Tematicky plastické volby

O výsledku voleb rozhodne řada faktorů. Mnohé z nich mají pomíjivou podstatu. Velké množství lidí bude volit proti někomu – nejčastěji proti Andreji Babišovi. Případně budou hlasovat proti něčemu – třeba proti nevyzpytatelným Pirátům či proti pošpiněné minulosti tradičních stran. Spoustu voličů zaujme přesvědčivost a kompetentnost kandidátů na premiéra. Jiné ovlivní krajští lídři nebo kandidáti, které znají. Možná vypukne nějaký velký skandál a mnozí zůstanou doma. Pak tu ale budou voliči, kteří se navzdory všem řečem o vymizení společenských konfliktů a neexistenci reálné programové nabídky rozhodnou víceméně tradičně. Tedy na základě toho, jak postoje a programy kandidujících stran odpovídají jejich názorům a osobním či skupinovým zájmům.

Rozdíl oproti minulosti je v tom, že dříve tyto postoje přirozeně vyplývaly ze společenského postavení. Měly hluboké ukotvení v rodinách, komunitách a sociálních třídách. Dnes vnášejí velkou část témat sami politici a politická uskupení. Někdy přirozeně v reakci na vývoj ve společnosti a nově vznikající problémy, jindy zcela účelově, protože se jim to prostě hodí do krámu. To s sebou přináší bohatší programovou nabídku. Ale také větší zmatek, který mnozí voliči prostě nezvládnou rozluštit.

Západní svět je zkraje letošního podzimu na volby opravdu bohatý. Volilo se v Norsku a v Kanadě a naposledy o víkendu na Islandu a samozřejmě v sousedním Německu. Pohled na to, kdo všechno v těchto volbách uspěl, jasně ukazuje, že dominance levopravého souboje je dávno minulostí. Ani v Kanadě s volebním systémem prvního na pásce o ní nemůže být řeč. Proto se premiér Justin Trudeau snaží vlichotit kdekomu a je po právu zván politickým chameleonem.