Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Turecko zavedlo tvrdý „dezinformační“ zákon. Zničí poslední zbytky nezávislého tisku
Turecko už nyní patří k zemím, které vězní nejvíc novinářů a disidentů. Teď se to ještě zhorší.
Turečtí novináři jsou zvyklí pracovat pod politickým tlakem. Teď ho začíná pociťovat i zbytek země. Nový mediální zákon, který turecký parlament minulý měsíc schválil, kriminalizuje sdílení „fake news“. Soudy za to mohou vynést až tříleté nepodmíněné tresty, a dokonce ještě o osmnáct měsíců delší, pokud tyto zprávy bude někdo posílat anonymně.
Vláda tvrdí, že je tento zákon nezbytným nástrojem při boji proti šíření dezinformací na sociálních sítích. Zákony, které přenesly odpovědnost na sociální platformy, se připravují i v dalších zemích včetně Německa a Ameriky. Turecká legislativa má však podle kritiků jeden jediný cíl – potlačit kritiku režimu Recepa Tayyipa Erdoğana sedm měsíců před volbami, které pro něj budou nejtěžší zkouškou za celé dvě desítky let u moci.
„Je to úplně naruby,“ říká Taylan Yildiz, bývalý technologický inženýr ze Silicon Valley a nynější člen opoziční strany Iyi. „Celý svět mluví o regulaci firem provozujících sociální média. Ale v Turecku zákon cílí na jednotlivce.“
Útěk na sociální sítě
Turecko už nyní patří k zemím, které vězní nejvíc novinářů a disidentů. Tito vězni jsou obvykle obviněni, že porušili široce pojaté protiteroristické zákony nebo urazili prezidenta. Kdysi nezávislé noviny a televizní kanály byly nuceny ukončit činnost nebo je převzali proerdoğanovští podnikatelé.
V posledních letech se mnoho vyhozených novinářů uchýlilo na sociální sítě, k podcastům a na youtubové kanály, kde nacházejí široké publikum – devět z deseti Turků používá alespoň jedno sociální médium.
V roce 2020 přijala vláda zákon, který vyžaduje, aby si největší globální sítě určily zákonného zástupce pro Turecko, jenž by na místě řešil žaloby a požadavky regulátorů na odstranění „závadného“ obsahu. Mnoho platforem, včetně YouTube, Facebooku a TikToku, uposlechlo.
Nový zákon rozšiřuje povinnost platforem poskytnout úřadům informace o uživatelích a také tresty za neuposlechnutí, včetně omezení rychlosti načítání jejich stránek.
To znamená, že by mohl být v den voleb přístup na sociální sítě silně omezen, i když například dřívější zablokování Wikipedie a Twitteru technicky zdatné Turky příliš netrápilo; jednoduše si zapnuli VPN.
Ekonomové v ohrožení
Nejsou to jen novináři, koho nový zákon znepokojuje. Také nezávislí ekonomové a tvůrci průzkumů se obávají, že by mohli skončit u soudu, kdyby jejich poznatky protiřečily oficiálním údajům o inflaci a veřejném mínění.
V první linii jsou i řadoví občané – i za sdílení či olajkování něčího příspěvku si nyní mohou vykoledovat trestní stíhání. Armáda byrokratů v prezidentově komunikačním úřadu pročesává sociální média a hledá cokoli kritického.
Největší ironií podle Tureckého svazu novinářů je, že nejvíc fake news chrlí provládní plátky a televize, které papouškují oficiální stanoviska a očerňují Erdoğanovy oponenty. Jednu z největších mediálních skupin v zemi vlastní prezidentovi příbuzní.
„Když přicházejí dezinformace od politiků, budou i oni trestně stíháni jako novináři a občané? Víme, že odpověď zní ne,“ říká předseda Tureckého svazu novinářů Gökhan Durmuş. „Vláda tomu říká dezinformační zákon, ale my od začátku říkáme, že je to zákon cenzurní.“
© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
