TVL nezabírá

Minulý týden přinesl jednu překvapivě dobrou zprávu: demokracie v Americe je pořád živá a celkem zdravá. Volby dopadly úplně standardně, tedy tak, jak v Americe volby uprostřed prezidentského volebního období dopadávají nejpozději od šedesátých let – prezidentova strana ztratila kontrolu nad Kongresem. Demokratický prezident Joe Biden už nebude mít zdaleka tak lehkou práci při prosazování jakékoli legislativy (pokud doteď měl), protože republikáni získají zcela jistě většinu ve Sněmovně reprezentantů a Senát je ještě na vážkách. Čekalo se něco úplně jiného – masivní posílení republikánů v obou komorách a vytvoření předpolí pro slavné zvolení Donalda Trumpa za dva roky. Jenže ejhle, oni republikánští voliči nejsou tak hloupí, jak si trumpovci i spousta demokratů myslí. Trumpova volební lež (TVL) fungovala jen ojediněle a popírači výsledku voleb z roku 2020 vesměs propadli. Nicméně aby těch dobrých zpráv nebylo málo, největší hvězdou voleb se stal floridský guvernér Ron DeSantis, což sice není Trump, ale do příčetného umírněného republikána má také daleko.

Velkou událostí minulého týdne byl i klimatický summit COP v Šarm aš-Šajchu. Hodně se řečnilo, slibovalo a vyzývalo. Mezi řádky však prosvítalo něco, co se klimatickým aktivistům ani trochu nelíbí – že ambiciózní pařížský cíl maximálního oteplení jednoduše nelze splnit. A to i když si Evropa zcela rozvrátí (auto)průmysl a naplno se vrhne na obnovitelné zdroje. Bez dodávek plynu z Ruska totiž chybí přechodové palivo a většinu základních surovin a komponentů pro solární energetiku má zase pod palcem Čína. Vyměnit závislost na Rusku za závislost na Číně snad dnes doopravdy nechtějí ani Němci. Lidstvu tak nezbude nic jiného než se emisně krotit a začít se adaptovat. O tom ostatně píše ve své nejnovější česky vydané knize i Čechokanaďan Václav Smil – každý velký energetický přechod trvá desítky, ne jednotky let. Absolvovat bychom ho měli, ba musíme, ale holt to bude trvat. A mezitím se musíme postarat o to, abychom přežili a zcela si nezničili ekonomiku. Protože pak bychom na to prostě neměli. Sledovat Smilovy úvahy o planetě a lidstvu je jako vždy fascinující a ohromně vděčné. Skoro jako když najdete doktora, který nevidí jenom „to svoje“ a nesnaží se vaše problémy nacpat do jedné škatule, ale přemýšlí o vašem zdraví jako o celku. Škoda že jich není víc.

Skok od klimatu k fotbalu na první pohled působí bizarně, ale není o nic bizarnější než fakt, že se letos mistrovství světa uskuteční v Kataru. A mimochodem, potvrzuje tezi, že téměř vše souvisí se vším, protože je to právě Katar (spolu s USA), kdo hasí evropské problémy s dodávkami plynu. Fotbalový šampionát začne v Dauhá už tuto neděli, a protože by se těžko hledal lepší čas na představení jeho hostitelů, věnovali jsme mu téma tohoto čísla.

Pokračujeme také sérií rozhovorů s prezidentskými kandidáty, tentokrát s Markem Hilšerem. Už minule dokázal přesvědčit skoro devět procent lidí, že je prezidentský materiál. Od té doby jako senátor načerpal zkušenosti v nejvyšší politice a vyzrál. Přečtěte si, co říká o svém přerodu z aktivisty ve státníka. Pěkné čtení.