Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Tak na to se nenapijeme
Jihoafričané bojují proti koronaviru prohibicí. A v tamních restauracích stoupla poptávka po speciálních čajích.
Po příchodu do drahé restaurace nedaleko johannesburské finanční čtvrtě Sandtonu nevypadá nic neobvykle, aspoň na poměry doby „covidové“. Vrchní přiloží k čelům hostů s rouškami přes ústa a nos teploměrovou pistoli a cákne jim do dlaní dezinfekci. Něco mimořádného zaregistrujete, až když vás uvedou do samotné restaurace – na každém stole stojí čajová konvice.
Jihoafričané si samozřejmě rádi dopřejí trochu rooibosu, ale tekutina v mnoha čajových šálcích je temně rudá, až donachova. Na dalších stolech stojí zase vedle šálků plechovky s tonikem. Všechno se vyjasní ve chvíli, kdy dvěma mladým ženám přistanou na stole hrníčky a v nich panáky jägermeistera.
Jihoafrická republika zakázala 12. července prodej alkoholu – letos už podruhé –, aby opilci nezabírali drahocenná místa v nemocnicích. Ale restaurace, které bojují o přežití, zůstaly otevřené a hosté mají žízeň. „Podáváte speciální čaje?“ ptá se tento dopisovatel váhavě číšníka. „Ano,“ odpoví a okraje roušky mu zkroutí slabounký úsměv.
Nevědecká exkurze po místních restauračních zařízeních naznačuje, že s dodržováním prohibice to Jižní Africe není zrovna horké. Ve steakhousu na bohatém předměstí rovněž podávají červené víno v konvičkách na čaj a plechovky jablečného džusu stavějí vedle pivních sklenic. Některé podniky jsou ještě odvážnější. V kavárně, kterou s oblibou navštěvují rodiny s dětmi, sledují rodiče jedním okem děti hopsající v nafukovacím hradu a druhým pomalu tající led v kyblíku.
Lehkost, s jakou Jihoafričané ignorují prohibici, potvrzuje fakt, že podobné plošné zákazy jen zřídkakdy fungují. Je to i důkaz, že policie není ochotna nebo schopna zákaz vymáhat – přinejmenším v zámožnějších oblastech. A chování Jihoafričanů také odráží fakt, že mnozí z nich jednoduše nehodlají dodržovat nařízení vydaná vládnoucí stranou, která sama projevuje mizivou ochotu respektovat hranice slušnosti.
Před pár týdny odhalili jihoafričtí novináři, že členové Afrického národního kongresu a jejich příbuzní dostávali tučné kontrakty na dodávky ochranných pomůcek, aniž by měli jakékoliv dřívější zkušenosti s obchodem s tímto zbožím. Nepotismus v Jižní Africe bují roky, ale v době, kdy na covid-19 umírají tisíce lidí, je drzost těchto podnikavců obzvlášť do očí bijící. Minulý týden přirovnal prezident Cyril Ramaphosa takové lidi k hyenám kroužícím kolem kořisti.
Zároveň však neudělal téměř nic, aby jejich řádění zabránil. Více než dva roky od jeho nástupu do funkce Jihoafričané stále čekají na to, až se k soudu dostanou případy lidí obviněných z nepravostí za vlády jeho předchůdce Jacoba Zumy. A bývalý prezident Zuma zatím dál úspěšně sabotuje svůj vlastní proces kvůli podezřelé zbrojní zakázce z před dvaceti let. Když to tak člověk sleduje, nejraději by si objednal konvičku čaje.
© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.
