STAN nad propastí? Rakušan může využít krizi jako příležitost
Starostové a nezávislí prožívají jednu z nejhlubších krizí, do jakých se kdy dostala česká politická strana. Vůbec není jisté, že ji přežijí.
Starostové a nezávislí (STAN) po volbách mířili na pozici druhé nejsilnější strany. Hodně sázeli na image nových, čistých, nezkorumpovaných, rádi křičeli, jak jsou jiní. A pak přišla rána za ranou. Společným jmenovatelem všech byla evidentní ztráta reálného pohledu na svět, bohorovnost a přesvědčení o vlastní nedotknutelnosti. Někteří to měli v genech, u jiných to přišlo až s funkcemi a nekončícími úspěchy.
STAN prošli opravdu zajímavým vývojem. Z několika málo izolovaných ostrůvků komunální a posléze regionální politiky během let utkali poměrně hustou regionální síť. Profilovali se jako strana-platforma pro různé zájemce o vstup do politiky. Z lokální politiky se přelili do regionální, pak do senátní a v průběhu času zaútočili i na klíčovou Poslaneckou sněmovnu.
Jejich ambice narůstaly. Vcelku právem, neboť jako jedna z mála nových strany sílili zdola – jako reprezentace vybraných místních samospráv vedených agilními politiky, kteří mimo jiné úspěšně prosazovali a také prosadili jinou, a pro menší obce výhodnější, formu financování.
A zároveň měli od počátku dobrou strategii prvních drápků na nejvyšší úrovni, když se stali velecenným přívěskem nově vzniklé TOP 09. Ta tehdy Starosty považovala za trvalé spojence, kteří pokryjí jeden z jejích problémů – totiž budou suplovat nejnižší organizační článek.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.
Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.
