Tokijský rébus

Červené číslice na hodinách před Tokijským centrálním nádražím odpočítávají sekundy do začátku olympijských her. Čím blíž 23. červenci jsme, tím větší panuje nejistota, zda se bude olympiáda vůbec konat. Hodiny se koneckonců už jednou přenastavovaly: když se loni světem prohnala pandemie covidu-19, posunuly se na letošní rok. Organizátoři hovořili o olympijských hrách jako o symbolu, jako o světle na konci covidového tunelu. Oslavy, které zahájí štafeta nesoucí olympijský oheň, by měly začít 25. března, jenže vzhledem k nekončícímu řádění nemoci se nejspíš dočkáme dalšího těžkého rozhodování.

A bude to podstatně složitější než loni. O covidu-19 toho víme mnohem více, dokážeme ho výrazně efektivněji kontrolovat než před rokem a realizace her se - byť bez masové účasti diváků -jeví až mučivě uskutečnitelná. Jenže jejich konání s sebou nese zásadní rizika. Nemoc šířící se olympijskou vesničkou by se stala jasným symbolem arogance a neschopnosti a mohla by otřást premiérským křeslem Jošihideho Sugy, který už teď bojuje s klesající popularitou. Ani alternativa se nejeví jako dvakrát přijatelná: Mezinárodní olympijský výbor (MOV) prozatím vyloučil další potenciální odklad; pokud by se tedy tokijská olympiáda letos nekonala, zrušila by se nejspíš definitivně. „Prezentovali je (olympijské hry) jako symbol vítězství nad koronavirem, takže pokud je zruší, stanou se symbolem selhání japonské vlády,“ komentuje situaci Jasunori Sone z Univerzity Keio. „Obě možnosti jsou stejně hrozné.“

Život, nebo olympiáda

Důvody ke zrušení her jsou zřejmé. Pandemie neztrácí na síle a denně přibude celosvětově téměř 300 tisíc případů. Samotné Japonsko se nachází uprostřed třetí, neustupující vlny, která přiměla vládu prodloužit nouzový stav do začátku března. Přestože se v řadě zemí rozběhly očkovací kampaně, ani ty nejoptimističtější odhady nepočítají s tím, že by se imunita proti covidu-19 rozšířila do léta natolik, aby bylo možné garantovat viruprosté hry. Japonsko na první očkované navíc teprve čeká. Část odborníků specializujících se na veřejné zdraví prohlašuje, že by uspořádání her bylo čiré bláznovství. A souhlasí s nimi dokonce i někteří sportovci. Hvězdná japonská vytrvalkyně Hitomi Niiya se nechala slyšet: „Upřímně, podle mě je život mnohem důležitější než olympiáda.“