Ten pocit stojí za to

Před třemi lety lety jsem dostal od zakladatelů obřího hongkongského startupu Oriente zadání expandovat na trhy jihovýchodní Asie. Díky předchozím zkušenostem jsem se cítil celkem silný v kramflecích. Měl jsem špičkový tým, zkušenosti a poměrně dobrou znalost místních trhů. Vystřízlivění bylo velmi rychlé.

Najednou jsme vstoupili na tři nejatraktivnější trhy – Vietnam, Filipíny a Indonésie. Už jen odstartovat byznys na těchto třech trzích současně byl oříšek, ale povedlo se to. Postupně jsme však museli upravit strategické plány; rozjet to ve velkém najednou na všech trzích nepůjde. Za prioritu jsme si vybrali Filipíny, ostatní holt musely počkat, až na ně dojde řada. Proč? Všichni víme, jak je důležitý průzkum trhu, ale v obrovitánské Asii to platí dvojnásob. Nejmenší tamní trh má 110 milionů obyvatel a vy je musíte skutečně dobře pochopit. Jít mezi ně, najít si mezi nimi zaměstnance a ty dobré povyšovat, aby mohli co nejdříve pomoci utvářet strategii.

Kdo potřebuje banku?

Věděli jsme, že na Filipínách neexistuje vůbec bankovní ekosystém? Kreditku nevlastní skoro nikdo a účet v bance má zhruba 30 procent lidí. Přišli jsme tedy se službou, která umožňovala přístup k penězům běžným lidem, aniž by museli mít bankovní účet. Věřili jsme, že s produktem uspějeme, dával smysl a řešil skutečné potíže lidí. Museli jsme se však v mnohém přizpůsobit lokálnímu trhu. V Evropě jsou největší rozdíly mezi státy v legislativě, ale nestane se vám, že přijdete do sousední země a narazíte na totálně odlišné zvyklosti. Firmy vstupující do Evropy mohou mít jednu strategii. V Asii je každá země unikát – od kultury, společenské hierarchie, formy vlády, penetrace bankovního sektoru po kvalitu infrastruktury.