Skandál banky Credit Suisse dopadl jako všechny finančnické průšvihy: bohatí vyvázli, chudí zchudli
Když jste člen vedení velké mezinárodní banky, není pro vás vydělat 400 dolarů zrovna štrapác. Urs Rohner, do letoška předseda představenstva švýcarské banky Credit Suisse, si na tu částku přišel zhruba každých pětačtyřicet minut – včetně spánku, svátků a nedělí. Když však jste (fiktivní, teoretický) průměrný Mosambičan, je 400 dolarů vaším celoročním příspěvkem tamnímu HDP; alespoň za rok 2016. To jen tak pro poskytnutí lepší perspektivy následujícím odstavcům.
Právě 400 dolarů na hlavu, kojence a důchodce nevyjímaje, čítá škoda, kterou v Mosambiku napáchali bankéři Credit Suisse a její ruské kolegyně VTB ve spolupráci s tamními zkorumpovanými politiky. To je zhruba bilance dnes již (neblaze) proslulých „tuňákových dluhopisů“, jejichž kauzu na konci října dotáhl po osmi letech právních strkanic do konce londýnský soud. K jejím hlavním výsledkům patří bezvadně namaštěné kapsy několika mosambických expolitiků, slušná díra ve financích – a ještě větší v reputaci – zúčastněných bank a chudá země dohnaná na samý okraj třetího světa, krůček od definice nefunkčního státu.
Na počátku všeho byl prezident Armando Guebuza, za jehož vlády objevila francouzská ropná firma Total pěkná naleziště zemního plynu v moři kousek od břehů severního Mosambiku. Zahraniční finanční ústavy, bankami počínaje a Mezinárodním měnovým fondem konče, zpozorněly; prezident Guebuza se svými lidmi si zamnuli ruce. Ta kombinace se ukázala jako ničivá.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot