Dívčí hlas zaječí, jako by jeho majitelku napichovali na vidličku. „Prosím, nebuďte oškliví. Prosím! Prosím, nebuďte oškliví!!“ pokračuje tónem, jímž by člověk nad pětadvacet světu oznamoval, že mu zemřela celá rodina. A znovu. A znovu. Celé to naštěstí trvá jen patnáct vteřin, ale na jejich konci máte chuť skutečně vzít vidličku a to děvče si rychle najít.

Jenže nejspíš je nenajdete. Může být ve kterékoli ze 141 zemí světa, v nichž je dostupný software jménem TikTok, který vám tenhle zážitek zprostředkoval. Jiné jsou podobně výživné. Děvče předstírá, že spí. Mladý muž požírá kuřecí stehno. Děvče předstírá, že zpívá poslední hit od Katy Perry. 

Playback vládne

Vítejte ve světě, jemuž uživatelsky rozumějí jen lidé pod 25, ať už je řeč o věku, nebo IQ. To není nadsázka ani pomluva. TikTok, program určený primárně pro chytré telefony, umožňuje nahrávat a sdílet videozáznamy způsobem tak jednoduchým, že se jej naučí bleskurychle ovládat i hlávka kapusty. A protože software zároveň omezuje maximální délku nahrávky na patnáct vteřin, působí výsledek dojmem, že většinu produkce skutečně hlávky kapusty obstarávají; květák už je za intelektuála. Ve srovnání s tiktokem působí facebook jako filozofický seminář.

Mladým konzumentům učarovaly především zmíněná jednoduchost ovládání a funkce, která umožňuje pustit audiozáznam a k němu předstírat zpěv. Firma sama mnoho svých čísel neuvádí, ale autoři textů o TikToku pro internetovou publikaci Quartz, kteří se daným fenoménem průběžně zabývají, leccos vypozorovali. Stran věku mají mezi uživateli převahu teenageři, ohledně pohlaví vládnou dívky a nejoblíbenějším žánrem je právě „zpěv z playbacku“. TikTok tak úspěšně kombinuje dva z nejstrašlivějších průvodních jevů lidské existence – selfie a karaoke.

Za jiných okolností by bylo to vše zajímavé snad jen pro obor dětské psychiatrie. Dnešní okolnosti jsou však takové, že z TikToku se stal nepopiratelný společenský fenomén. Během loňského roku byl druhou nejstahovanější aplikací globálního smartphonového trhu (po WhatsAppu, jež patří Facebooku); jen v USA má přes 300 milionů uživatelů (či spíš účtů, jelikož USA mají 328 milionů obyvatel), jeho čínská verze s názvem Tou-jin (čili „legrácky“) přes 400 milionů; po celém světě jich je více než miliarda a půl. Uvážíte-li, že v Číně se začal řečený software prodávat až v roce 2016 a ve zbytku světa de facto až o dva roky později, je to nárůst, o jehož tempu se nesnilo ani Facebooku.

Firma ByteDance, jež TikTok provozuje, má odhadovanou tržní hodnotu 100 miliard dolarů a podle Bloombergu je nejcennější technologickou firmou světa, která není na burze. Její existence dosud zaznamenala několik zlomových bodů, mezi nimi akvizici provozovatele konkurenčního videosoftwaru jménem Musical.ly, která jí v roce umožnila světovou ofenzivu. Jinou takovou vzpruhou byla loni na podzim třímiliardová investice společnosti SoftBank; a především rozhodnutí neživit se pouze prodejem online herních doplňků, nýbrž prodejem inzerce. Odhad tržeb za loňský rok činil 17 miliard dolarů.

Jako džíny a hamburgery

Kdyby ByteDance a její nekomplikovaný produkt byl jen veleúspěšným podnikem, měl by největší starost Mark Zuckerberg, jehož Facebook je na globálním online reklamním trhu logickým konkurentem. Jenže TikTok se zároveň stal jedním z témat druhé studené války. Tak si někteří experti na mezinárodní vztahy zvykli nazývat napětí, jehož protagonisty jsou Čína a Spojené státy, ale které tak či onak zasahuje do běhu věcí po celém světě.

„Co je na TikToku nejlepší?“ ptal se britskoamerický historik Niall Ferguson svého osmiletého syna. Fundovaná odpověď zněla, že tančící fretka. Inu, tak.

