Šváb záchranář

Proč byste měli marnit čas navrhováním a stavěním dronu, když příroda už odvedla většinu práce za vás? Tento postoj razí malá, ale odhodlaná skupinka vědců, kteří se pokoušejí robotizovat hmyz. Někteří se snaží takové kyborgy udělat z létajících tvorů, jako jsou brouci – pravděpodobně pro účely vojenského průzkumu a špionáže. Jiní se raději soustřeďují na lezoucí sekci entomologie a pokoušejí se elektronicky ovládat šváby.

První kyberšváb vznikl už v roce 1997, když Isao Šimojama z Tokijské univerzity posílal elektrické signály do tykadel švába a tím ho nutil zahýbat doleva nebo doprava podle toho, které tykadlo stimuloval. Další vědci na jeho přístup navázali a zkoušeli využívat další smyslové orgány, jako jsou třeba štěty na zadečcích některých členů hmyzí říše. Začali jim tak na těla připevňovat přístroje, které by jim mohly umožnit vykonávat užitečné práce: třeba prohledávat zřícené budovy, jestli pod sutinami nezůstal někdo živý.

Osedlaní švábi

Jedním z těchto výzkumníků je Sato Hirotaka z Nanyangské technologické univerzity v Singapuru. Na kyberhmyzu (včetně jeho létajících verzí v podobě obřích zlatohlávků) pracuje už patnáct let. Nyní postoupil o krok dál při práci s kyberšváby. Místo aby dálkově řídil jejich pohyby, udělal z nich autonomní činitele. Řídí se algoritmy, které jsou přímo propojené se senzory na jejich zádech.