Tresty za střílení na železné oponě: lepší pozdě než vůbec

Je velkým selháním české justice, že za zločiny na železné oponě ještě nebyl odsouzen žádný z vysokých představitelů komunistického režimu, kteří nad zabíjením na hranicích drželi ochrannou ruku.

Tresty za střílení na železné oponě: lepší pozdě než vůbec
ilustrační foto | Shutterstock.com

Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) zahájil v půlce května trestní stíhání proti bývalému federálnímu komunistickému ministru vnitra Františku Kinclovi. Viní ho z toho, že na konci osmdesátých let „nepřijal žádné konkrétní opatření“ k tomu, aby bylo příslušníkům Pohraniční stráže zabráněno „použít střelnou zbraň proti osobám, které se neoprávněně pokoušely překročit státní hranice ČSSR a zároveň nijak neohrožovaly příslušníky Pohraniční stráže či jiné osoby“.

ÚDV dokonce jmenuje konkrétní osoby, které pohraničníci na železné oponě vážně zranili. Na jednu dvojici z NDR, která se přes Československo pokoušela dostat do svobodného světa, dokonce vypálili 221 střel. Na hranicích se ale i umíralo, stovky „narušitelů“ zastřelili pohraničníci nebo je rozsápali psi.

Kinclovi bylo letos v únoru 81 let a logicky se nabízí otázka, jestli na nějaké stíhání a případný soud není už pozdě. Není. Každý zločin musí být potrestán, spravedlnost musí přijít. A je lepší, když to bude pozdě než vůbec. Pokud se tedy Kincl skutečně dopustil toho, z čeho ho viní ÚDV, patří tento případ před soud – ať je bývalému komunistickému aparátčíkovi, kolik chce.

Totéž ostatně platí pro další někdejší komunistické pohlaváry, kteří dlouhé roky obsazovali nejvyšší státní funkce a jimž už je dokonce přes devadesát: někdejšího premiéra Lubomíra Štrougala, exministra vnitra Vratislava Vajnara a předního stranického ideologa Jana Fojtíka, kteří jsou také stíháni za střílení na hranicích. Přitom jejich oběti se ničeho nedopustily, jejich jediným prohřeškem bylo, že nechtěly žít v nesvobodném světě.

Je to jedno z největších polistopadových selhání české justice, že za zabíjení a mrzačení na železné oponě ještě nebyl odsouzen žádný z někdejších vysokých představitelů komunistického režimu, kteří k takovým činům nutili příslušníky Pohraniční stráže. Právě oni připravovali a schvalovali potřebné zákony, nařízení a rozkazy, nad zabíjením na železné oponě drželi ochrannou ruku.

Přitom Němci ukázali, že to jde. Trvalo jim to pouhých sedm let. Tamní soudy potrestaly za zabíjení lidí na hranicích mezi východním a západním Německem – především u Berlínské zdi – celkem 151 činitelů včetně posledního komunistického šéfa Egona Krenze. Dostal 6,5 roku, přičemž už je opět dávno na svobodě. Vězení mohl opustit po čtyřech letech a šesti měsících.

V Česku musel loni zasáhnout Ústavní soud, jinak by bylo stíhání několika komunistických pohlavárů za zabíjení lidí na železné oponě definitivně zastaveno. Třeba to byl ten zásadní obrat a před soudem stanou ty „největší ryby“. Třiatřicet let od listopadu 1989.