Právě Ferguson patří k těm, kteří v TikToku vidí podstatně více než jen sérii legrácek. Argumentuje, že oněch patnáct vteřin sporné individuální slávy dohromady znamená „nejen čínskou odvetu za století ponížení od opiových válek po Maovu revoluci. TikTok sám je oním opiem – digitálním fentanylem, který má naše děti nechat přivyknout nadcházející čínské říši“. Připomíná francouzského levicového filozofa Julese Régise Debraye, jenž si v 60. letech (právem) stěžoval, že „v rockové hudbě, džínech, fast foodu a televizních satelitech je více moci než v celé Rudé armádě“. Analogie s TikTokem proto podle něho nevěští Západu nic příznivého.

Ať už s Fergusonem souhlasíte, nebo ne, ByteDance dává člověku dost důvodů k obavám. Vyšlo najevo, že TikTok sbírá o svých uživatelích neuvěřitelné množství dat. Je to logickou součástí jeho obchodní praxe; algoritmus uživatele špicluje zhruba podobně jako Facebook nebo Google a na základě toho mu vybírá další a další klipy.

To samo o sobě je na pováženou – nakládání s daty uživatelů bylo na přelomu července a srpna nejdůležitější součástí dramatického střetu amerických kongresmanů se šéfy Big Tech, velké čtyřky nejmocnějších technologických firem. 

Špionský ráj

Jenže to byly bez výjimky firmy americké, kdežto ByteDance sídlí v Pekingu a jako taková samozřejmě podléhá čínským zákonům. To samo o sobě ji dostává rovnou do středu nejdramatičtějšího geopolitického sporu dneška, americko-čínských obchodních tahanic. Nakolik může Peking využívat data ByteDance k nepřátelským aktům vůči Západu, špionáží počínaje a ovlivňováním veřejného mínění – po vzoru džín, hamburgerů a rockerů – konče? Někdo s tímto problémem zjevně seznámil amerického prezidenta Donalda Trumpa, jenž zareagoval po svém – fakticky nečitelným emocionálním výbuchem. Události tím dostaly mírně surrealistický charakter.

Již během jara začali TikToku házet klacky pod nohy politici v Indii. Nejprve kvůli údajnému šíření pornografie; později z bezpečnostních důvodů. Tou dobou začal i Trump říkat, že se TikToku podívá na zoubek. Firma na to zareagovala příkladně: do čela TikToku dosadila Kevina Mayera, někdejšího špičkového manažera od Walta Disneyho, a nechala Američanům nakouknout pod pokličku detailů svého obchodního modelu (tedy osvědčila v tomto směru více vstřícnosti než Facebook a Google dohromady). Argumentovala také tím, že servery, přes které běhá americký TikTok, jsou umístěny bez výjimky v USA, takže k datům amerických uživatelů nemá čínská vláda přístup, i kdyby jej nakrásně chtěla. (Naopak servery Tou-jinu i s údaji o čínských uživatelích jsou z pochopitelných důvodů v Číně.) 

Proč Microsoft?

Trump taková ujištění odmítl. Na jedné straně to odpovídá obvyklému vzorci jeho chování (klesá mu popularita a potřebuje konflikt k vybičování voličských emocí), ale racionální jádro nelze jeho skepsi upřít. Lze si obtížně představit, že by Peking nechal zlatý důl spotřebitelských informací ležet ladem.

Na samém začátku srpna se pak Trump sešel s generálním ředitelem Microsoftu Satyou Nadellou. Microsoft tou dobou projevil zájem o koupi amerického byznysu TikToku (a několika menších trhů), ačkoli obchodně vzato by to byl sporný tah. Za Nadellovy éry se Microsoft reetabloval především jako poskytovatel cloudových služeb, jemuž TikTok nemá co poskytnout. Naopak se v médiích ozývají hlasy, že by TikTok pomohl sociální síti Twitter (The Washintgon Post) nebo provozovateli streamingové služby Netflix (CNBC).

K dovršení všeho prezident Trump dva dny po schůzce s Nadellou oznámil, že principiálně není proti převzetí TikToku „dobrou, bohatou americkou firmou“, ale že ji to bude stát „velkou částku“ splatnou federálnímu ministerstvu financí. To by byl krok, který nemá v dějinách amerického podnikání obdoby. Microsoft však stejně nečekaně zareagoval prohlášením, že „je připraven požadavky vlády USA uspokojit“ – a zároveň zvýšil nabídku na převzetí tiktoku celého (s výjimkou Číny).

Nedávno pak Trump znovu překvapil, když vydal dekret, podle něhož po 45 dnech vláda TikTok zakáže, pokud jeho americký provoz nepřevezme americká firma. V takovém případě by Američané nesměli s ByteDance coby vlastníkem TikToku „provádět transakce“. Jestli to znamená koupi reklamy, pouhé otevření aplikace, nebo ještě něco jiného, se teprve dozvíme. Ale to už může být vše zase jinak.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.