Truchlivé zprávy o Česku. Kam v důsledku vlády Andreje Babiše směřujeme?

Významné české instituce vydaly své výroční zprávy; dohromady skládají velmi neveselý obrázek o politickém i ekonomickém stavu země.

Truchlivé zprávy o Česku. Kam v důsledku vlády Andreje Babiše směřujeme?
Vláda odkládá důležité reformy, neřeší nepříznivý vývoj stárnutí populace, s veřejnými prostředky nakládá neúčelně, nehospodárně a neefektivně, popisuje realitu Nejvyšší kontrolní úřad a jeho šéf Miloslav Kala. | Profimedia.cz

Některé výroky premiéra Andreje Babiše již zlidověly, jako třeba ty, jimiž odráží vše k němu kritické: Je to kampaň a účelovka! O to užitečnější je podívat se na práci Andreje Babiše a jeho vlády trochu z odstupu – prizmatem institucí, které by z principu měly být nezávislé a přitom věci znalé.  

Je nepochybné, že pandemie nemoci covid-19 se tvrdě promítla do hospodaření Česka. Snaha vlády napumpovat do ekonomiky peníze na dluh je pochopitelná, stejně jako to, že loňský rok skončil nejhorším výsledkem hospodaření v historii ČR a letos to nebude o moc lepší. Jenže i s návrhem rozpočtu na rok 2022 by se prý ministryně financí „ráda vešla“ pod deficit 400 miliard. „Z našeho úhlu pohledu na sebe pandemie vzala roli katalyzátoru, zesilovače problémů, kterými naše země v oblasti nakládání s veřejnými prostředky trpí dlouhodobě a na které jsme dlouhodobě upozorňovali,“ konstatuje prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala. Výroční zpráva jeho úřadu z počátku dubna státní aparát v čele s vládou nijak nešetří.

Nakročeno do horších časů 

„Rok 2020 skončil nejhorším výsledkem hospodaření v historii ČR, v tempu zadlužování patříme v Evropské unii k rekordmanům. Vysvětlení, že za neradostnou statistikou stojí pandemie, ovšem neobstojí. Pravdou totiž je, že za téměř polovinou z nárůstu státních výdajů nestála protiepidemická opatření, ale růst celkových výdajů na provoz státu, sociální výdaje a další položky,“ zdůrazňuje ve svém úvodním slově Miloslav Kala. Přeloženo: I bez pandemie bychom měli nakročeno do horších časů. 

NKÚ popisuje i zaostávající digitalizaci státu a nízkou výkonnost veřejného sektoru. Krize jen potvrdila, jak nefunkční systém správy věcí veřejných jsme budovali a financovali, jak zoufale komplikovaný je náš právní řád, jak těžkopádné a byrokratické je řízení státu a jak poddimenzované jsou jeho zásoby a kapacity. „Není divu, že roste nedůvěra občanů ve státní instituce a že se vyčerpává jejich ochota podřizovat se státním opatřením,“ konstatuje Kala. 

Stát podle zprávy NKÚ není schopen jednat cíleně a systematicky, neví, čeho a jak chce dosáhnout, a neumí dovést projekty úspěšně do konce, nedostatečná či zcela chybějící je koordinace a komunikace mezi úřady a odpovědnými orgány. „Stát svou nedostatečnou činností negativně ovlivňuje přímo životy občanů, například v oblasti investic a dostupnosti bydlení. Extrémně dlouhé procesy při získání stavebních povolení jsou alarmující,“ čteme ve výroční zprávě.

Počet státních zaměstnanců pravidelně od roku 2016 narůstá, efekt na zlepšení výkonu státní správy to však nemá a vysoká administrativní a byrokratická zátěž stále dopadá hlavně na občany. Nárůst počtu státních zaměstnanců a výdajů na jejich platy je přitom plánován i na další roky. Ve výhledu na letošní rok se počítá s nárůstem počtu zaměstnanců „eráru“ až o sedm tisíc a s výdaji na platy vyššími téměř o 13 miliard korun. 

