Termojaderná fúze je už sto let stará, elektřinu začne vyrábět nejdřív za třicet let

Po roce 1945 nastal věk termojaderného optimismu a Západ i Východ věřily, že fúzní reaktor je otázkou několika let. Pokud všechno dobře půjde, mohly by se tyto sny začít plnit po roce 2050.

Termojaderná fúze je už sto let stará, elektřinu začne vyrábět nejdřív za třicet let
Mezinárodní pokusný fúzní reaktor ITER roste v jihofrancouzském technologic- kém centru Cadarache. Jeho cena se odhaduje na 20 miliard eur a na plný výkon by měl naběhnout v roce 2035. | foto Shutterstock.com

Když roku 1959 vyšla v Československu kniha O umělé slunce, citovala hned v úvodu „památná slova“ sovětského akademika Něsmějanova: „Lidstvo již brzy přestane využívat drobtů energie z uhlí, vody a uranu“ a vytvoří „na Zemi mocné vodíkové elektrárny“ a podle potřeby i „své vlastní umělé slunce“. Vodíkové elektrárny ani umělé slunce dodnes nemáme, ale nabubřelý socialistický futurismus v tom rozhodně nebyl sám.

Do termojaderné fúze se vkládaly obrovské naděje i na Západě a světová média periodicky přinášela zaručené zprávy o tom, že se kromě vodíkových bomb začnou již brzy stavět také vodíkové elektrárny. Například v březnu 1951 argentinský prezident Juan Perón na tiskové konferenci slavnostně oznámil, že experimenty „jeho“ fyzika Ronalda Richtera (což byl mimochodem sudetský Němec ze Sokolova) vedly ke spuštění termojaderné fúze a svět bude mít brzy tolik energie, kolik jen bude chtít. Richterovy pokusy s elektrickým obloukem byly ve skutečnosti, jak ve svých článcích píše fyzik a popularizátor vědy Milan Řípa, od začátku chybné a nic neprokazovaly. Nakonec z toho byla ostuda a Richter dožil v hanbě a zapomnění.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit