradit letku složenou ze starších strojů Tornado, dostanou je však až v roce 2027.

Kdo by to chtěl řídit?

Po sérii chyb rezignovala letos 16. ledna ministryně obrany Christine Lambrechtová. Ta měla provést velkou reformu ozbrojených složek, dávala však přednost postupným krůčkům. „Přišli jsme o klíčový rok,“ prohlašuje Christian Mölling z think-tanku Německá rada pro zahraniční politiku (DGAP). Scholz si podle něj ve chvíli, kdy pronášel projev, nebyl vědom skutečného rozsahu problémů, s nimiž se ozbrojené složky potýkají.

Legendární „panzerfaust“ v akci proti Rusům. Německo vyprázdnilo sklady, na novou munici čeká

Německý kancléř Olaf Scholz sice vyhlásil novou éru ve výzbroji armády, bundeswehr má ale munici jen na několik dní, pokud by musel vést ozbrojený konflikt. Ukazuje se to na protitankových střelách, kterých si ministerstvo obrany objednalo 2500, aby zaplnilo díru po dodávce na Ukrajinu.

Situace je dlouhodobě tak špatná, že post ministra obrany je v Berlíně znám jako „kariérní zabiják“ nebo taky „katapultovací křeslo“. Scholz se neúspěšně pokoušel přesvědčit vrcholné politiky, aby se ujali postu po Lambrechtové. Boris Pistorius, jenž nakonec 19. ledna složil ministerský slib, předtím působil jako ministr vnitra Dolního Saska. Hned druhý den v úřadu byl hozen do vody, když se pokusil ospravedlnit Scholzovo vykrucování ohledně vyslání těžkých tanků na Ukrajinu.

Pistorius si neoddechne ani na chvilku. Musí přebudovat Bundeswehr, dál pomáhat Ukrajině a přitom plnit závazky Německa vůči NATO, vysvětluje Rafael Loss z dalšího think-tanku Evropská rada pro mezinárodní vztahy. Německo se 1. ledna ujalo velení Sil velmi rychlé reakce (VJTF) Severoatlantické aliance. K těm náleží 11 500 vojáků, z nichž více než polovinu dodává Německo. Pokud by měly být VJTF vyslány do boje, musel by německý kontingent vyžebrat vybavení od jednotek Bundeswehru, tak špatně je vybavený. Bylo by pro něj extrémně těžké reagovat během 48 až 72 hodin, jak NATO vyžaduje.

Německo se navíc zavázalo, že do roku 2025 dokáže alianci NATO poskytnout třicet tisíc plně vyzbrojených mužů a žen. Odborníci pochybují, že je to možné. Celou německou armádu tvoří zhruba 183 tisíc mužů a žen v porovnání s téměř půlmilionem na konci studené války, kdy západní Německo vynakládalo téměř tři procenta HDP na obranu. Třicet let podfinancování a čím dál rozbujelejší byrokracie si vyžádaly těžkou daň. Víc než peníze je ale potřeba dát Bundeswehr do pořádku. Vojáci – a jejich velitel – už toho nesmějí mít plné zuby. Jinak ozbrojené složky nepřitáhnou dost zájemců, aby v roce 2032 dosáhly plánovaných 203 tisíc bojeschopných mužů a žen.