Tah Vojtěchem

Rošáda na ministerstvu zdravotnictví byla bezesporu vydařeným předvolebním tahem premiéra Babiše. Jeho voličům vyznávajícím tvrdou ruku Adam Vojtěch nikdy k srdci nepřirostl, zatímco plukovník Prymula je pro ně jiné kafe.

Prymula, sekáč, co se v tažení proti pandemii a pochybovačům o její smrtelné hrozbě nezakecá. A hned po prvních dnech je to v televizi vidět. Odskákali to kadeřnice, hospodští a hokejisté. A ne málo. Dokonce i ta slavná exponenciální křivka nových nákaz jako by se hned den po výměně stráží na Palackého náměstí tak nějak lekla a přiohnula k vodorovné ose.

Ve skutečnosti se tak moc ve válce s virem nástupem plukovníka nezmění. Ani Prymula nemůže ignorovat skutečnost, že Andrej Babiš se bojí tvrdého zásahu protikoronavirových opatření do ekonomiky přinejmenším stejně jako samotné nákazy. Nakonec hospodské to bude sice bolet, ale už se mluví o kompenzacích, což asi není úplně špatně. I s těmi školami postupuje Prymula opatrně a mluví jen o druhém stupni a školách středních, tedy větších dětech, s nimiž nemusí být někdo z rodičů doma. První stupeň je jiné kafe. V každém ročníku je v republice asi 120 tisíc dětí. Těch šest set tisíc dětí by tak vyžadovalo péči odhadem tří set tisíc rodičů, kteří by ze dne na den zmizeli ze svých pracovišť, což fakt není dobrý nápad. I vzhledem k tomu, že zvlášť těžce by to zasáhlo zdravotnictví. Nakonec zkušenosti z jara jsou dostatečné.

Ministr covidu

Takže z hlediska volebních vyhlídek byla operace „ministr covidu“ bezpochyby úspěšná a poněkud chřadnoucím, byť stále bezkonkurenčním vyhlídkám do nejdůležitějších voleb v příštím roce pomůže. Na druhé straně, pokud jde o české zdravotnictví, je Vojtěcha škoda.

V Hrotu nejsme zrovna příliš shovívaví k ministrům této vlády, ale nelze přehlédnout, že ten, co právě skončil, rozhodně nebyl nejhorším ministrem za řadu posledních let. Vzpomeňme s pietou na všechny ty tety Součkové a Emmerové nebo na sekáče Ratha či plejádu nemocničních ředitelů, pro něž křeslo ministra bylo nástrojem pro řešení problému rodného špitálu.

Vojtěch není lékař a přežít dva a půl roku v resortu po desetiletí ovládaném lékaři, kteří jsou z definice nadprůměrně inteligentní a mimořádně schopní zákulisních her a piklů, vyžaduje značné sociální dovednosti. Pomohlo mu jistě i to, že tahle vláda na zdravotnictví, stejně jako jinde, nešetřila. Ale Vojtěch také posunul přípravu nového oceňování výkonů nemocnic podle diagnóz DRG. Tenhle sněžný muž, co běhal léta po lese a všude se o něm mluvilo, ale nikdo ho neviděl, má začít fungovat už v příštím roce, pokud do něj nový ministr nehodí vidle.

Babišův majstrštyk

Prymula je totiž typický model, jaký resort tradičně ovládá. Bývalý ředitel fakultní nemocnice, který vydělal za pár let několik desítek milionů korun klinickými testy pro světové farmaceutické firmy prostřednictvím podniku své dcery. Má to půjčené na rok, a tak vlastně kromě covidu o tak moc nejde.

Ale co teď s Vojtěchem? Pokud se potvrdí, že míří do čela VZP, jejímuž současnému šéfovi Kabátkovi končí v prosince mandát, bude to od Babiše majstrštyk. K populárnímu ministrovi přidá šéfa instituce, která rozděluje více než dvě stě miliard korun. A není tajemstvím, že pan premiér má ve zdravotnictví také nějaké drobné.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Jak Babiš bohatne na koronaviru
  • Život po Pentě
Objednat nyní