Sport pláče, Hnilička se směje

Hniličkovy zářezy škodí už tak dost poškozenému obrazu českého sportu i jeho státní podpory. Jak dlouho ještě?

Třetí gólman z legendárního Nagana, na kterého nezbyla zlatá medaile, a nyní šéf Národní sportovní agentury. Milan Hnilička šlape politikou, jako by si zapomněl zout brusle a sundat betony. | Hynek Glos

Sport a politika k sobě měly od nepaměti blízko. Sportovní gladiátoři se často stávali a stávají ikonami toho či onoho pochybného režimu či podporovateli toho či onoho pochybného politika.

Nedávný incident v teplickém hotelu Prince de Ligne, kde navzdory vládním opatřením merendili politici a policisté, upozornil na jednu takovou ikonu. Hokejového gólmana, poslance ANO a šéfa Národní sportovní agentury (NSA) Milana Hniličku. Ten je trnem v oku pro ryzí účelovost, s níž ke svému angažmá přistupuje. Přišel do politiky, aby vybudoval nový systém státní podpory sportu. Přesněji řečeno, aby jej vybudoval sám pro sebe a pro svého stranického šéfa, který z něj těží hned třikrát: je tím, kdo do politiky přivedl bojovníka za sport, politikem, kterému leží na srdci tělesné zdraví lidu, podnikatelem, jenž má k vlivovým strukturám kolem sportu blízko.

Je suis Hnilička

Přestože Petr Benda či Jiří Paroubek nepatří mezi ty, s nimiž by autor tohoto textu měl zrovna chuť zajít na jedno, neřkuli na dvě, jeví se nutností zastat se sešlosti u Prince de Ligne, vláčené minulý týden dehtem a peřím všemi médii, co jich v Česku je.