Vybrané články
z týdeníku The Economist

Švédové a Finové zběhli. Vojenská neutralita v Evropě je přežitek

Válka na Ukrajině udělala z důsledné neutrality Švýcarů, Irů nebo Rakušanů nepoužitelný naivní koncept

Švédové a Finové zběhli. Vojenská neutralita v Evropě je přežitek
ilustrační foto | Profimedia.cz

Rozmanité politiky jednotlivých vlád, oběti trendů a vrtkavých názorů veřejnosti, přicházejí a zase odcházejí. Švýcarská volba neutrality se ukázala jako jedna z nejtrvalejších. Historikové se přou, zda byla formálně přijata v roce 1515, nebo až v roce 1648, anebo dokonce teprve nedávno, v roce 1815. Myšlenka, že by se Švýcarsko mělo držet stranou od zahraničních vojenských půtek, se nicméně ukázala být stejně odolná jako tamní alpská panoramata a diskrétní banky.

A švýcarský postoj přijaly i další země. Před útokem Ruska na Ukrajinu loni v únoru se půltucet evropských ­států označoval za neutrální. Svého času měl tento přístup nádech osvícenství: poctivé zahraniční politiky úspěšného severského typu. Dnes působí přinejmenším zoufale naivně. Některé země tento koncept zavrhly, jiné se dál drží pacifistických zbraní.

Jestli Švýcarsko, které je s pouhými devíti miliony obyvatel dvacátou nejlidnatější zemí Evropy, vstoupí do nějakého konfliktu, bojující strany nejspíš ani nezaznamenají. Přesto tato otázka získala v posledních týdnech nečekanou váhu. Bern lpí na neutralitě do té míry, že odmítá posílat zbraně vyrobené ve Švýcarsku do válečných oblastí a nedovoluje ani zemím, jež si je dříve koupily, aby je bez předchozího souhlasu reexportovaly.

Španělsko a Německo, které chtěly ve Švýcarsku vyrobenou výstroj a munici ze svého arzenálu věnovat Ukrajině, aby mohla dál vzdorovat útočícímu Rusku, se souhlasu nedočkaly. Lidé v první linii švýcarskou zatvrzelost kritizují. „Ukrajina to nevnímá jako projev neutrality, ale jako podrývání našich schopností se bránit,“ tweetoval z Kyjeva vládní poradce Anton Heraščenko.

Šest netečných

Podle některých zpráv by Švýcarsko mohlo přijít na způsob, jak své zásady obejít. To by představovalo nejnovější ránu přístupu, jenž nezestárl nejlépe. V Evropě přijalo z různých důvodů neu­tralitu dalších pět zemí. Finsko a Rakousko si ji zvolily, aby setřásly sovětské jho: že se prohlásí za neutrální státy, představovalo podmínku pro znovuzískání svobody po druhé světové válce. Švédsko se profilovalo jako neutrální přes 200 let; maličká Malta přijala neutralitu v roce 1980, aby ji nerozdrtil tlak studenoválečné rivality. Irsko, jež stojí trochu stranou a přitom má blízko jak k Americe, tak k Británii, je neutrální minimálně od třicátých let minulého století. (Čestným členem klubu je Kypr: není v NATO, ale jen proto, že Turecko by jeho vstup zablokovalo.)

Po vypuknutí války na Ukrajině se Švédové a Finové rozhodli zaujmout stanovisko a přidat se ke svým přátelům. Obě země požádaly v květnu o vstup do NATO, když se názor veřejnosti v obou zemích odklonil od vojenské pasivity. Aliance obě země chce, jejich vstup však musí ratifikovat všech třicet členů. Turecký autokratický prezident Recep Tayyip Erdoğan Švédsko vydírá a požaduje vydání kurdských bojovníků, kteří v severské zemi našli azyl.

