Trkalo se tele s dubem

Soudy ruší jedno protipandemické opatření za druhým a ministerstvo zdravotnictví je znovu a znovu vyhlašuje. Pošlapávání práva a spravedlnosti bude stát bolet.

Trkalo se tele s dubem
Podle pandemického zákona nemá ministerstvo právo zakázat fungování restaurací, ale stále dokola to dělá. Vědomě tak pošlapává právo. | Michal Čížek týdeník HROT

Samoobsluha v Uruguayské ulici na pražských Vinohradech není na první pohled ničím nápadná. Snad jen tím, že má už pár týdnů otevřeno 24 hodin denně. A to i v dnešních „covidových“ časech, kdy musí mít obchody mezi desátou hodinou večerní a šestou hodinou ranní zavřeno.

Ani ne před 14 dny vyhověl Nejvyšší správní soud dvěma návrhům majitele „sámošky“ Karla Vávry na zrušení opatření, kterými ministerstvo zdravotnictví omezovalo v průběhu dubna prodejní dobu obchodů. „Považoval jsem je za nezákonná, nelogická a z hlediska pandemie za nic neřešící,“ vysvětluje Vávra, proč se obrátil na soud. „V noci mi do obchodu přijde – plácnu – 80 zákazníků, to znamená v průměru deset za hodinu. Všichni přijdou pěšky, nikdo nejede MHD, každý má respirátor a samozřejmě všichni dodržují rozestupy. Tak mi, proboha, řekněte, jak to zhoršuje pandemii? Naopak je to lepší, než když se ke mně všichni nahrnou přes den.“ Velmi podobný názor na věc měl i Nejvyšší správní soud.

Reakce ministerstva zdravotnictví byla z hlediska právního státu nejhorší ze všech možných, byť po 12. dubnu, kdy začal platit nový, ne úplně příčetně sepsaný, pandemický zákon, už nepřekvapí: Hned po zrušení tohoto opatření vydalo ministerstvo další prakticky totožné – a tedy zjevně nezákonné – opatření, kterým noční nakupování opět znemožnilo. Úplně stejně protiprávně postupovalo v případě některých dalších nevyvedených opatření; týkalo se to třeba zákazu vstupu veřejnosti do vnitřních částí restaurací a kasin (tuto měsíc trvající praxi vzdalo ministerstvo až pod vedením Adama Vojtěcha, a od pondělí proto jsou restaurace kompletně otevřené).

Takové jednání připomíná ne úplně rozumné trkání telete do dubových vrat a zjevně nezůstane bez trestu. Podle pandemického zákona mohou totiž majitelé obchodů, hospod a jiných firem žádat jen o náhradu přímých škod (třeba za zkažené neprodané jídlo v lednici), nikoli o ušlý zisk. Pokud ovšem byla velká část opatření vydávaných (a následně rušených a znovu vydávaných) podle pandemického zákona nezákonná, bude muset stát nakonec se slušnou mírou pravděpodobnosti zaplatit i ušlý zisk. „Dáváme zrovna takovou žádost s paní advokátkou dohromady,“ říká Vávra a dodává, že ani jinak postupovat nemůže, protože mu zákon ukládá, aby se coby jednatel „staral o firmu s péčí řádného hospodáře“.

Více o tématu čtěte v novém čísle týdeníku Hrot, které vychází 31. května.

Týdeník hrot

  • Jak se lepí díra po covidu
  • Judista mezi jurtami
Objednat nyní