To víno chutná nějak divně. Jak jeho chuť ovlivňuje změna klimatu

Elena Lapiniová a její manžel procházejí svým vinohradem na úpatí Chianti Classico ve střední Itálii a dívají se, jak se révě vede. Hrozny pod žhnoucím sluncem dozrávají příliš rychle. Příliš dlouhé slunění z nich nadělá rozinky a z vína nepříjemnou sirupovitou břečku. Lapiniová vysvětluje, že právě proto je zcela zásadní správně určit termín sklizně. Kvůli klimatické změně se to rozhodnutí dělá čím dál hůř.

Při analýze dat sklizní od roku 1354 ve francouzském Burgundsku se zjistilo, že se teplota vzduchu zvýšila natolik, že je teď hrozny zapotřebí sklízet o dva týdny dříve než ve středověku. Vyšší teploty se staly normálním jevem, přičemž největší skok nastal v posledních třiceti letech. Elizabeth Wolkovichová, bioložka z Univerzity Britské Kolumbie, zkoumala dopad klimatické změny na vinice – a stoupající teploty podle ní navíc ovlivňují i samotnou chuť vína.

Bublinky ze Sussexu

V některých chladnějších oblastech umožňují teplejší podmínky vinařům pěstovat chutnější odrůdy a užívat si delší vegetační období. Německo, známé svými odrůdami bílého ryzlinku, začíná být vhodnější pro pěstování teplomilných hroznů, z nichž se vyrábějí červená vína jako Pinot noir. V některých částech deštivé Británie je dnes perfektní klima pro výrobu perlivých vín a britské bublinky z Kentu či Sussexu začínají konkurovat francouzskému šampaňskému. Teplejší státy, jako jsou Francie, Itálie či Španělsko, z toho nevycházejí vůbec dobře. Bobule hroznů dozrávajících při vyšších teplotách obsahují více cukru a méně kyseliny a vína z nich vyrobená připomínají med a obsahují více alkoholu.