Dohoda je možná na spadnutí; a i kdyby ne, Finové a Švédové si už stranu vybrali. Finsko se nechalo slyšet, že by mohlo Ukrajině spolu s dalšími spojenci nabídnout moderní bojové tanky Leopard 2. Finsko i Švédsko podepsaly bezpečnostní dohodu s Británií a uvažují o dohodě s Amerikou. (Ostatně už vstup do EU je svým způsobem odmítnutím neutrality, protože mezi pravidly euroklubu je i klauzule o vzájemné pomoci.)

Finové se dlouhodobě vzdalovali od myšlenky neutrality, která jim připomínala, jak jim Kreml kdysi diktoval zahraniční politiku. „Neangažovanost“ v případě Finska alespoň neznamenala, že by šetřilo na obraně. Na armádu vydávají Finové dvě procenta svého HDP, což odpovídá doporučení pro členy NATO, jímž se ­ovšem v poslední době řídí jen hrstka států. U země s 1340 kilometrů dlouhou hranicí s Ruskem to nejspíš nijak nepřekvapí. Pro ostatní neutrální země je neutralita zajímavá i pro to, kolik ušetří. Švédsko vydává na obranu 1,3 procenta HDP, tedy stejně jako o poznání kritizovanější Německo. Malta, Švýcarsko a Rakousko vyčleňovaly na své ozbrojené jednotky před válkou méně než jedno procento HDP a Irsko je s 0,3 procenta HDP ze všech zemí EU nejspořivější.

Irská klička

Zatím se zdá, že ve všech neutrálních zemích kromě těch severských se status quo bez většího zpochybňování udrží. Irsko se protáhlo diplomatickou kličkou a prohlásilo se „neutrálním vojensky, nikoli politicky“. Místo aby na Ukrajinu poslalo zbraně, doručilo tam sady první pomoci. Rakousko a Švýcarsko zopakovaly svůj závazek doktríně neutrality. Obě země se nabídly jako koordinátoři mírových hovorů mezi Ruskem a Ukrajinou, což je velmi vyzdvihovaná role, jež neutrálním subjektům tradičně připadá (luxusní hotely v ostatních zemích jsou k dispozici, až/pokud se začne k hovorům schylovat.) „Rakousko bylo neutrální, Rakousko je neutrální a Rakousko neutrální zůstane,“ prohlásil jeho kancléř Karl Nehammer a zároveň s tím slíbil, že navýší vojenské výdaje. Neutralita je v zemi populární a je zakotvená v rakouské ústavě.

Švýcarsko nedávno svou doktrínu ­neutrality zrevidovalo a dospělo k závěru, že je v pořádku. Ukrajině pomůže, pokud Rada bezpečnosti OSN Rusko odsoudí – což se těžko stane, protože v ní Rusko jako stálý člen disponuje právem veta. Nejzásadnějším příspěvkem Švýcarska k válečnému úsilí je tak zrcadlení sankcí uvalených EU. Ty přerušily obchodování s ropou v Ženevě a zmrazily hromady peněz, které si oligarchové nasyslili v Curychu. Populisté však kritizovali i toto jako krok porušující nestrannost.

Žádnou válku, prosím!

Neutralita čím dál víc působí jako zjednodušující odpověď na komplexní geopolitické otázky. V ukrajinských zákopech se bojuje o bezpečí Evropy. Jakákoli země na kontinentu, která se k výsledkům bojů staví neutrálně, dává najevo, že jí příliš nezáleží na vlastní bezpečnosti. Ostatní jim to mají za zlé. Jejich zbraně nepřímo brání takové, jako je Rakousko, které bude vesele rozhazovat za jiné věci, a ještě se chlubit, jak je ctnostné.

Země, jež se prohlásily neutrálními, si to mohou rozmyslet. Kongres byl natolik odhodlaný udržet Ameriku stranou války, že v letech 1935, 1936, 1937 a 1939 vyhlásil její neutralitu. V roce 1941 se však USA přidaly na stranu Spojenců. Kdyby Švýcarsko nebo Irsko podpořily Ukrajinu, těžko by to mělo stejný efekt. Byl by to však vítaný důkaz, že vstoupily do skutečného světa. 

© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com