Svítím, tedy jsem
Hmyz, medúzy, ryby, ale i bakterie a houby využívají světélkování, bioluminiscenci, jako ochranu před predátory i prostředek sexuální komunikace
Jak zaujmout protějšek opačného pohlaví? Světlušky si na to před mnoha miliony let vymyslely světélkování, jak nově potvrdil mezinárodní výzkumný tým se zástupci z olomouckého centra CATRIN. „V odborné komunitě se vedly letité dohady, zda si dospělci světlušek vyvinuli světélkování primárně k sexuální komunikaci, nebo jako ochranu před predátory,“ říká jeden z autorů studie Dominik Kusý.
U svítících larev světlušek bylo určení důvodu jednodušší – nerozmnožují se, a světélkováním tak dávají najevo, že nejsou chutnou potravou. Jak to ale mají dospělí jedinci? „Rozsáhlou evoluční analýzou jsme zjistili, že dospělci světlušek začali světélkovat již před více než 133 miliony let. Tedy dávno předtím, než se na Zemi objevili jejich přirození nepřátelé – současní ptáci a netopýři,“ shrnuje Kusý, proč je pravděpodobnější hypotéza „námluvy“.
Komunikace je to skutečně promyšlená. „Jednotlivé druhy světlušek používají specifické signály – různé barvy od zelené po žlutou nebo intenzitu blikání na principu morseovky –, aby se mezi sebou rozpoznaly,“ říká Kusý. Samičky jednoho druhu světlušky ze Severní Ameriky se například naučily „cizí jazyk“, čímž přilákají samečka jiného druhu, kterého následně sežerou, aby získaly proteiny pro tvorbu vajíček.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
