Jméno prezidenta USA se objeví na šecích, jimiž jeho administrativa chce pomoci lidem v nouzi. Naopak se neobjeví pod plánovaným příspěvkem pro WHO.
Americký prezident Donald Trump | Profimedia.cz
Jak by vypadala opatření na záchranu Titaniku, kdyby byl Donald Trump kapitánem? Hořký vtip, který koluje po internetu, má jejich seznam po ruce: 1) Žádný ledovec neexistuje. 2) My na ledovec nenajedeme. 3) Věděl jsem, že je to ledovec dřív než kdokoli jiný. 4) Nikdo nezná ledovce jako já. 5) Ten ledovec sem dovezli tučňáci. 6) Nikdo nemohl předvídat, že tady bude ledovec. 7) Nemůžeme dovolit ledovci, aby naši loď zastavil. 8) Posádka šíří o ledovcích fake news. 9) Někteří z vás se budou muset utopit. 10) Jsem ten nejlepší kapitán, zeptejte se kohokoli.
Co na první pohled vypadá jako kousavá satira, je ve skutečnosti poměrně výstižný popis reakce prezidenta Spojených států na koronavirovou pandemii. Tento týden si dal Donald Trump obzvlášť záležet, aby tragikomický charakter jeho vlády neupadl v zapomnění.
Konec peněz pro WHO
Nejprve oznámil, že zruší finanční příspěvek své země do rozpočtu Světové zdravotnické organizace. Nejde o málo, letos to měla být částka mezi 400 a 500 miliony dolarů (viz graf). Trumpa však – pochopitelně – rozčílilo, že vedení WHO v čele s Etiopanem Tedrosem Adhanomem krylo čínské podvody (přinejmenším) z počátku koronavirové krize.
Tak to vykládá Trump. Existuje i verze vůči WHO vstřícnější, jež má za to, že Peking podvedl i Adhanoma. Čína do letošního rozpočtu organizace přispívá plus minus 40 miliony dolarů, a je tak šestnáctým největším donorem. (Mimochodem, druhým největším přispěvatelem do rozpočtu WHO je nadace Billa a Melindy Gatesových a víc než Číňané dávají i další nestátní organizace).
WHO řekla, že Trumpova rozhodnutí lituje a že se teď soustředí na záchranu životů.
Jestliže Trumpův podpis bude letos světovým zdravotníkům chybět, naopak si ho užijí všichni Američané, kteří platí daně z příjmů. Ti všichni totiž budou příjemci šeku, jejž jim Trumpova administrativa zašle jako součást podpůrného balíčku za 2,2 bilionu dolarů. Jeho účelem je udržet nad vodou ty, jimž karanténa sebrala živobytí, a po uvolnění současných omezení napomoci ekonomiku znovu nastartovat.
Velký, tučný, krásný
To samo o sobě není zvlášť nečekané, na rozdíl od dalšího Trumpova rozhodnutí nechat na každý odeslaný šek vypsat své jméno (nikoli ve formě podpisu, ale v kolonce plátce). Není to docela bezprecedentní tah. Když George W. Bush nechal v roce 2001 Američanům odeslat daňový přeplatek, každý recipient obdržel předem dopis, v němž jej administrativa informovala o tom, jak je ráda, že může „pilně pracujícím Američanům vrátit jejich peníze“. Dopis nesl prezidentův podpis, šek samotný však nikoli.
Také Barack Obama se po finanční krizi pochlubil tím, jak na své spoluobčany myslí. Na každém staveništi se pak skvěla cedule s nápisem, že projekt, jenž posílá Američany znovu do práce, je financován ze zákona o zotavení a investicích. Jméno prezidenta na ceduli ovšem nefigurovalo.
Problém s Trumpovými šeky (vyjma těch, jež spadají do kompetence klinických psychologů) je v tom, že tisk prezidentova jména nejspíš prodlouží dobu, po kterou na ně recipienti budou čekat.
To je nešťastné, protože ti, kteří musejí spoléhat na vytištěný papírový šek, jej obvykle potřebují nejvíce (ostatní dostanou peníze elektronicky). Trump na tuto obavu zareagoval po svém. Řekl, že na zdržení mnoho nesejde: „Jsem si jistý, že lidé budou mít radost, až dostanou velký, tučný, krásný šek.“
