Vybrané články
z týdeníku The Economist

Tohle není fake! Tak to dokaž. Jak ve válce poznat, co je pravda?

Odhalit fotografický podvrh bývá těžké. Prokázat, že něco fake není, může být ještě těžší. Ale kvůli válečným zločinům je to důležité

Tohle není fake! Tak to dokaž. Jak ve válce poznat, co je pravda?
ilustrační foto | Profimedia.cz

Starý aforismus praví, že první obětí války bývá pravda. Jedním z aktuálních příkladů je šíření fotografií a videí situací, které se ve válkách, jako jsou ty aktuálně probíhající na Ukrajině a v Sýrii, nikdy nestaly. Některé jsou naprostými podvrhy. Jiné do jisté míry upravují pravdivě zachycený materiál. Loni se objevilo zfalšované video ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, v němž vyzýval ukrajinské vojáky, aby se vzdali.

Šíření podobných falešných materiálů vedlo k dalšímu, mnohem rafinovanějšímu přístupu k tomu, jak vytvářet lživé obrazy: Co využít jejich všudypřítomnost, abychom zpochybnili věrohodnost nepohodlných, ale zcela pravdivých výjevů?

Krátce poté, co Rusko loni vtrhlo na Ukrajinu, například agentura AP zveřejnila videozáznam lékařů, kteří se ne­úspěšně pokoušejí oživit mladou dívku, jež byla zasažena při ostřelování Mariupolu. Záznam se záhy objevil v ruské televizi s velkým razítkem „fake“. Vzhledem k tomu, že je velice obtížné prokázat opak (tedy že materiál nebyl nijak upraven), může být takový důkaz zpochybněn třeba dokonce i u soudu, a obvinění ze zločinů na základě takového důkazu nemůže tím pádem obstát.

Velice by se tudíž hodila metoda, jak posoudit autenticitu digitálních záznamů. A jedna je teď dostupná. Vznikají speciální výstražné softwarové „ekosystémy“, v nichž je možné pořídit, skladovat a sdílet fotografie a videa tak, že diváci jsou upozorněni na úpravy bez ohledu na to, kdy a kde byly na cestě od čočky po obrazovku provedeny.

Samý hash

Jeden takový systém vyvinula charitativní organizace eyeWitness to Atrocities se sídlem v Londýně. Aplikace, která je jádrem systému, umí dvě věci. Zaprvé, když je telefonem, v němž je nainstalovaná aplikace, pořízena fotografie nebo video, zaznamenají se čas a místo události, jak je uvádějí těžko zpochybnitelní elektroničtí svědkové typu GPS satelitu, nedalekého vysílače mobilního signálu nebo wi-fi sítě. Tento proces je známý jako kontrolovaný sběr metadat a je o poznání bezpečnější než získávání takových metadat z telefonu samotného, neboť čas a místo je možné na telefonu nastavit.

Zadruhé aplikace přečte celou digitální sekvenci obrazu (nuly a jedničky, jež jej tvoří) a s využitím standardního matematického vzorce vypočítá alfanumerickou hodnotu známou jako hash, jež je pro daný snímek jedinečná. Když je toto všechno hotové, uloží aplikace metadata a hash do složky nazvané důkazní balíček, která je od snímku oddělená, a odešle kopii snímku a jeho potvrzovacího balíčku na zvláštní server.

Wendy Bettsová, vedoucí eyeWitness to Atrocities, popisuje tento server jako digitální skříňku na důkazy. Pokud potřebujeme ověřit autenticitu snímku, stačí naskenovat jeho digitální sekvenci, přepočítat jeho hash a pak se dotázat v úložišti, zda obsahuje identický hash, nebo ne. Pokud bude upraven byť jen jediný pixel fotky, přepočítaný hash nebude odpovídat originálu. Pokud bude hodnota odpovídat, na obrázek nikdo nesahal.

Pro charitu navíc zdarma na pár hodin týdně přichází zhruba osmdesát právníků, kteří snímky přezkoumávají. Zakládají ty, jež podle všeho zachycují zločiny, k dokumentům, které jsou následně odeslány orgánům činným v trestním řízení, včetně Europolu (celounijního koordinačního policejního orgánu), Mezinárodního trestního soudu a ukrajinského úřadu generálního prokurátora.

Sám ukrajinský generální prokurátor Andrij Kostin je fandou systému ­eyeWitness – a nejen proto, že poskytuje jistotu pravosti, kterou soudy vyžadují. Líbí se mu také fakt, že pomáhá překonat další překážku v jeho úsilí: strach obětí z odhalení.

