Vybrané články
z týdeníku The Economist

Sýrie: Rozervaná země

Deset let války roztrhalo Sýrii na kusy. Složí ji ještě někdy někdo?

Sýrie: Rozervaná země
ilustrační foto | Shutterstock.com

Ceny potravin v Sýrii raketově vylétly a řadě tamních obyvatel hrozí hladovění. Jeden z obchodníků ve své kanceláři v al-Kámišlí na severovýchodě země popisuje, jak i přesto úřady komplikují dovoz pšenice na trh. Jeho náklaďáky musí na cestě do hlavního města Damašku překonat řadu kontrolních stanovišť. Na většině jsou požadovány poplatky. V oblasti ovládané kurdskými silami jsou účtovány od tuny, na hranici území Baššára al-Asada si Čtvrtá obrněná divize pod velením prezidentova bratra bere paušálně tři tisíce dolarů za náklad. 

Obchodník musí podplácet také damašské úředníky a podporovat vládní věc, jinak riskuje, že jej zadrží jako teroristu. Někdy jsou přechody zavřené, protože se jedna strana snaží tu druhou zmáčknout. Mnohem výhodnější a snazší je proto prodávat pšenici do zahraničí. „Politici moří lidi hladem,“ říká.

Balkanizace na postupu

Před deseti lety rozpoutal al-Asad raději válku proti vlastním lidem, než by přijal jejich požadavky demokratických reforem. Konflikt, který přitáhl pozornost zahraničních mocností a zdevastoval většinu země, si vyžádal stovky tisíc životů. Polovina z předválečné 22milionové populace přišla o domov. Mozaika dohod zahrnujících Ameriku, Írán, Rusko a Turecko v současnosti omezuje boje. Syřané mohou cestovat za vzděláním, nákupy a návštěvami příbuzných po celé zemi, ta je však rozdělená do enkláv, na něž dohlíží vždy jedna ze zahraničních mocností. Místní samosprávy se začínají odřezávat od ostatních. Mají vlastní milice, provozují vlastní ekonomiku a často upřednostňují jedno etnikum nebo náboženské vyznání. „Jsme svědky balkanizace Sýrie,“ konstatuje představitel OSN.

 

Al-Asadovi muži získali zpět většinu velkých měst a momentálně ovládají zhruba 60 procent země – ve srovnání se 30 procenty v roce 2014. Klan al-Asadů vládne v Sýrii přes půl století (před Baššárem stál v čele země jeho otec Háfiz). Pokud se budou v květnu nebo v červnu konat zmanipulované volby, dozajista potvrdí prezidentovo čtvrté sedmileté volební období. 

Všechno jsou to však jen Pyrrhova vítězství. Syrská ekonomika je v nejhorším stavu za posledních deset let. Syrská libra se na černém trhu obchoduje přibližně na jednom procentu předválečné hodnoty vůči dolaru. Al-Asadova vláda si může dovolit platit státním úředníkům pouhých 15 dolarů měsíčně. Lidé po celé zemi stojí hodiny ve frontách na benzin. Krize má celou řadu příčin včetně války, korupce, omezení souvisejících s covidem-19, amerických sankcí a pádu libanonských bank, ve kterých mají bohatí Syřané uložené peníze. Al-Asadovi hlavní váleční spojenci, Írán a Rusko, nabídli jen značně omezenou pomoc – částečně proto, že se sami potýkají s velkými obtížemi.

 

Al-Asad nemá odpovědi. V projevech obvykle největší syrské problémy ignoruje. Veřejnost se dozvěděla, že on i jeho manželka Asmá byli pozitivně testováni na covid-19. Od poloviny února v zemi prudce vzrostl počet případů. Avšak pouze polovina syrských nemocnic je plně funkčních. A dokonce i národní očkovací plány jsou rozdělené, jednotlivé opoziční skupiny vyjednávají dodávky vakcín od výrobců každá zvlášť. Zdá se, že al-Asadovi záleží spíš na tom, aby měl pod kontrolou své lidi než virus. Jeho špehové slídí po jakýchkoli náznacích odporu. Nedávno skončil ve vězení jinak vůči režimu loajální novinář, který napsal na facebooku, že lidé mají hlad. 

Mimo hlavní město se al-Asadova vláda zdá podstatně méně vlivná, a to dokonce i v oblastech, které má nominálně pod kontrolou. Ruské jednotky operují bez jakýchkoli omezení. Íránem podporované milice ovládají hranice mezi režimem kontrolovanými regiony, Irákem a Libanonem. Izrael provádí na pozice íránských milic v Sýrii časté nálety. Syřané mezitím hledají pomoc, kterou jim dříve poskytovala vláda, v rámci vlastního etnika nebo vyznání. Drúzské kmeny na jihu, arabské na východě, a dokonce i vlastní al-Asadova sekta alawitů se čím dál víc starají především samy o sebe. Běžné jsou srážky mezi jednotlivými skupinami. „Pokud se tu objeví osamělý neozbrojený alawita, zabijí ho,“ popisuje starší Arab z východosyrského města Dajr az-Zawr.

V severovýchodní části Sýrie ovládané Kurdy vyměnili místní obyvatelé arabštinu za kurdštinu a dávají přednost dolaru. Syřané, kteří z oblasti nepocházejí a chtějí se v ní usadit, potřebují lokálního sponzora. I kurdské úřady nesnášejí odpor. Jejich jednotky pronásledují kritiky a nutí mladé lidi (včetně Arabů) ke spolupráci. Region trpí stejně jako zbytek země, ale na rozdíl od něj má ropu – a americkou ochranu. Ropu spolu s pšenicí prodávají Kurdové do Iráku. Kurdská administrativa v Sýrii si proto může dovolit vyplácet mnohem vyšší mzdy než al-Asad. Ze zahraničí sem putuje stavební materiál. Minulý měsíc se otevřela továrna na výrobu rostlinných olejů, která zajistila stovky pracovních míst.

Po deseti letech bez občanství

Turecko se dlouho obávalo, že by syrští Kurdové mohli podpořit turecké kurdské separatisty. V roce 2016 proto zahájilo ofenzivu v Sýrii a zabralo severozápadní cíp a pásy území podél hranic. Z těchto oblastí byli Kurdové z velké části vyhnáni a oblasti předaly turecké jednotky arabským sunnitským povstalcům, kteří sdílejí s prezidentem Recepem Tayıpem Erdoğanem islamistické tendence. Tamní úřady jsou placené Tureckem, které zároveň umožňuje rekonstrukci. V oblasti se platí tureckou lirou a je připojená na elektrickou síť obsluhující jižní Turecko. Představitel OSN přirovnává situaci k Severnímu Kypru, který Turecko obsadilo v roce 1974 a dodnes jej ovládá.

Pragmatičtější syrský prezident by se mohl pokusit dohodnout s regionálními bossy a přenést na ně část moci ve snaze udržet zemi jednotnou. Jenže al-Asad se bojí, že by si konkurenti mohli snahu o kompromis vyložit jako projev slabosti, a tak místo toho hrozí další válkou. Ve svých projevech oživuje staré fráze svého otce o slávě arabské a islámské civilizace – k úžasu náboženských menšin. Státní zpravodajství pranýřuje Syřany žijící mimo režimem ovládané oblasti jako teroristy a pátou kolonu. Parlament v Damašku schválil 1. března zákon, který zbavuje občanství každého, kdo si po deseti letech neobnoví občanský průkaz. Cílí na ty, kteří uprchli nebo se vymanili z al-Asadovy nadvlády. Řada z nich by se ráda vrátila, jenže by zároveň ráda viděla u moci někoho jiného.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní