Vybrané články
z týdeníku The Economist

Tokijský rébus

Ze světla olympijské pochodně na konci tunelu se může vyklubat lokomotiva

Tokijský rébus
ilustrace Vojtěch Velický

Červené číslice na hodinách před Tokijským centrálním nádražím odpočítávají sekundy do začátku olympijských her. Čím blíž 23. červenci jsme, tím větší panuje nejistota, zda se bude olympiáda vůbec konat. Hodiny se koneckonců už jednou přenastavovaly: když se loni světem prohnala pandemie covidu-19, posunuly se na letošní rok. Organizátoři hovořili o olympijských hrách jako o symbolu, jako o světle na konci covidového tunelu. Oslavy, které zahájí štafeta nesoucí olympijský oheň, by měly začít 25. března, jenže vzhledem k nekončícímu řádění nemoci se nejspíš dočkáme dalšího těžkého rozhodování.

A bude to podstatně složitější než loni. O covidu-19 toho víme mnohem více, dokážeme ho výrazně efektivněji kontrolovat než před rokem a realizace her se - byť bez masové účasti diváků -jeví až mučivě uskutečnitelná. Jenže jejich konání s sebou nese zásadní rizika. Nemoc šířící se olympijskou vesničkou by se stala jasným symbolem arogance a neschopnosti a mohla by otřást premiérským křeslem Jošihideho Sugy, který už teď bojuje s klesající popularitou. Ani alternativa se nejeví jako dvakrát přijatelná: Mezinárodní olympijský výbor (MOV) prozatím vyloučil další potenciální odklad; pokud by se tedy tokijská olympiáda letos nekonala, zrušila by se nejspíš definitivně. „Prezentovali je (olympijské hry) jako symbol vítězství nad koronavirem, takže pokud je zruší, stanou se symbolem selhání japonské vlády,“ komentuje situaci Jasunori Sone z Univerzity Keio. „Obě možnosti jsou stejně hrozné.“

Život, nebo olympiáda

Důvody ke zrušení her jsou zřejmé. Pandemie neztrácí na síle a denně přibude celosvětově téměř 300 tisíc případů. Samotné Japonsko se nachází uprostřed třetí, neustupující vlny, která přiměla vládu prodloužit nouzový stav do začátku března. Přestože se v řadě zemí rozběhly očkovací kampaně, ani ty nejoptimističtější odhady nepočítají s tím, že by se imunita proti covidu-19 rozšířila do léta natolik, aby bylo možné garantovat viruprosté hry. Japonsko na první očkované navíc teprve čeká. Část odborníků specializujících se na veřejné zdraví prohlašuje, že by uspořádání her bylo čiré bláznovství. A souhlasí s nimi dokonce i někteří sportovci. Hvězdná japonská vytrvalkyně Hitomi Niiya se nechala slyšet: „Upřímně, podle mě je život mnohem důležitější než olympiáda.“

Japonskou veřejnost, jak se dalo očekávat, nijak zvlášť netěší představa, že by měla hostit desítky tisíc sportovců, novinářů a nejrůznějších bafuňářů z celého světa, když každý z nich představuje potenciální zdroj nákazy. Z průzkumu veřejného mínění provedeného v roce 2019 vyplývalo, že se na olympiádu těší téměř 90 procent Japonců; aktuálně je 80 procent dotazovaných proti tomu, aby se hry letos vůbec konaly (přibližně 40 procent je pro zrušení a 40 by bylo pro další odklad).

K obavám přispívají také stále stoupající náklady. Účet se už teď vyšplhal z plánovaných 7,3 miliardy dolarů na oficiálně odhadovaných 12,6 miliardy, ale podle vládních auditorů překročily skutečné výdaje 20 miliard dolarů. Opatření související s odkladem a prevencí vyjdou na dalších 2,8 miliardy. Třiaosmdesátiletý předseda tokijského organizačního výboru, někdejší premiér Joširó Mori, přilil zkraje měsíce další olej do ohně olympijských potíží. Jeho prohlášení, že ženy dostávají na jednáních příliš prostoru, spoustu lidí dost naštvalo. Na konci minulého týdne rezignoval.

