Vybrané články
z týdeníku The Economist

Tak ať to ladí: hudební tantiémy jako výnosný byznys

Hudební tantiémy se staly novým investičním hitem. Je to zábava, a ještě stabilně vydělávají.

Tak ať to ladí: hudební tantiémy jako výnosný byznys
Podle Anthonyho Martiniho má společnost Royalty Exchange seznam 25 tisíc potenciálních investorů, od penzijních fondů po „zubaře z Ohia“. | Profimedia.cz

Ben Stennis je country zpěvák a textař z Nashvillu, který napsal hity pro takové muzikanty jako Tim McGraw a Jason Aldean. Když zkraje letošního roku koronavirus zastavil hudební průmysl, nabídla mu společnost Royalty Exchange možnost vydělat nějaké peníze. Od roku 2016 společnost provozuje internetové tržiště, jež spojuje muzikanty, kteří chtějí prodat své dílo, a zákazníky, kteří chtějí investovat do tantiém. Anthony Martini, partner v Royalty Exchange, tvrdí, že mají seznam 25 tisíc potenciálních investorů, od penzijních fondů po „zubaře z Ohia“. Množství hlásících se investorů se v letošním roce v porovnání s rokem 2019 zdvojnásobilo.

Na cyklu nezáleží

Hudební tantiémy jsou složitý byznys. Když se nahrává písnička, vznikají autorská práva jak k písničce samotné, tak k její nahrávce. Tyto skupiny se pak dál dělí na mechanická práva (generovaná v případě, že je píseň prodávaná ve fyzické podobě nebo streamovaná), práva sdělování díla veřejnosti (když se písnička hraje v rádiu nebo živě na koncertě) a synchronizační práva (když se objeví ve filmu, televizním programu nebo v počítačové hře).

Myšlenka investic do tantiém není nic nového. V roce 1985 vysázel Michael Jackson 47,5 milionu dolarů za práva k nahrávkám přibližně 250 písní The Beatles; Taylor Swift se od chvíle, kdy její předchozí nahrávací společnost prodali, snaží koupit práva k originálům některých svých písní. Díky společnostem jako Royalty Exchange se autorská práva dostanou k širšímu spektru investorů; některé aukce začínají na čtyřmístných dolarových sumách. (Stennis svá práva prodal a z výtěžku splatil hypotéku.)

Hudební tantiémy působí v současnosti atraktivně z několika důvodů. Martini věří, že investory přitahuje míra návratnosti, která je chráněná před makroekonomickými trendy. Hudební práva nabízejí předvídatelný proud příjmů – lidé budou poslouchat muziku bez ohledu na to, jak se daří ekonomice. Vlastnit píseň je mnohem zábavnější než si koupit kus nějaké společnosti. A když si jednou písničku koupíte, nemusíte jí už dál věnovat v podstatě žádnou pozornost.

Nejen pro hity

Ne všichni se ale shodují na tom, že by kupování tantiém mělo představovat pasivní příjem. V roce 2018 založil bývalý manažer Iron Maiden a Guns N’Roses Merck Mercuriadis investiční společnost Hipgnosis. Přes 90 procent podílu firmy vlastní institucionální investoři včetně pojišťovny AXA a anglikánské církve. Cílem společnosti je zlepšit podmínky textařů, kteří nemají stejné příležitosti jako interpreti vydělat si na turné a prodejem merchandisingu. 

Hipgnosis zaplatila za nákup práv k více než 13 tisícům písní přes 650 milionů liber (19 miliard korun). Aktuálně vlastní osm z 25 nejhranějších písní všech dob na streamovací platformě Spotify, včetně skladeb, jejichž spoluautory jsou Ed Sheeran („Shape of You“) a Justin Bieber („Love Yourself“). Mercuriadis by vedle hitů rád podpořil příjmy z písní, jež nechaly velké nahrávací společnosti „chřadnout“.

Hipgnosis usiluje o promování svého katalogu nabízením hudby do filmů, televizních programů a na streamované playlisty. Od vstupu na burzu v červenci 2018 se kumulativní výkonnost jeho čistých aktiv pohybuje těsně pod 40 procenty. Rajská hudba pro investorovy uši.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Budoucnost robotických šílenců
  • Stát jako hoteliér
Objednat nyní