Tornádo a jaderná elektrárna. Rakušané kladou znepokojivé otázky

V sousedním Rakousku řeší otázku, jaké riziko hrozí jaderným elektrárnám v Česku a na Slovensku v případě ničivého tornáda, ke kterému došlo na jižní Moravě.

Tornádo a jaderná elektrárna. Rakušané kladou znepokojivé otázky
ilustrační foto | Shutterstock.com

Rakouská média i odborníci pro jadernou bezpečnost v této souvislosti zmiňují české elektrárny Temelín a Dukovany a také slovenské bloky v Jaslovských Bohunicích a v elektrárně Mochovce. Nejblíže výskytu tornáda jsou Jaslovské Bohunice, vzdálené zhruba 60 kilometrů.

Nikolaus Müllner z Institutu věd pro bezpečnost a rizika na Univerzitě pro přírodní zdroje (BOKU) ve Vídni zdůraznil, že odpověď není jednoduchá. „V zásadě je rozhodující, s jakými extrémními povětrnostními jevy se počítá v průběhu schvalovacího řízení. Celá budova by pak měla být navržena pro tyto scénáře,“ vysvětlil v rakouském deníku Die Presse.

Čím je elektrárna novější, tím spíše byly přísnější bezpečnostní standardy v době schvalování. Čím je ale jaderný zdroj starší, tím pozorněji by se měly zkoumat podmínky, za kterých došlo k výstavbě, a také se zaměřit na stav modernizací. Rakušané už z tohoto důvodu kritizují maďarskou lokalitu elektrárny Paks u Dunaje, kde může dojít k zemětřesení. 

Rakušané připomínají problémy v elektrárně Jaslovské Bohunice, jež leží 120 kilometrů od Vídně, v 70. letech minulého století. Jednalo se o první jadernou elektrárnu uvedenou do provozu v tehdejším Československu. První reaktor A1 se začal stavět už v roce 1958, od konce roku 1972 vyráběl elektřinu. Na bloku chlazeném oxidem uhličitým došlo během 13 měsíců v letech 1976 a 1977 ke dvěma závažným nehodám. 

Rakousko se ale o nich dozvědělo až po hlasování o spuštění jaderného zdroje Zwentendorf v listopadu 1978, kdy těsně zvítězili odpůrci jádra. Při první nehodě v Bohunicích došlo k úmrtí dvou pracovníků elektrárny, při druhé došlo k částečnému roztavení aktivní zóny. 

Na stupnici jaderných událostí od jedné do sedmi byla nehoda hodnocena čtyřkou, tedy jaderná havárie bez vážnějšího vlivu na okolí. Od roku 1979 je zdroj fakticky v likvidaci, přírodní uran, který sloužil jako jaderné palivo, byl odvezen do Sovětského svazu. Na tomto místě vznikly i další bloky V1 (dva bloky) a V2 (dva bloky). Posledně jmenované jsou v provozu. 

Udržení energie v případě živelní pohromy

Rakouská expertka na hodnocení bezpečnosti jaderných elektráren Helga Kromp-Kolbová zdůraznila, že nejde jen o bezpečnostní standardy pro hlavní budovu elektrárny, ale o celkovou bezpečnostní koncepci. Jako předsedkyně Fóra pro jaderné otázky radí rakouské vládě v oblasti ionizujícího záření.

V případě živelné pohromy musí být zaručeno, že bude zajištěn dostatek energie pro udržení chodu čerpadel pro nouzové chlazení reaktorů. Musí se dbát i na další parametry. Jak rychle se dokážou spustit dieselové generátory, zda jich je dostatek a po jak dlouhou dobu dokážou vyrábět elektřinu pro chod elektrárny, vysvětlila Kromp-Kolbová. 

Změna klimatu v tomto ohledu vytváří další rizikové faktory, jež se mohou projevit výskytem extrémního počasí. V případě bouří a tornád se stávají nejzranitelnějšími body v okolí jaderného zdroje rovněž elektrické stožáry.

Problém s oteplováním řek

Kromp-Kolbová i Müllner byli vyzváni Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), aby připravili zprávu o hodnocení rizik a zranitelnosti jaderných elektráren a jejich nákladů na adaptaci kvůli oteplování. Intenzivní vlny veder a sucha podle nich způsobí, že jaderné, ale i tepelné elektrárny nemusejí mít dostatek vody pro chlazení. 

Zejména u plánování nových jaderných zdrojů, jejichž životnost má být okolo 60 let, se musejí zohlednit aspekty změny klimatu už ve fázích projektování, plánování a vydávání licencí. Také u stávajících zdrojů bude nutné přijmout dodatečná opatření, aby byly reaktory odolnější vůči změnám klimatu. To bude mít dopad na celkové náklady na výrobu elektřiny z jádra.

Müllner tvrdí, že se doby odstávek u všech elektráren, jež ke svému chlazení používají vodu z řek, budou kvůli stoupající teplotě prodlužovat. „Každá řeka má horní teplotní limit, který při překročení způsobí úhyn ryb, protože voda se příliš zahřeje,“ vysvětlil další efekt globálního oteplování. 

K tomu je třeba počítat s častějším výskytem extrémních povětrnostních jevů. „Nikdo v současné době není schopen říct, jak moc změna klimatu změní regionální povětrnostní vzorce,“ dodal s tím, že je potřeba mít „spíše větší bezpečnostní rezervy“ při posuzování bezproblémového provozu jaderných bloků. 

Týdeník hrot

  • Ze státního se nenajíš 
  • Jak si koupit partaj
Objednat nyní