Ačkoli jsou Japonci v souvislosti s olympiádou vystaveni největšímu riziku, není rozhodnutí o osudu olympiády pouze na nich. Japonské nejvyšší vedení neztrácí odhodlání: Suga na posledním virtuálním setkání ujistil Světové ekonomické fórum, že je „rozhodnutý přinést světu naději a odvahu“. A MOV to vidí stejně: Jeho předseda Thomas Bach řekl, že ohledně realizace letošní tokijské olympiády žádný „plán B“ neexistuje. Myriáda těch, kteří se na hrách podílejí, od národních olympijských výborů přes korporátní sponzory po televizní společnosti, stojí o jejich pořádání, i kdyby měly proběhnout v nějaké omezené podobě. Řada sportovců by přivítala možnost soutěžit. Spousta japonských obchodníků věří, že i osekaná olympiáda by byla z ekonomického hlediska lepší než žádná. Jiné velké sportovní události přinášejí naději, že by se hry přece jen mohly konat: Národní liga amerického fotbalu minulý týden korunovala nového šampiona Super Bowlu a navzdory obavám z covidu-19 právě probíhá mezinárodní tenisový turnaj Australian Open.

Ohrožená integrita

Olympiáda nicméně představuje výzvu trochu jiných rozměrů. Na Open se do Austrálie sjelo přibližně 1200 hráčů, členů jejich týmů a funkcionářů. V Tokiu by mělo poměřit síly přes 11 tisíc sportovců z více než 200 zemí, přičemž s nimi dorazí ještě mnohem větší množství bafuňářů, trenérů a reportérů. Organizátoři musejí přijít na to, jak udržet sportovce zdravé - obzvláště v případě kontaktních sportů. Nákaza šířící se mezi účastníky už letos v Japonsku přerušila turnaje v sumu a ragby. Pokud by se nakazila sportovní špička, neohrožovala by nemoc jen její zdraví, ale také integritu celé soutěže. Organizátoři budou muset rovněž přijít na to, jak naložit s diváky, pokud se tedy akce vůbec budou moct zúčastnit. Aktuálně je nepravděpodobné, že by se na hry mohli přijet podívat cizinci. Není však vyloučené, že by mohli dostat zelenou místní diváci, kteří se v posledních měsících vrátili do ochozů na fotbalové a baseballové zápasy.

Plány, které organizační výbor zveřejnil tento měsíc, naznačují, jak by hry mohly vypadat. Účastníci se budou neustále testovat a budou se muset smířit s přísným omezením pohybu. Diváci budou moct tleskat, ale ne zpívat ani skandovat. Bude doporučeno vyhýbat se objetím a podávání ruky. Aplikace japonské vlády trasující kontakty s covidem19, COCOA, by se měla podílet na snaze zastavit šíření infekce. (Aplikace má vlastní problémy: Japonské ministerstvo zdravotnictví nedávno přiznalo, že poslední čtyři měsíce znemožňovala chyba v systému verze pro Android informovat uživatele o blízkém kontaktu s jedinci testovanými pozitivně na covid-19.)

Osud her, stejně jako mnoha dalšího, bude záviset na vývoji pandemie. Zdroje blízké japonské vládě neoficiálně předpokládají, že se realizace v plánovaném termínu ukáže jako nemožná. Uvažují o dalším nezadaném letním termínu -v roce 2032. Další zdroje si myslí, že se překážky ukážou jako méně děsivé, až opadne zimní vlna a rozjede se očkování. Veřejnost podle nich změní názor. Japonsko se každopádně nejspíš pokusí vykroutit z jednostranného rozhodování, aby nevypadalo jako ten, kdo světu odepře olympiádu. Loňské odložení přišlo až poté, co Austrálie a Kanada spolu s dalšími zeměmi oznámily, že své atlety na hry nevyšlou. Na konci ledna předseda australského výboru naopak prohlásil: „Tokijské hry budou. Oheň se 23. července 2021 rozhoří.“ Pokud se nějací sportovci nakonec skutečně postaví na startovní čáru, zaslouží si už jen za to medaili.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Kožený z kola ven?
  • Mafie, pytláci a nosorožci
Objednat nyní