z týdeníku The Economist
Trable v Trumpistánu
Narůstající autoritářství amerického prezidenta není známkou síly, ale slabosti

Historik Carl Abbott ve své knize Pomyslné hranice píše o roli, kterou hrají v americkém umění a kultuře čáry na mapách, že „vzhledem k tomu, že označují odlišnost, jsou to zároveň místa, kde může dojít ke změně – docela jako když výboj změní rovnováhu elektrického potenciálu“. Toto je podstata politiky Donalda Trumpa.
Zeď, kterou prezident slíbil vybudovat podél jižní hranice, vždy souvisela spíše s definováním odlišností – a vykřesání jisker –, než o kontrole imigrace. Označovala, proti komu se on a jeho voliči stavějí: Zcela otevřeně proti „násilnickým“ migrantům, skrytě proti diverzitě, a tím pádem proti republikánským lídrům, kterým rozmanitost nedělá těžkou hlavu, a proti liberálům, kteří ji oslavují. Proto se zdá, že téměř žádnému z prezidentových stoupenců nevadí, že ze slibované zdi nestojí ani cihla (ačkoliv rozšiřuje již existující hraniční plot).
Před polovinou funkčního období v roce 2018 stanul Trump na stejné, a přece jiné politické linii, přičemž tentokrát mu jako symbol posloužila blížící se karavana žadatelů o azyl ze Střední Ameriky. V současné době nutně potřebuje znovu pozměnit volební rovnováhu. V průzkumech veřejného mínění si Joe Biden vede výrazně lépe než Trump a tomu nezbývá než hranici ještě jednou, a ještě odvážněji posunout.