Stávkujeme a radujeme se s odborářským populistou

Německou a částečně i českou železnici ochromila stávka železničářů. Ve skutečnosti však jde o boj jednoho odboráře s přemrštěnými mocenskými ambicemi.

Němci měli navzdory silné popíračské scéně vždy před pandemií trochu větší respekt než Češi. Opatření mající zabránit šíření viru nejsou jen na papíře, ale skutečně se vyžadují a i v době ústupu nákazy stále mnoho firem trvá na home officu a nejpřísnějších omezeních známých z dob tvrdých lockdownů. Že se však i v Německu život vrací do zaběhnutých kolejí, ukazuje nejlépe to, že se toho na německých kolejích dnes moc neděje. Stávka německých železničářů patří k folkloru Deutsche Bahn (DB) stejně jako nehody zaviněné absencí zabezpečovacích zařízení ke Správě železnic. Letitou tradici pouze načas přerušil covid. 

Jaké konkrétní požadavky železniční odboráři mají, nikoho přitom vlastně nezajímá a je v zásadě úplně jedno, zda jde o vyšší mzdy, delší dovolenou, nebo kratší pracovní dobu. 

Ve skutečnosti jsou totiž důvodem pravidelné blokace dopravy nejen v Německu, ale i v sousedních zemích včetně Česka ambice odborového svazu GDL a jeho šéfa Clause Weselského. Obří portrét tohoto muže obklopený květinami nejspíš visí v centrále společnosti Flixbus v Mnichově. Nikdo neudělal neustálým ochromováním drážní konkurence pro růst tohoto autobusového a dnes už i vlakového dopravce více než právě Weselsky.

GDL je přitom jen menší, a tedy méně vlivná ze dvou odborových organizací na německé dráze. S výrazně větším a méně konfliktním svazem EVG najde obvykle vedení DB na požadavcích zaměstnanců rychle společnou řeč. V té chvíli se však o slovo tradičně přihlásí Weselsky s GDL, vezme si jako rukojmí miliony cestujících a začne se dožadovat dalších příslibů nad rámec dohody dosažené se zástupci většiny zaměstnanců DB. To obvykle končí několikadenní stávkou. 

Weselsky věří, že případný úspěch mu pomůže přetáhnout kolegy z početnějšího EVG, a právě on se tak na dráze stane dominantní silou. Zatím nikdo nepřišel na to, co by s tím šlo dělat, a interní mocenský boj jednoho odborářského populisty tak každoročně způsobí značné komplikace nejen cestujícím v nemalé části střední Evropy, ale i průmyslu. Ten už tak dostatečně trpí narušeným dodavatelským řetězcem. Několikadenní omezení nákladní vlakové dopravy čekací dobu na nový automobil určitě nezkrátí. 

Nehledě na ekologické dopady. Kolik naštvaných cestujících zanevřelo na nespolehlivou nízkoemisí železnici a dává přednost vlastnímu vozu se spalovacím motorem nebo třeba právě Flixbusu, se můžeme jen dohadovat. Na rozdíl od nebohého Německa můžeme být v Česku vděční, že éra proslulého Jaromíra Duška je už snad definitivně pryč.