Srdečný pozdrav z Cermak Road

Česká komunita v Chicagu vychovává novou generaci dětí. Připravuje je na návrat domů, říká učitelka z české školy.

Irena Čajková učí na škole T. G. M. v Chicagu. Nyní je na skok v Česku a pro týdeník Hrot vypráví o mizející české komunitě ve městě, proměně Spojených států i postoje rodičů dětí, kteří přemýšlejí o návratu do staré vlasti. „Ani já to nemám do důchodu,“ říká o svém pobytu v Chicagu, kam poprvé přišla v roce 1992. | Tomáš Novák týdeník HROT

Je to jeden z příběhů raných devadesátek, který by dnešním pohledem vydal na časosběrný snímek o proměně lidí, společnosti a vývoji moderních dějin. Bylo krátce po pádu železné opony, psal se rok 1992, a Irena Čajková odešla na čas ze školy, aby se svým tehdejším přítelem poznala Spojené státy. Tu vysněnou zemi všech, kdo žili v komunistickém bloku.

V Chicagu žije dodnes a pomáhá držet při životě jednu z posledních škol založenou emigranty před 100 lety. Sleduje, jak se někdejší československé čtvrti mění v hispánské, jak je život emigrantů složitější než dřív, jak odchází poslední generace Čechoameričanů a v poslední době i to, jak její generace „devadesátkových“ vystěhovalců začíná přemýšlet o návratu domů.

Má láska je za velkou louží

Příběh Ireny Čajkové, studentky pedagogické fakulty z roku 1992, začíná za barem české hospody v Chicagu. Dostala se tam na doporučení strýce svého tehdejšího přítele. Ten se po emigraci v 80. letech vrátil do Československa a oběma mladým lidem představil USA jako velkou zkušenost. A zkušenost to byla. „Tenkrát se ještě život československé komunity soustředil ve čtvrtích Cicero a Berwyn ležících u Cermak Road. Kousek od nich je čtvrť Pilsen, ale už tehdy bylo patrné, že se Čechoslováci stěhují dál na západ a nahrazuje je hispánská komunita,“ vzpomíná Čajková.