Od sedmnácti k pěti a ještě níž

Dnes již nikdo neví, kde TOP 09 začíná a kde končí. Bojuje o symboly minulosti, koketuje s progresivistickými tématy, rozpadává se do solitérství.

Od sedmnácti k pěti a ještě níž
Miroslav Kalousek (vlevo) a Karel Schwarzenberg | Profimedia.cz

Stará politologická poučka říká, že stranou se politické uskupení stává teprve tehdy, když dokáže přežít svého prvního vůdce a přitom neupadnout do bezvýznamnosti. TOP 09 právě teď čelí ještě větší výzvě. Politiku opouští dokonce dva její otcové zakladatelé a první předsedové. Karel Schwarzenberg, srdce a tvář TOP 09, odchází z aktivní politiky nadobro. Miroslav Kalousek, mozek a páteř strany, oznámil, že nebude kandidovat v příštích volbách. 

Osiřelé formaci nyní reálně hrozí osud starších projektů, jejichž cílem bylo nahradit ODS. Ještě před pár lety to všechno vypadalo idylicky. TOP 09 dýchala ODS na krk. Zatímco kníže uhranul pověstný Topolánkův měkký obal, Kalousek mířil přímo do tvrdého jádra. Společně odloudili ODS řádově stovky tisíc voličů, které doplnili desítkami tisíc nevoličů a exvoličů lidovců, zelených i ČSSD. Volili je i prvovoliči, kteří především díky Karlovi přišli poprvé volit ve srovnatelném počtu s ostatními věkovými skupinami. 

Plejáda úspěchů TOP 09 mezi roky 2010 až 2013 byla impozantní: 17 procent ve volbách 2010, včetně prestižního vítězství v matičce Praze, posty ministrů financí a zahraničních věcí v Nečasově kabinetu, nakrátko i prestižní pozice pražského primátora, kníže jako jediný skutečný Zemanův soupeř v prezidentské volbě.

Jenže pak přišel pád Nečasovy vlády, po kterém následovaly předčasné volby a razantní nástup Babiše. První a poslední volební vítězství nad ODS odstartovalo éru velkého úpadku. 

Fatální topácké omyly

Skvělým tahem byla na počátku existence TOP 09 spolupráce se STAN. Ta dodávala nové formaci punc schopnosti se dohodnout i legitimitu mimo velká města. Jenže vedení TOP 09, uchlácholeno sílící lokální pozicí STAN, rezignovalo na budování stranické struktury. Nerušeně přežívalo ve své slonovinové věži velké, rádoby evropské politiky, kde se více a více odtrhávalo od reálných problémů, aniž si všimlo, že jeho spojenec již dávno není apendixem „s podporou“, nýbrž sebevědomou formací s celostátními ambicemi. Když si toho konečně všimlo, bylo už pozdě.

Ruku v ruce s tím se topka odkláněla od pravicových pozic. Její ekonomicky liberální elektorát, tvořený z velké části OSVČ a příslušníky svobodných povolání, tak například v roce 2013 musel vyslechnout: „Daň z příjmu fyzických osob máme platit všichni stejnou. Bez ohledu na to, v jaké formě jsme zaměstnáni či podnikáme“. Dobrá socialistická teze. Jenže jejím autorem nebyl nikdo jiný než Kalousek. Sázel tak na image spravedlivého správce státní kasy, odlišnost od ODS i rostoucí počet dobře placených manažerů bez přímé vlastnické odpovědnosti. Tohle brnkání na struny třídního boje se svého času promítlo i do hospodských debat mezi kamarády živnostníky a zaměstnanci. To nemohlo dopadnout dobře a také nedopadlo. Vytvořilo se předpolí pro socialistickou, ale především babišovskou rétoriku a později i reálnou politiku diskriminace a kriminalizace podnikání. Spolu s porušením kánonu, že pravice nesmí zvyšovat daně, a prosazováním přímé volby prezidenta šlo o fatální omyly tehdejšího vedení TOP 09.  

Kdo se v tom má vyznat?

Ve volbách 2017 nevýrazná topka sotva přelezla pětiprocentní hranici, které reálně dosáhla jen ve čtyřech krajích. Kdo si však něco sliboval od nových předsedů, musel být zklamán. Dnes již nikdo neví, kde TOP 09 začíná a kde končí. Bojuje o symboly minulosti, koketuje s progresivistickými tématy, rozpadává se do solitérství. Její nejviditelnější politické aktivity tvoří tu odstranění sochy maršála Koněva, tam boj za práva týraných zvířat. Tu se vymezuje proti Babišovi, jindy zase vůči pražským koaličním partnerům podobného ražení. Iniciuje zajištění volebního práva občanů v karanténě a azyl pro protestující obyvatele Hongkongu. Fajn, but who cares?

Do toho všeho se topka chlubí nejroztodivnějšími krajskými volebními koalicemi. Někde jde s ODS, STAN či KDU-ČSL, jinde zase s regionalisty, moravisty, levicovými Idealisty nebo různými odnožemi zelených.

Touto (ne)politikou se vedení TOP 09 vmanévrovává do situace, kdy bude před sněmovními volbami stát před politickým rozhodnutím, které mu nikdo nezávidí. Zachová si topka kus cti a stejně jako ODA v roce 1998 odstoupí z voleb a vyzve své voliče, aby dali hlas někomu, kdo má šanci uspět? Nebo vypije kalich hořkosti až do dna jako US v roce 2006 a svou neoblomností připraví antibabišovský blok o pár důležitých hlasů? Anebo – ať už s nabízejícím se Kalouskem, či bez něj – se vrtne buď k ODS, nebo k Pirátům, budou-li o to vůbec stát, kde nebude moc vyčnívat, doufajíc, že z toho kápne aspoň pár poslaneckých křesel?

Autor je politolog a prorektor vysoké školy CEVRO Institut.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Zelený kazatel
  • Jak zasypat mzdovou propast
Objednat nyní