Trable tropického Trumpa

Brazilský prezident Jair Bolsonaro dokazuje, že být ostrý a tupý najednou je v politice možné. Investoři to chápou také.

Trable tropického Trumpa
Brazilský prezident Jair Bolsonaro | Profimedia.cz

Až se bude za počátek 20. let tohoto století vyhlašovat prvenství v kategorii ostrých hochů, kteří se nechali demokraticky zvolit hlavou státu, aby totálně propadli, nemůže Jair Bolsonaro v užším výběru chybět. Brazilský prezident je u moci necelého půldruhého roku, ale na téma ostuda již stihl napsat několik hutných kapitol. Za některé může pykat odvoláním z funkce a dost možná i vězením. Za jiné platí ostatní Brazilci, často i životem.

Když byl loni analytik Financial Times Gideon Rachman v Brazílii, překvapilo ho, jak intenzivně srovnává tamní podnikatelská elita svého prezidenta s Donaldem Trumpem. „Jsou si velice podobní, ale Bolsonaro je o hodně hloupější,“ řekl mu jeden prominentní finančník. Trump vedl, jakkoli mizerně, vlastní byznys, kdežto Bolsonaro to v armádě dotáhl na kapitána, zněl jeden z argumentů. Trump řekl, že jako koronavirovou prevenci užívá lék na malárii; Bolsonaro nařídil ministerstvu zdravotnictví totéž doporučovat veřejnosti. Když došlo na demonstrace proti karanténním opatřením, Trump jim vyjádřil své sympatie, Bolsonaro na nich rovnou řečnil.

Ještě před rokem a půl přitom brazilští byznysmeni Bolsonarův příchod vítali. Těšili se, že jeho protržní názory – ve srovnání s plíživým protekcionismem socialisticky smýšlejících předchůdců – jim uvolní ruce a přitáhnou do země zahraniční kapitál. Namísto toho mají před sebou vidinu druhé ekonomické recese během pěti let a prezidenta, jehož každý další krok situaci jen zhoršuje.

V hlavní roli nejistota

Zásadní důvod samozřejmě nemá s osobou prezidenta co dělat, protože koronavirus si nevybíral. Způsob, jímž Bolsonaro a jeho administrativa na hrozbu zareagovali, však věci dále zkomplikoval. Prezident přehodil starost za protipandemická opatření na guvernéry jednotlivých států, poté je sám nerespektoval a nevynechal jedinou příležitost k jejich zesměšnění. (Čtenářům v Bělorusku, Spojených státech a Česku to může přijít povědomé.)

Výsledkem byla zvýšená nejistota co do rozsahu škod plynoucích z covidu-19. Brazilská čísla jsou nepěkná: minulý týden mluvila o více než šesti stech tisících nakažených a jedenatřiceti tisících mrtvých. Nejistota ekonomická pak na sebe nenechala dlouho čekat. Index podnikatelské důvěry ve výkonnost brazilského hospodářství FGV IBRE poklesl v dubnu na svoji historicky nejnižší hodnotu. Průzkum centrální banky mezi ekonomy předpovídá, že meziročně se tamní HDP smrskne o sedm procent.

To na sebe navaluje další nepěknosti. Alberto Ramos, specialista na Latinskou Ameriku (Brazilci představují polovinu její populace) u investiční banky Goldman Sachs, očekává, že federální vláda bude letos hospodařit s rozpočtovým deficitem ve výši 19 procent HDP. Takový odhad počítá s vyvrcholením pandemie na přelomu léta a podzimu.

 

Jak to bývá, k prvním obětem krize – v makroekonomickém smyslu slova – patří dobré úmysly. Bolsonaro při nástupu jmenoval ministrem hospodářství Paula Guedese, akademika a investičního bankéře, jenž přišel s návrhem protržní ekonomické reformy. Návrh je dnes pohřben a brazilská média, jmenovitě deník Folha de S. Paulo, spekulují o Guedesově brzkém odchodu z funkce. 

Guedes, jehož erudice zprvu pomohla překonat rozpaky trhů z neortodoxního Bolsonara v prezidentské roli, by tak mohl následovat několik svých prominentních kolegů. Během koronavirové krize odvolal prezident hned dva ministry zdravotnictví, když odmítli propagovat antimalarika jako účinný lék na covid-19. (I zde na sebe vynikne Bolsonarova podobnost s Trumpem.)

Policie neděkuje

Skutečná bomba však vybuchla na konci dubna, kdy odstoupil ministr spravedlnosti Sérgio Moro, toho času nejoblíbenější brazilský politik. Původně vysokoškolský profesor a federální soudce proslul za vlády socialistů svým protikorupčním tažením. Akce s krycím názvem „mytí aut“ měla za cíl vymýtit úplatky ze vztahu mezi státní ropnou firmou Petrobras a politickými špičkami. Výsledek stál za to: na parlamentních poslancích nezůstala nit suchá a největší ryba, exprezident Lula, putoval za mříže (strávil tam jen několik měsíců, ačkoli jeho trest v jednu dobu čítal plných sedmnáct let).

Moro se také stal hlavní postavou projednávání ústavní žaloby proti Bolsonarově předchůdkyni Dilmě Rousseffové. I tady byl úspěšný: parlament prezidentku nejvyšší funkce zbavil. Brazilské justici vyneslo „mytí aut“ – v zemi, která jinak trpí lecčíms, chudobou počínaje a organizovanou zločinností konče – dobrou pověst politicky relativně nezávislého aparátu. Morovo jmenování ministrem také signalizovalo prezidentův úmysl vládnout civilizovaně.

Dlouho to však Bolsonarovi nevydrželo. Když Moro odstupoval, vyjmenoval své důvody. Prezident prý nepokrytě tlačil na výměnu federálního policejního ředitele, aby měl zdroj informací využitelných k politickému boji. Zároveň chtěl odvolat ředitele policie státu Rio de Janeiro, jenž vyšetřoval Bolsonarova syna. Přičtěte k tomu prezidentovu podporu skupinkám ozbrojenců, jež mají trochu filipínským stylem údajně čelit drogovým gangům, ačkoli podle týdeníku The Economist s nimi naopak vytvářejí ad hoc aliance. 

Impeachment na obzoru

Největší ránu pak Bolsonarovi zasadil nejvyšší soud, když začal zvažovat, jestli povolit Bolsonarovo stíhání. (V Brazílii může být prezident vydán ke stíhání zhruba stejně jako v Česku poslanec; kromě toho může být obviněn ze zločinů proti odpovědnosti, což je proces zhruba odpovídající americkému impeachmentu.)

„Prezident si kope vlastní hrob,“ řekl o Bolsonarovi listu Folha de S. Paulo exprezident Fernando Cardoso, „měl by odstoupit, než bude odvolán, aby nás ušetřil dalších škod kvůli koronaviru a nekonečného impeachmentu.“

Není divu, že investoři, již tak kvůli koronaviru nervózní, zemi kvapem opouštějí i se svými penězi (viz graf). „Lidé začínají říkat, že takhle si to nepředstavovali,“ řekl londýnským Timesům Aloisio Campelo z firmy FGV IBRE, která vydává výše zmíněný index. „Extrémně nízká úroveň ekonomické aktivity a vysoká úroveň nejistoty ohledně budoucnosti stlačují důvěru podnikatelů velmi nízko.“

 

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Jak Babiš bohatne na koronaviru
  • Život po Pentě
Objednat nyní