Stroj zkázy před soudem. Facebooku hrozí rozdělení

Antimonopolní žaloby v USA hrozí Facebooku rozdělením. Může to být první krok k omezení jeho zhoubnosti.

Stroj zkázy před soudem. Facebooku hrozí rozdělení
Za čtyři roky od zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem (čemuž Facebook notně napomohl) se obraz firmy Marka Zuckerberga v očích veřejnosti radi- kálně změnil k horšímu. | Shutterstock.com

V roce 1931 šel mafián Al Capone do vězení kvůli neplacení daní. Jeho usvědčení z vážnějších zločinů včetně vražd by vyžadovalo odkrytí příliš mnoha konexí. O téměř 90 let později rozjely americké úřady tažení proti Facebooku, provozovateli největší sociální sítě planety. Argumentují, že většinový vlastník firmy Mark Zuckerberg a jeho lidé zneužívají monopolního postavení na online trhu – ačkoli skutečný problém s Facebookem je trochu jinde.

Nad Zuckerbergem a jeho firmou začalo poprvé hřmít před čtyřmi lety, když vyšlo najevo, že Facebook zafungoval jako jedna z pák vedoucích ke zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Do té doby obývali jeho kritici prostor vyhrazený obskurním škarohlídům, zatímco Zuckerberg byl hrdinou nového, krásného technologického věku.

Vítejte, dr. Divnolásko

Během zmiňovaných čtyř let se obraz Facebooku v očích veřejnosti radikálně změnil k horšímu. V médiích se začala množit svědectví bývalých zaměstnanců, kteří upozorňovali na korporátní nepěknosti. Sociologové a psychologové začali častěji mluvit o nezdravých dopadech obchodního modelu Facebooku. Pravice i levice si začaly hlasitěji stěžovat na nefér zacházení. V povědomí veřejnosti se usadil obraz Marka Zuckerberga, jak skáče během porady vedení po stole a křičí: „Nadvládu! Nadvládu!“ Časopis The Atlantic působivě přirovnal Facebook k dystopickému Stroji zkázy z díla vojenského historika Hermana Kahna (u nás známějšího z filmu Dr. Divnoláska, kam si jej vypůjčil režisér Stanley Kubrick).

Doba nazrála a rozhoupaly se i úřady. Na konci roku 2020 vystavily Facebook reálné právní hrozbě, když na firmu podaly dvě antimonopolní žaloby. (Je to součástí širší snahy o regulaci obřích technologických firem; souběžně čelí například Alphabet, mateřská firma Googlu, podobnému kroku ze strany ministerstva spravedlnosti.) Jednu ze žalob podala newyorská státní návladní Letitia Jamesová (později se k ní přidalo dalších 46 států Unie), druhou rozjela mocná Federální obchodní komise (FTC).

Na Facebook míří dvě antimonopolní žaloby. Jednu ze žalob podala newyorská státní návladní Letitia Jamesová, druhou rozjela mocná Federální obchodní komise (FTC).
Profimedia.cz

Obě žaloby se pohybují v koridoru úzce vymezeném svým antimonopolním zaměřením. Chtějí dokázat, že Facebook systematicky zneužívá svého dominantního postavení na trhu – a že jediný způsob, jak tomu účinně zamezit, je rozdělit firmu na více částí. Nejčastěji je řeč o oddělení Instagramu a WhatsAppu. Jejich stejnojmenné provozovatele Facebook převzal v letech 2012, respektive 2014; počet jejich uživatelů následně raketově vzrostl (viz graf).

To by byl počin velmi radikální. Naposledy skončila antimonopolní žaloba rozdělením velké firmy v roce 1984, když uspěla ve sporu s telefonním megaoperátorem AT&T. Záměr regulátora FTC i jednotlivých států však naráží na několik překážek; už proto, jak také Facebook neváhal upozornit, že FTC sama převzetí obou firem před lety posvětila.

Antimonopolní praxe stojí na úspěšném prokázání existence dvou souvisejících jevů. Nejprve je třeba dokázat, že žalovaná firma monopolního postavení dosáhla, a poté, že je skutečně zneužívá. První z bodů je v případě Facebooku bez debaty. I bez Instagramu a WhatsAppu by byl zdaleka největší sociální sítí (především na klíčovém americkém trhu, ale i po celém světě). Jak kdesi vyšťourala agentura Bloomberg, Mark Zuckerberg se už v roce 2011 chlubil, že „Facebook sám tvoří 95 procent veškerých sociálních médií“.

