z týdeníku The Economist
Svaté právo urážet
Proč džihádistické sekání hlav může pouze upevnit francouzský sekularismus.

Prezident Emmanuel Macron vzdal 21. října na nádvoří Sorbonny, francouzského symbolu poznání, hold učiteli, jenž byl zavražděn, protože „ztělesňoval (…) svobodu, která je předávána a zachovávána školou“. Samuel Paty byl středoškolským učitelem dějepisu v Conflans-Sainte-Honorine, malebném městečku severozápadně od Paříže. Na začátku tohoto měsíce ukázal svým studentům v hodině věnované svobodě slova karikatury proroka Muhammada zveřejněné v satirickém časopisu Charlie Hebdo. Studentům, které by snad mohly urážet, doporučil, aby se na ně nedívali. Nejprve Patymu na sociální síti jeden z rodičů vyhrožoval a poté kantorovi 16. října vrah usekl hlavu. Policie zločin vyšetřuje jako terorismus.
Macron to trefil
Krátce předtím, než otevřel Paty ve své třídě debatu, vystoupil Macron 2. října nedaleko Conflans s projevem, v němž varoval Francouze před sílící hrozbou „islamistického separatismu“. Podle jeho slov se jedná o radikální politický projekt, jenž testuje odolnost sekulární francouzské republiky a ohrožuje „svobodu slova, svobodu myšlení a právo se rouhat“. Někteří Macrona obviňovali, že cynicky loví ultrapravicové voliče, jiní, že stigmatizuje muslimy. Patyho stětí ukázalo, že ve své analýze situace vůbec nepřeháněl.
Tolerance, s níž se Francouzi stavějí k zesměšňování náboženství, bývá pro jiné národy často těžko pochopitelná. Voltairova vlast hájí svobodu vyznání, právo nevěřit a stejně tak právo se jakékoli svaté víře vysmívat. Zároveň se snaží vytlačit náboženské záležitosti mimo veřejný prostor. V roce 1905 byla zákonem zavedena laïcité, striktní forma sekularismu vytvořená na ochranu osobní náboženské svobody a zároveň jako způsob, jak po protiklerikálním boji s katolickou církví udržet náboženství mimo státní instituce. Opírala se přitom o zákon chránící právo rouhat se vydaný v roce 1881.
Sekularisté se musejí mít neustále na pozoru. Francouzský rouhačský zákon ochránil vydání Prorokových satirických karikatur v Charlie Hebdo (těch, které Paty ukázal studentům) před obviněním z podněcování nenávisti. Podle francouzského zákona je legální zostuzovat náboženství, ne však jakéhokoli jednotlivce na základě jeho vyznání urážet nebo vůči němu podněcovat nenávist. Kritici tvrdí, že to vede k legitimizaci islamofobie. Obhájci zákona naopak podotýkají, že náboženství je idea a ideje by měly být otevřené diskusi i zesměšňování. Dodávají, že stejnou měrou je chráněn před výsměchem Ježíš.
Macron o této problematice od svého zvolení v roce 2017 nemluví ani trochu rád. Když před pěti lety sužovaly Francii teroristické útoky včetně toho na redakci Charlie Hebdo, zdálo se, že je jeho postoj k sekularismu jakožto tehdejšího ministra financí v zásadě neutrální. Jako prezident to ale zjevně vidí jinak. Nyní je přesvědčený, že „měkké“ známky islamismu – jako když třeba řidič autobusu odmítne svézt „nevhodně“ oblečené pasažérky – mohou maskovat mnohem zlověstnější politický plán, jenž může přivádět čerstvé rekruty k násilí. Od roku 2017 překazila protiteroristická policejní jednotka ve Francii 32 pokusů o útok.
Ideologická válka
„Problém,“ řekl Macron zkraje října, „představuje ideologie, která tvrdí, že její vlastní zákony jsou nadřazeny zákonům republiky.“ Autor knihy o džihádistech ve Francii Hugo Micheron tvrdí, že není náhoda, že se terčem útoku stal učitel. „Vzdělání ve Francii reprezentuje předávání principů republiky,“ vysvětluje s tím, že dnešní generace džihádistů „vede proti tomuto předávání ideologickou válku, ve které je Francie vnímána jako továrna západní ideologie“.
Vláda odpověděla ostrým zásahem. Jeden islamistický spolek postavila mimo zákon a ve druhém provedla policie razii. Ministr vnitra Gérald Darmanin přikázal zavřít mešitu na okraji Paříže, chce vyhostit 231 islamistických radikálů a zavřít spolky, které jsou podle něj pouze zástěrkou radikalizace. Požaduje také větší kontrolu nenávistných projevů na sociálních sítích. Patymu před vraždou jeden z rodičů na Facebooku spílal za to, že je „islamofob“. Francouzské zpravodajské službě je známo, že proti kantorovi mobilizoval ještě další radikál. To se rovnalo, Darmaninovými slovy, „fatvě“ proti Patymu. Pachatel – osmnáctiletý uprchlík čečenského původu, kterého policie po útoku zastřelila – zveřejnil na sociální síti fotografii useknuté hlavy. Zprávu adresoval Macronovi a chlubil se, že zabil „jednoho z pekelných psů, kteří se odvážili pošpinit Muhammada“.
Francie zpřísňuje pravidla a není pochyb, že se začnou ozývat kritikové, kteří budou obviňovat vládu z „vyzbrojování“ sekularismu proti muslimům. Macron prohlašuje, že se nehodlá nechat lapit těmi, kdo by rádi vykreslili boj proti politickému islámu jako něco, co „stigmatizuje všechny muslimy“. Jde tu spíše o schopnost francouzského státu vzdělávat děti, věřící i nevěřící, jako svobodně uvažující občany. A to podle Macrona není nic menšího než „existenciální“ poslání.
© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

