Teplárny a dekarbonizace: podle šéfa Teplárenského sdružení nás čeká revoluční skok

V letních měsících pojedou teplárny plně na obnovitelných zdrojích a odpadním teple už v roce 2030. Musíme ale vyřešit dekarbonizaci pro zimní měsíce. V přechodném období se ještě neobejdeme bez zemního plynu. I proto je důležitá podpora z Modernizačního fondu, který ale zatím není plně připraven, říká Martin Hájek, ředitel Teplárenského sdružení ČR.

Teplárny a dekarbonizace: podle šéfa Teplárenského sdružení nás čeká revoluční skok
Teplárna, ilustrační foto | Profimedia.cz

V souvislosti s přechodem k nízkouhlíkové ekonomice se teď v Česku hodně mluví o transformaci teplárenství. V jaké fázi tato transformace je a v čem přesně spočívá?

Transformace teplárenství probíhá od roku 2013, kdy teplárny začaly ve velkém investovat, aby splnily požadavky evropské směrnice o průmyslových emisích. Během posledních sedmi let celkově investovaly přes 25 miliard korun. Díky tomu se jim podařilo snížit emise oxidu siřičitého o 70 procent, emise prachu o 69 procent a emise oxidů dusíku o necelou polovinu. Více než o třetinu ale také klesly emise oxidu uhličitého. Teplárny už tedy udělaly zásadní krok směrem k dekarbonizaci. Na rozdíl od sektorů, jako je doprava, kde se emise nesnížily, ale naopak zvyšovaly. Zatím v teplárenství probíhala urychlující se evoluce. Teď nás čeká revoluční skok. Více než polovina dálkového tepla se stále vyrábí z uhlí, ale počítáme s tím, že do roku 2030 bude zcela nahrazeno jinými zdroji.

Které zdroje uhlí v teplárnách nahradí?

Především biomasa a odpady, zbytek pokryje zemní plyn. Studie ČVUT letos na jaře odhadla, že potřebné investice přesáhnou 100 miliard korun a vzhledem ke zvyšující se inflaci počítáme s tím, že to nakonec bude výrazně více. Samozřejmě už dnes jednotliví vlastníci tepláren připravují konkrétní projekty a řada z nich byla také předložena se žádostí o dotaci z Modernizačního fondu.

Využití vodíku bude záviset na jeho ceně

Často se mluví o tom, že velká část tepláren přejde na zemní plyn. Vy ale jako první zmiňujete biomasu, pak odpady. Takže tu prioritu vnímáte opačně?

My si uvědomujeme, že zemní plyn není trvalé řešení. Uhlí chceme nahrazovat primárně zdroji, které považujeme za dlouhodobě perspektivní. Nebo si to o nich alespoň prozatím myslíme, protože je pravda, že v Evropě se začínají objevovat pochybnosti také o biomase a Evropská komise teď například v balíčku „Fit for 55“ navrhuje biomasu danit. A to včetně té udržitelné, která se nedováží na velké vzdálenosti a nevzniká kácením pralesů. Plyn je ale každopádně přechodné palivo, což si uvědomují všichni. Bude tu nějakých dvacet let a pak budou muset teplárny přejít zase na nějaký jiný zdroj.

Může se tím „jiným zdrojem“ stát vodík, ke kterému se upínají velké naděje? Dokážete si představit, že za pár let budeme topit vodíkem?

Vodík určitě není řešení pro koncové zákazníky, kteří topí doma ve vlastním kotli. Pro ně bude mnohem levnější pořídit si tepelné čerpadlo nebo se připojit k teplárně, která už bude z větší části využívat obnovitelné zdroje (OZE) nebo odpadní teplo. Jestli bude taková teplárna spalovat i vodík, bude záležet hlavně na jeho ceně. Je důležité říct, že v letních měsících pojedou teplárny plně na OZE a odpadním teple už v roce 2030. Co potřebujeme vyřešit, to je dekarbonizace v zimních měsících. V budoucnu tedy teplárny mohou vodík využívat jako součást energetického mixu právě pro odběry v zimě. I kdyby byl relativně drahý, tak pro teplárnu to bude ještě poměrně snesitelné, protože vodík třeba využije jen ve špičkách. Domácnost, která by topila jen vodíkem, ale bude v úplně jiné situaci.

