Střihač genů

Česká veřejnost může znát jméno vědce Martina Jínka nejpozději od podzimu roku 2020, kdy Nobelův výbor ocenil prestižní cenou za chemii objev genových nůžek CRISPR-Cas9. Cenu sice formálně převzaly chemičky Emmanuelle Charpentierová a Jennifer Doudnaová, ale Jínek byl spolu s Polákem Krzysztofem Chylinským tím, kdo si to „odmakal v laboratoři“. „Představa vědeckého výzkumu jako osamělé práce jednotlivců je zastaralá. Posledních minimálně padesát let je to vysloveně týmová práce. A že pak cenu dostanou šéfové týmů? To je přirozené, ty ceny vznikaly v určité době a každý objev je třeba nějak personalizovat,“ říká Jínek.

Modifikování DNA je velká věc, v budoucnu by nám mohlo umožnit eliminovat dědičné choroby, ale teoreticky také zdokonalit lidskou rasu. A přesně proto je také kontroverzní – mnoha lidem (včetně vědců) se nelíbí představa, že bychom si měli „hrát na bohy“. Ať v té debatě stojíte na kterékoli straně, editování genů, které CRISPR-Cas9 výrazně usnadňuje, přináší revoluci.

V roce 2012, kdy publikovaly Charpentierová s Doudnaovou v prestižním časopisu Science svůj přelomový objev molekulárních nůžek, byl Jínek postdoktorandem v laboratoři Doudnaové v kalifornském Berkeley. Dnes už je sám šéfem, univerzitním profesorem ve Švýcarsku. Vede vlastní laboratoř v Curychu a pokračuje ve výzkumu, který mu vynesl podíl na prestižním ocenění.