Vybrané články
z týdeníku The Economist

Triumf ludditů: Roboti vám práci hned tak neseberou

Covid-19 měl přinést nezvratnou automatizaci a likvidaci celých odvětví lidské práce. Proč se to nestalo?

Triumf ludditů: Roboti vám práci hned tak neseberou
ilustrační foto | Shutterstock.com

Měla to být krvavá lázeň. Když na začátku roku 2020 udeřil covid-19, ekonomové varovali, že se přes trh práce převalí robotická tsunami, která připraví obrovské množství lidí o práci a přinese vysokou strukturální nezaměstnanost. Jeden přední ekonom při slyšení v Kongresu na podzim toho roku tvrdil, že zaměstnavatelé „nahrazují pracovníky stroji“. Na začátku roku 2021 zveřejnil Mezinárodní měnový fond studii, podle níž se takové obavy „zdály být opodstatněné“. Průzkumy ve firmách signalizovaly, že mají velké plány na investice do umělé inteligence a strojového učení.

Experti měli řadu důvodů k obavám. Recese způsobují, že firmám klesají tržby, ale ne mzdové náklady, takže si hůř mohou dovolit zaměstnávat lidské pracovníky. V minulosti se opakovaně stalo, že hospodářský pokles přinesl přesun k větší automatizaci, která připravila některé lidi o práci a přinejmenším dočasně je poslala na dlažbu. Covidová pandemie v tomto ohledu vyvolávala ještě větší obavy. Lidé mohou onemocnět, roboti ne. Minulé pandemie uspíšily automatizaci, potvrzuje výzkum.

Ukažte ty roboty

Po více než dvou letech od vypuknutí pandemie se však jen obtížně hledají důkazy existence nějaké automatizační vlny, která by masivně připravovala lidi o práci. Místo aby si dnes pracovníci stěžovali na nedostatek práce, stěžují si šéfové na nedostatek pracovníků. V celé OECD, klubu nejbohatších zemí světa, najdeme nezvyklé počty neobsazených pracovních míst, ačkoli se blíží recese. V mnoha zemích stoupají nejrychleji mzdy těch nejhůře placených pracovníků, tedy lidí, u nichž se předpokládá, že by nejpravděpodobněji mohli být nahrazeni roboty.

Abychom přímo otestovali předpovědi katastrofiků, ponořili jsme se do zaměstnaneckých údajů z Ameriky, Austrálie a Británie. Od Federální rezervní banky v St. Louis jsme si vypůjčili metodologii a rozdělili povolání do dvou košů – na „rutinní“ a „nerutinní“. Rutinní práce obnášejí opakované úkony, které se může snadno naučit stroj nebo počítač, a jsou tudíž teoreticky náchylnější k automatizaci.

 

Postupem času – a zejména při minulých recesích – se podíl rutinních pracovních pozic v celkovém objemu pracovní síly snižoval (viz graf). Za pandemie se tento pokles dokonce zpomalil. Za dva roky před pandemií klesl podíl automatizovatelných prací v Austrálii o 1,8 procentního bodu. Ve dvou následujících, pandemických letech klesl jen o 0,6 procentního bodu.

Podobné trendy jsme našli i v Británii. Amerika má dnes dokonce o trochu víc rutinních pracovních míst, než byste čekali na základě projekcí prepandemických trendů.

Berte je s rezervou

Ekonomové dnes pracují na teoriích, které nebudou tolik náchylné k chybovosti. Možná je zbývající rutinní role výrazně obtížnější automatizovat. A možná technologie v některých případech dokonce zlepšují podmínky lidských pracovníků, místo aby jim škodily.

Prozatím si však vystačím s jedním jednoduchým pravidlem. Až uslyšíte nějakou další katastrofickou předpověď o tom, jak roboti seberou lidem práci, berte to s rezervou. 

© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com