Před pěti lety ještě uhlí dávalo smysl

Už jste zmiňoval Modernizační fond. Ten využívá peníze z emisních povolenek a má sloužit pro modernizaci energetiky v zemích EU s nižšími příjmy. Jeden z jeho programů je v Česku určen právě pro teplárenství. Zvládnou si na peníze sáhnout všechny teplárny?

Investiční výbor Modernizačního fondu zatím schválil pouze schéma pro takzvané prioritní projekty, které plánují přechod na biomasu v kombinované výrobě elektřiny a tepla. Biomasa určená pouze pro výrobu tepla a náhrad uhlí zemním plynem patří mezi neprioritní projekty, a těm zatím podpora schválena nebyla. Další příležitost pro její schválení bude v březnu a doufáme, že tentokrát projde. Část projektů se bude příští rok dokončovat, a tak už peníze potřebují fyzicky dostat. V přípravě Modernizačního fondu tedy zdaleka není hotovo.  Zájem o finanční prostředky zatím každopádně převyšuje alokaci dosavadních výzev. I proto je pro nás naprosto nepochopitelný krok vlády, která navrhuje část prostředků směřujících do Modernizačního fondu využít na zmírnění dopadů vysokých cen energie. Ty peníze měly být určeny na modernizaci energetiky. Věříme, že se k tomu Parlament postaví odpovědně a vypouštění fondu nepřipustí. Další problém pro transformaci tepláren představuje návrh Evropské komise, aby už z Modernizačního fondu nebylo možné financovat investice do zemního plynu. Pouze s obnovitelnými zdroji totiž uhlí prostě nahradit nedokážeme.

Už jste zmiňoval, že teplárny se na transformaci připravují přibližně od roku 2013. Řada z nich ale v tomto období ještě investovala peníze do modernizace uhelných zdrojů. To z dnešního pohledu nedává smysl, ale možná to nedávalo smysl ani tehdy. Už poměrně dlouho je přece jasné, že uhlí v Evropě končí. Proč to teplárny dělaly?

Když se o těch investicích rozhodovalo, byl závazný cíl pro snížení emisí v Evropě nastaven na 40 %. Na něj v roce 2015 navázala Státní energetická koncepce, která počítala s tím, že uhlí v teplárnách pojede do roku 2040.  Těžko dnes může někdo teplárnám vyčítat, že se držely platné koncepce a nepředvídaly, že se závazný evropský cíl rapidně zvýší. Investice se v teplárenství připravuje čtyři roky. Ve chvíli, kdy Evropa mění své plány z roku na rok, se tomu reálná energetika nezvládne přizpůsobit. Teplárenství by od uhlí odešlo stejně, protože kolem roku 2038 by se vyčerpaly domácí zdroje vhodného uhlí. Nikdo z nás si nemyslel, že budeme spalovat uhlí donekonečna. Ale bylo ještě racionální investovat do obnovy uhelných aktiv, protože se předpokládalo, že řádově ještě dvacet let budou v provozu.

Drahá povolenka by tolik nevadila, kdyby ji platili všichni

V debatě o budoucnosti teplárenství zaznívá i názor, že pro zachování centrálního zásobování teplem je jeho soustavy paradoxně potřeba částečně decentralizovat – například s využitím kogeneračních jednotek, které budou vytápět jednotlivé bloky domů. S tím souzníte?

Přesun emisí z větších zdrojů do menších z pohledu ochrany klimatu nic neřeší.  Pokud ale budou za vypouštění emisí nadále platit pouze velké zdroje, nebude jiná cesta, než větší soustavy rozsekat na menší zdroje a utéct ze systému emisního obchodování. Stále totiž trvá diskriminace, kdy domácí kotlíky žádnou cenu za uhlík neplatí. Pro teplárny není tak velký problém, že emisní povolenka stojí 80 eur, ale právě fakt, že musí čelit tak masivní diskriminaci. Léta jsme usilovali o uhlíkovou daň, která ale na národní úrovni není průchodná. Evropská komise teď navrhla evropské schéma, proti kterému ale také panuje velký odpor. I kdyby prošlo, bude navíc stejně platit až od roku 2026.

Stát by teď ale teplárnám mohl část nákladů na povolenky vracet.