Robustní konkurence

Když vyšlo najevo, že úřady žaloby připravují, přišel Facebook s mediální protiofenzivou. Šéfka jeho právního týmu Jennifer Newsteadová se nechala slyšet, že Facebook čelí „robustní konkurenci všeho ostatního, čemu může člověk věnovat svoji pozornost“. Je to podobné, jako kdyby monopolní výrobce hokejek řekl, že jeho klienti přece mohou stejně dobře hrát volejbal, tak jaký monopol? Na druhé straně vyvažuje jistou komičnost řečeného argumentu jeho temná implikace: Facebook mezi řádky přiznává, že za svůj trh považuje veškerou vaši pozornost.

Lze předpokládat, že pro žalobce nebude prokazování existence monopolního postavení Facebooku nijak složité. Horší to však může být s dokazováním jeho zneužívání. Už od 70. let používá americký antimonopolní zákon pojem zhruba přeložitelný jako norma spotřebitelského komfortu (consumer welfare standard). Ten se obvykle točí okolo ceny – je třeba prokázat, že monopolista nabízí své produkty či služby dráže, než by činil v případě, že by měl plnohodnotnou konkurenci. Co však činit v případě Facebooku, který – jak Zuckerberg nikdy neopomene zdůraznit – pro každého vždy byl, je a bude zdarma?

 

Je zjevné, že aby žaloba mohla uspět, bude jí třeba metru jinak nastaveného. Takové jiné nastavení nabídla již loni práce Biny Srinivasanové, právničky z Yale University. Argumentuje, že nadvláda Facebooku přináší uživatelům specifickou újmu, a sice de facto nutnost přijetí stále horších podmínek stran ochrany soukromí.

To je paradoxní, píše časopis Wired, uvědomíme-li si, že Facebook v roce 2004 začínal právě jako strážce soukromí: Jeho uživatelé na tom byli například podstatně lépe než u tehdy dominantní sítě MySpace. „Nepoužíváme a nebudeme používat cookies ke sběru uživatelských dat,“ tvrdila tehdy pravidla Facebooku na ochranu soukromí. Dnes to zní neuvěřitelně.

A právě tady mohou žalobci doufat v určitý průlom, přijmou-li argumentaci Srinivasanové za svou. Zdá se, že žaloba, již podali státní návladní, s takovou argumentací počítá. Cituje z interní zprávy Facebooku z roku 2008, podle níž „uživatelé budou sdílet více informací, pokud si sami budou moci nastavit, s kým je sdílejí“. Zpráva se jmenovala „Tajný recept Facebooku“ a státní návladní doufají, že jim před soudem pomůže.

Až tlak odezní

Potenciálně ještě ničivější je e-mail, jejž rozeslala kolegům provozní ředitelka Facebooku Sheryl Sandbergová v roce 2011. Píše v něm, že s příchodem Google+ „máme poprvé skutečnou konkurenci a uživatelé skutečnou volbu… Budeme muset být lepší, abychom vyhráli“. Tehdy Facebook zvažoval, že odepře uživatelům možnost odebrat svoji jmenovku z fotografií. Sandbergová byla proti: „Pokud byl někdy správný čas VYHNOUT SE kontroverzi, je to ve chvíli, kdy svět porovnává naši nabídku s G+.“ Bylo naopak podle ní správné „vyčkat, až přímé srovnání s konkurencí odezní“.

To by mohlo být základem pro žalobu, píše znovu časopis Wired. Citované e-maily podporují argument, že Facebook drží výhodnější podmínky pro uživatele ve chvíli, kdy je pod konkurenčním tlakem, a zhoršuje je, když tento tlak chybí.

 

Antimonopolní spory se samozřejmě vlečou. Když ministerstvo spravedlnosti za Billa Clintona vytáhlo v roce 1998 proti Microsoftu, trvalo dva roky, než mu soud nařídil rozdělení. (A nakonec na ně vůbec nedošlo, protože firma se s ministerstvem dohodla jinak.) Navíc i kdyby soudy o oddělení WhatsAppu a Instagramu rozhodly, nijak se to nedotýká podstaty špatné pověsti Facebooku: Že je to byznys založený na provokování, pěstování a využívání toho nejhoršího, co v lidské povaze je. 

Ale jak seznal i Al Capone, i zástupný problém dokáže někdy svému účelu posloužit.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Kožený z kola ven?
  • Mafie, pytláci a nosorožci
Objednat nyní