Navazování kontaktů

To představuje na Ruskem okupovaných ukrajinských územích vážné nebezpečí. Pokud například muži strážící kontrolní stanoviště objeví v něčím telefonu video dokazující válečné zločiny, jež daný člověk natočil, může to pro něj mít strašlivé následky. Aby se pravděpodobnost takové situace snížila, ikonka aplikace neprozrazuje svůj účel. Navíc v případě, že na ni slídící voják klepne a zadá nesprávné heslo, otevře se normální galerie s fotkami. Maryna Slobodianiuková, hlavní vyšetřovatelka kyjevské lidskoprávní organizace Truth Hounds, říká o důkazech o útocích, jež nasbírala s užitím eyeWitness: „I když mě chytnou… nikdo se k nim nedostane.“

První, zdarma dostupná verze systému eyeWitness byla zveřejněna v roce 2015, takže většina programových chyb už byla odstraněna. Jeho využívání na Ukrajině v loňském roce raketově vzrostlo. Bettsová popisuje, že ze čtyřiceti tisíc zásilek, jež v roce 2022 obdrželi a které její tým považoval za relevantní, jich bylo přes sedmadvacet tisíc zasláno z Ukrajiny.

Obzvláště horlivými uživateli jsou policisté a novináři. A společně s nimi analytici v ukrajinském Healthcare Centre, kyjevském think-tanku, jenž aplikaci využívá ke sběru důkazů o útocích na zdravotnická zařízení.

EyeWitness není jediný poskytovatel takové služby. Guardian Project z Valhally ve státě New York uvedl na trh aplikaci na chytré telefony nazvanou ProofMode. Stejně jako eyeWitness slučuje ProofMode kontrolovaný sběr metadat a hash snímku v jednom důkazním balíčku. Místo aby ProofMode spravoval vlastní přijímací server, využívá úložiště spravované jinými společnostmi, jako je Google, které je eviduje jako notář. Kdokoli, kdo vidí snímek pořízený s ProofMode, jej může uploadovat na webovou stránku Guardian Project. Ta přepočítá hash a prohledá úložiště, zda obsahuje shodu. Pokud žádnou nenalezne, je snímek prohlášen za upravený.

Guardian Project brzy přidá novou funkci, Synchrony. Ta propojí lokaci snímku a čas jeho pořízení s OpenStreetMap, online kartografií světa, a také s podrobným geografickým záznamem světového počasí v posledních několika letech (kterým konkrétně, je ještě zapotřebí rozhodnout). Bude tím pádem snadné zkontrolovat případné rozpory mezi místem a časem, kdy byl snímek údajně pořízen, okolní krajinou a počasím, jež ten den panovalo. Podle zakladatele Guardian Projectu Nathana Freitase je za tím myšlenka „synchronizovat obraz se skutečným světem tak, jak vypadal“. Freitas by rád viděl propojení s dalšími databázemi – včetně těch, jež zaznamenávají, kdy a kde došlo k pouličním nepokojům.

Pozor na rovný povrch

Třetí provozovatel, Truepic z kalifornské La Jolly, přistupuje k věci komerčněji. Charity za užívání softwaru nic neplatí, ale společnosti, které jej využívají k hlídání takových věcí, jako jsou dodavatelské řetězce, postup stavebních prací, plnění smluvních podmínek nebo aktuální poloha a stav drahého vybavení, se musí plácnout přes kapsu.

Truepic poskytuje dvě služby. Jedna skenuje chytré telefony a hledá malware naprogramovaný tak, aby usnadnil falšování metadat. Druhá zaznamenává takzvaná reprízovaná napadení, během nichž je upravený snímek znovu vyfotografován, aby vznikl nový snímek, jenž ve svém kódu tím pádem nebude mít zapsané žádné úpravy. Mounir Ibrahim, někdejší člen amerického diplomatického sboru (mimo jiné sloužil v Damašku, semeništi upravovaných fotek) a dnes vedoucí oddělení styku s veřejností v Truepic, nechce nijak zvlášť rozebírat, jak se něco takového dělá. Trik podle něj spočívá v pátrání po vodítcích, jež naznačí, že všechny pixely snímku zachytily dokonale rovný povrch.

Truepic spojil v roce 2021 síly s Adobe, ARM, BBC, Intelem a Microsoftem, a vznikla tak Koalice pro obsah a autentičnost (C2PA). Ta se snaží pro tvůrce hardwaru a softwaru vytvořit sadu technologických standardů ověřování pravosti snímku. Cílem je eliminovat potřebu speciálních aplikací. Koalice by místo toho chtěla, aby se sběr metadat, hashing a přenos dat do úložišť odehrávaly mimo světla ramp a bez licenčních poplatků.

Pokud by byly standardy C2PA všeobecně přijaty, mohly by dokonce i internetové prohlížeče kontrolovat online úložiště hashů a hlásit, pokud by se snímky neshodovaly. Nakonec by mohly být hashe automaticky distribuovány napříč celým blockchainem. Starling Lab, sídlící na Stanfordově univerzitě, aktuálně podobný systém testuje.

Překážky nicméně zůstávají. Zakladatel a ředitel Starling Lab Jonathan Dotan poukazuje na jednu konkrétní. Technologie by mohla potenciálně umožnit autoritářským režimům identifikovat zařízení, a tím pádem i lidi, kteří usvědčující záznam pořídili. Výzkumníci musejí podle něj nejprve přijít na to, jak to udělat, aby nebylo podobné trasování možné. Transparentnost je skvělá věc, ale i klaďas chápe, že čeho je moc, toho může být příliš. 

© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com