Ano, v zákoně o podporovaných zdrojích je naštěstí přechodná transformační podpora tepla, kdy by stát mohl teplárnám kompenzovat až 75 % nákladů na povolenky s tím, že do roku 2030 opustí uhlí. To by byla rozumná cesta. Protože pro transformaci tepláren není jako motivace potřeba, aby povolenka stála 80 eur. To už vlastně jen odsává peníze a zdražuje teplo, ale nepůsobí to jako další motivace. My zkrátka počítáme s tím, že na maximum využijeme biomasu a nízkoemisní odpady a zbytek do roku 2030 musíme pokrýt plynem. I kdyby povolenka stála 150 eur, víc se udělat nedá.

Pokud k narovnání prostředí nedojde, tak se teplárenství skutečně bude rozpadat. Což samozřejmě není žádná výhra pro klima a ovzduší, protože se emise pouze přesunou do menších zdrojů, a navíc se budou vypouštět lidem do oken. Pokud se prostředí narovná tím či oním směrem, tak mají velké soustavy budoucnost právě proto, že v mnoha ohledech jsou efektivnější a přinášejí zlepšení kvality ovzduší. Neříkám, že se žádná decentralizace neodehraje. V některých případech smysl má, ale rozhodně to není univerzální cesta.

Teplárny zdraží, dramatické to ale nebude

Už jste zmiňoval zákon o podporovaných zdrojích energie, který mimo jiné zahrnuje i kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Je Teplárenské sdružení spokojeno s výsledkem jeho nedávné novelizace?

Jsme v zásadě spokojeni s tím, jak zákon dopadl, ale je konec listopadu a je potřeba dohnat ještě řadu věcí, aby všechno mohlo od začátku roku běžet. Jedna věc je notifikace podpor u Evropské komise, která ještě není dokončená. K zákonu ale chybí také stěžejní prováděcí předpisy. Jednak jsou to techničtější normy jako vykazování udržitelnosti využití biomasy. Tam bychom ocenili vytvoření národního schématu, které by firmám ušetřilo administrativu a náklady. Evropská legislativa totiž cílí na země jako Dánsko, které dovážejí biomasu ze zámoří, což se Česka netýká. Je tedy zbytečné žádat po firmách složité výkazy. Klíčové je ale zejména nařízení vlády, které určí, jaké zdroje chce vlastně stát v příštích třech letech podporovat. Odcházející vláda už nejspíš nebude chtít o takových věcech rozhodovat, protože je řeč minimálně o miliardách korun. Nová vláda dosedne možná do konce prosince, a bude problém podporu včas nastavit.

Pokud mluvíme o výhledu na příští rok: bude v době rostoucích cen energií zdražovat i teplo? 

Většina tepláren určitě zdražovat bude, ale bude tam velký rozptyl. Bude to podstatně větší zvýšení cen, než na které jsme byli zvyklí v posledních deseti letech, kdy teplárny většinou zvyšovaly cenu tepla významně pod inflací. Ve srovnání s tím teď půjde o razantní nárůst. Oproti cenám elektřiny a plynu to ale bude spíš mírné. Většina tepláren nakoupila plyn dobře a zatím nejsou v nijak dramatické situaci. Pokud by se ale vysoké ceny plynu udržely i ve druhé polovině příštího roku, pak už by do cen tepla dopadly s plnou razancí. V případě tepláren na uhlí je hlavním důvodem růstu ceny tepla růst cen povolenek na emise skleníkových plynů.

Teplárenské sdružení pravidelně uděluje ocenění Křišťálový komín, který upozorňuje na dobré teplárenské projekty. Dá se shrnout, co je takovým ideálním vzorem současné teplárny?

Těžko se dá vypíchnout jeden příklad, protože ocenění mají několik kategorií a každá sleduje jiný aspekt teplárenství. Ať už je to využití OZE, rekonstrukce sítí, rozvoj soustav, napojování nových zákazníků nebo zlepšování zákaznické péče. Obecně se snažíme upozornit na projekty, které udávají směr do budoucna, a také chceme na vývoj v teplárenství upozornit širší veřejnost. Na rozdíl od větrníků nebo solárních elektráren, které si může každý vyfotit, jsou naše projekty většinou „trubky v zemi“, takže musíme víc pracovat na tom, abychom upozornili na dobré příklady a vysvětlili jejich přínos pro společnost.

Článek vyšel na webu Ecoista.cz