Vláda zároveň odkládá důležité reformy, neřeší nepříznivý vývoj stárnutí populace, s veřejnými prostředky nakládá neúčelně, nehospodárně a neefektivně. Neřeší dlouhodobou udržitelnost projektů, nesleduje jejich skutečný přínos ani návratnost vložených peněz… 

Ve stručnosti: Stát nehospodaří dobře a není výkonný, není schopen reagovat na dlouhodobé úkoly ani na rychlé změny a potřeby, a v řadě oblastí tak neplní řádně svou funkci. 

Dluhová brzda natlakována

To, že premiér Andrej Babiš šéfa NKÚ Miloslava Kalu příliš nemusí, není žádné tajemství. Docela rychle se u něj ale mezi „osoby non grata“ propracovala i Eva Zamrazilová, předsedkyně Národní rozpočtové rady, jejímž cílem je sledovat hospodaření veřejných institucí a ekonomické dopady kroků vlády.

Zákon o rozpočtové odpovědnosti vznikl v časech růstu, v roce 2017, v době, kdy byl Andrej Babiš ministrem financí. Národní rozpočtová rada začala fungovat v době, kdy již byl premiérem. Jenže radou prezentovaná data a fakta se teď Babišovi a spol. vůbec nehodí. 

„Předsedkyně Zamrazilová je historicky spojena s ODS, je potřeba se podívat, kde všude byla, kdo ji tam nominoval. Zastupuje opozici,“ kritizoval šéfku rady veřejně Babiš – bez ohledu na fakta. Zamrazilovou totiž do funkce na šestileté období navrhl tehdejší ministr financí za ANO Ivan Pilný, schválila ji vláda s ministry ANO a měl ji později potvrdit parlament. Ten se ovšem k nominaci po dobu 60 dní nevyjádřil (stejně jako u členů rady nominovaných Senátem a ČNB Richarda Hindlse a Jana Pavla), a tak její funkční období začalo ze zákona automaticky.

I Národní rozpočtová rada čerstvě vydala svou výroční zprávu a i ta nabízí zajímavé čtení. „Celé první dva roky své existence Národní rozpočtová rada upozorňovala na strukturální problémy veřejných financí, které tato pandemie naplno obnažila,“ píše Eva Zamrazilová ve svém úvodním slově. Pokud by prý vláda v boji s epidemií přijímala pouze opatření, která s ní bezprostředně souvisejí, a jež by tedy časem i automaticky skončila, odrazilo by se to sice v nárůstu dluhu, ale už ne v mandatorních opatřeních. Jenže tak to v Česku není. Opatření jsou sice přijímána s odkazem na covid-19, ale dopady na příjmy i výdaje státního rozpočtu jsou nastaveny jako trvalé.

Kritický hlas Národní rozpočtové rady se Babišovi nelíbí. Eva Zamrazilová podle něj zastupuje opozici. Do funkce ji ovšem navrhl někdejší ministr financí za ANO Ivan Pilný.
Profimedia.cz

„Zatímco dluhová brzda na úrovni 55 procent HDP byla podle projekcí vytvořených do poloviny roku 2020 záležitostí až přespříští dekády, současné nastavení veřejných financí přiblížilo kolizi s dluhovou brzdou do období následujících tří až pěti let,“ konstatuje Zamrazilová. 

Systém  veřejných financí je podle Národní rozpočtové rady (NRR) v dlouhodobé nerovnováze, jež se za loňský rok jen prohloubila. „Bez zásadních změn provedených pokud možno co nejdříve ponesou zátěž budoucích opatření především generace narozené po roce 1980. Čím později nezbytná stabilizace důchodového systému přijde, tím bude muset být silnější. To s sebou může nést nepříznivé makroekonomické důsledky,“ čteme ve zprávě. 

S nastupující předvolební kampaní, která zejména v případě hnutí ANO bude mířit především na starší generaci voličů, lze ale jen těžko od vlády očekávat rozpočtově odpovědné chování. To NRR tak trochu předjímá, když píše: „Stávající konsolidační strategie výslovně přenáší veškerou odpovědnost za stabilizaci veřejných financí až na příští vládu. Tento postoj je vysoce rizikový, protože vláda vzešlá z voleb na podzim 2021 bude moci začít uplatňovat své vize v oblasti veřejných financí nejdříve v roce 2023. Státní rozpočet na rok 2022 již bude v době jejího vzniku připraven, ne-li schválen.“ A dodává, že bez ohledu na budoucí složení vlády a Poslanecké sněmovny „je jisté, že následující roky budou z pohledu veřejných financí nejen mimořádně obtížné, ale také kritické pro jejich dlouhodobou udržitelnost“.

