Vybrané články
z týdeníku The Economist

Trvalá převaha západních armád ve všech směrech je iluzorní, říká francouzský generál

Válku v Evropě předvídal generál Burkhard už rok před ruskou invazí, přesto teď připouští, že leccos podcenil

ilustrační foto | Profimedia.cz

V roce 2021, rok před ruskou invazí na Ukrajinu, řekl generál Thierry Burkhard reportérovi The Economist, že se francouzská armáda musí „zpevnit“ a připravit na „vysoce intenzivní válku“, pravděpodobně v Evropě. Jedním hypotetickým protivníkem bylo Rusko. Dnes je bývalý šéf pozemní armády velitelem veškerých francouzských ozbrojených sil.

A jak se ukázalo, jeho analýza byla velmi prozíravá. A také posloužila jako základ cvičení francouzských a spojeneckých vojsk na přelomu dubna a května, jež rozsahem překonalo cokoli, co se v Evropě konalo v posledních desítkách let.

Sedmnáct dní v dubnu a květnu velel generál Burkhard rozsáhlým manévrům na úrovni divizí ve východní Francii, v oblasti, kde spolu před více než před sto lety válčily evropské velmoci. Při závěrečné fázi cvičení Orion 23 došlo k fiktivnímu vpádu vojsk sousedního státu do „Arnlandu“, jenž se rozkládal na 400 kilometrů širokém pásu polí a lesů. Na dvanáct tisíc vojáků, 400 obrněných vozidel a padesát stíhaček se zapojilo do střeleb ostrou municí, hybridního boje, simulovaných nácviků, dronových útoků a meziarmádních koordinovaných operací s cílem vytlačit invazní jednotky.

V úplně jiném měřítku

Ve své pařížské kanceláři, kde na zdi proti sobě visí portréty ukrajinského generála Valerije Zalužného a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, se generál Burkhard zamýšlí nad tím, co si odnesl z tohoto cvičení a z války na Ukrajině. „Vysoce intenzivní válka se vede v úplně jiném měřítku,“ říká. „To jsem pravděpodobně podcenil.“ V posledních dvou desítkách let byla při protipovstaleckých operacích v Afghánistánu a Sahelu smrt deseti vojáků vnímána jako „národní tragédie, a oprávněně. To se teď na Ukrajině děje každou půlhodinu – týdny a týdny“.

Ukrajinská protiofenziva: do tuhého začne jít, až narazí na připravené ruské obranné pozice

Protiofenziva ukrajinské armády má zatím střídavé úspěchy. Proč?

V iráckém Mosulu, vzpomíná generál Burkhard, se džihádisté sledovaní francouzskými vojáky uchylovali k různým lstím, aby unikli leteckému průzkumu. Teď se naopak francouzské jednotky musejí vypořádat s laciným dronem, který umí odhalit tank, říká Burkhard, a s „extrémně přesnými“ zbraněmi, jež ho dokážou zničit. „Současné bojiště je mimořádně transparentní,“ říká francouzský generál, „je vidět téměř všude.“ Armády se musejí naučit snížit své elektronické emise a být neustále v pohybu. Velitelská stanoviště nestačí jen zamaskovat, je třeba skrýt i provoz v jejich blízkosti. To si žádá změnu návyků i mentality.

Smrtící účinnost zbraní závisí čím dál víc na technologiích, moderní válka se vede v obrovském měřítku a provází ji ohromná spotřeba munice a vysoká míra opotřebení. Jak za takových okolností může středně velká armáda vyvážit kvalitu a kvantitu? Prioritou je integrace platforem, říká generál. „Musíme být schopni mít ve vzduchu pět dronů propojených s dělostřeleckou baterií, třemi raketomety a tankem a zároveň být dostatečně pružní, abychom se dokázali rozhodnout, co uděláme s tím, co vidíme.“ Mít spoustu vojenských prostředků, aniž by mezi sebou dokázaly komunikovat, je k ničemu.

To vyžaduje všudypřítomnou konektivitu. Za příklad vysoce odolné sítě, na jaké budou armády v budoucnu spoléhat, dává generál Burkhard soustavu tisíců satelitů Starlink, jež používají Ukrajinci. Lodě, letadla a pozemní vozidla budou muset vytvořit jakousi komunikační „bublinu“ v dané oblasti – jakousi vojenskou wi-fi síť. A musejí být také schopny se bez ní obejít.

Putinovi se množí nepřátelé. V kurzu jsou hlavně separatisté

V odporu proti režimu Vladimira Putina začíná hrát hlavní roli etnický původ jeho aktérů. Jak vypadá možný rozpad Ruské federace?

„Už nemůžeme doufat, že budeme mít trvalou převahu ve všech oblastech,“ říká Burkhard a připomíná, že se Rusku ani Ukrajině nepodařilo získat leteckou převahu. „Převaha v podobě trvalé konektivity (…) je také iluzorní.“

Méně, ale srozumitelněji

Má Francie na to, aby těchto cílů dosáhla? Parlament nyní projednává armádní rozpočet na roky 2024 až 2030 s cenovkou 413 miliard eur, což je nominálně solidní čtyřicetiprocentní navýšení oproti stávajícímu rozpočtu na roky 2019 až 2025. Za Macronovy vlády by to mělo Francii umožnit splnit závazek vůči NATO a vydávat na vlastní obranu alespoň dvě procenta HDP.

Do nového rozpočtu se zjevně promítla válka na Ukrajině, která je v příslušném zákoně zmíněna hned čtrnáctkrát. Francie modernizuje svůj arzenál jaderného odstrašení, postaví letadlovou loď nové generace s atomovým pohonem, pořídí dalších 109 samohybných houfnic Caesar, tři tisíce dronů a spoustu dalšího.

Střely s uranem budou i pro nejlepší ruské tanky smrtící, věří Američané

Dodávka amerických tanků Abrams bude doplněna o munici s ochuzeným uranem, která projde i nejsilnějším pancířem ruských tanků.

Francie však paradoxně snížila objem nákupu nové vojenské techniky. Letectvo dostane oproti původním plánům o 48 stíhaček Rafale a patnáct dopravních letadel A400M méně, vojsko získá o 497 obrněných vozidel Griffon a Jaguar méně. „Protože se snažíme udělat všechno naráz, troškaříme, místo abychom určili priority,“ říká senátorka Hélène Conway-Mouretová.

Nový rozpočet, oponuje generál, „ukazuje správný směr“, i když se v plném rozsahu projeví až v roce 2030. Kritici podle něj nechápou, že je důležitější schopnost než velikost. Počty tanků, lodí a letadel nerostou tak rychle, říká Burkhard, protože prioritu dostala „konzistentnost“. „Je důležité, abyste, když koupíte tank, měli lidi na něm vycvičené, kteří mají dost munice na cvičné střelby a náhradních dílů, aby s ním mohli vyjet do pole.“

Nemá smysl, zdůrazňuje generál Burkhard, pořídit si „armádu, která může vyjet na přehlídku na výročí dobytí Bastily, ale není připravena vést válku“.