Stát není podnik

S ekonomikou státu i způsobem vládnutí souvisí i další ostře sledovaná výroční zpráva:  Bezpečnostní informační služby. Ta aktuální byla sice zveřejněna už v listopadu 2020, za připomenutí ale stojí.

Už proto, že řediteli služby Michalu Koudelkovi letos v létě končí jeho první pětileté funkční období. O pokračování by sice zájem měl, podstatné ale bude, jak se Babišova vláda postaví k jasně vyslovenému přání prezidenta Miloše Zemana, že Koudelka musí skončit.

Podle Zemana by se „pan Koudelka měl místo fiktivního honění ruských a čínských špionů zaměřit na ekonomickou kriminalitu v České republice“. Kriminální případy jsou sice zcela mimo pravomoci BIS, dění v ekonomice se ale věnuje. 

I když veřejná výroční zpráva situaci popisuje jen velmi obecně, leccos si lze o konkrétním obsahu domyslet. Třeba u pasáže, že BIS se zaměřovala „na rizikové aktivity týkající se několika strategických projektů, jejichž význam pro bezpečnost ČR svojí šíří přesahoval rámec ochrany významných ekonomických zájmů“ v oblasti energetiky či informačních a komunikačních technologií…

Řediteli služby Michalu Koudelkovi letos v létě končí funkční období. Rád by pokračoval, otázka je, zda se vláda Andreje Babiše postaví vůli prezidenta Zemana, který si přeje Koudelkův konec.
Profimedia.cz

Podobně jako v letech předchozích BIS popisovala i řadu případů nelegitimního lobbingu, klientelismu a korupce či „zásahy do činnosti regulatorních a dohledových orgánů státu, které směřovaly proti nezávislému výkonu jejich funkce“. Stručně řečeno – jde o kmotrovské praktiky, na jejichž kritice hnutí ANO Andreje Babiše vyrostlo. Lze též bez větších obtíží odhadnout, jakým způsobem bude BIS ve své zprávě za rok 2020 popisovat například nákupy zdravotnických a ochranných pomůcek v době nástupu pandemie covidu.

Poněkud opomíjená bývá obvykle ročenka Ústavního soudu za rok 2020. Nejde přitom jen o suchý výčet nálezů a rozhodnutí, také zde lze – trochu mezi řádky – najít i popis stavu Česka a stávající vlády Andreje Babiše.

Příkladem je verdikt, v němž Ústavní soud loni v únoru zamítl návrh prezidenta republiky a skupiny poslanců na zrušení částí zákona o střetu zájmů. Soudci v plénu dospěli k většinovému závěru, že napadená právní úprava není v rozporu s ústavním pořádkem. 

Zajímavější je odůvodnění, které ročenka rovněž připomíná: „Stát není podnik; služba státu je sice honorována, avšak výkon veřejné funkce není podnikáním, natož správou vlastního majetku. Proto je povinností demokratického právního státu nejen vytvořit veřejnému funkcionáři takové podmínky, aby mohl svou funkci řádně vykonávat, ale také zamezit tomu, aby takto svěřenou moc mohl využívat k prosazování vlastních (osobních) zájmů na úkor zájmu veřejného, a tím i důvěry veřejnosti.“

Text se vztahuje k takzvanému „lex Babiš“, který premiéra přiměl, aby svůj rozsáhlý majetek vložil do dvou svěřenských fondů. Ústavní soud ovšem explicitně odmítl názor, že zákon o střetu zájmů je namířen proti konkrétní osobě. Je třeba jej vykládat „ve vztahu k desítkám tisíců osob, které vykonávají veřejné funkce často mimo své povolání a na úkor svých osobních zájmů, ve prospěch zájmu veřejného“. 

Nakolik se to skutečně děje v případě Andreje Babiše, by měli na podzim u parlamentních voleb posoudit voliči. Je jisté, že marketéři hnutí ANO budou v rámci kampaně prezentovat zcela odlišný obraz Česka, než jaký lze vyčíst ve výše zmíněných výročních zprávách ctihodných institucí a úřadů.

Autor je šéfredaktorem serveru HlídacíPes.org.

 

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní