Vybrané články
z týdeníku The Economist

Spor o ukrajinský dovoz aneb Když vás Polák hodí pod traktor

Spor o dovoz potravin ukazuje, jaké má podpora Ukrajiny v Evropské unii mantinely

ilustrační foto | Profimedia.cz

Kdyby si tu frázi už nezabrali jiní, dalo by se říct, že Ukrajinu a EU spojuje „neomezené přátelství“. Sedmadvacítka, jejíž čtyři členové s Ukrajinou sousedí, poskytuje napadené zemi peníze a zbraně, přijímá její uprchlíky a cvičí její vojáky. V Bruselu vlají ukrajinské vlajky na balkonech a oficiálních budovách.

Aby zvedla morálku Ukrajinců při bojích a pomohla jim s rekonstrukcí po jejich skončení, naznačila Unie, že by Ukrajina brzy mohla rozšířit její řady. V mnoha ohledech už vlastně rozšířila. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj běžně vystupuje na summitech unijních lídrů, a jednou se ho dokonce osobně zúčastnil. A k tomu všemu poskytl evropský klub po ruské invazi loni Ukrajincům bezcelní přístup na svůj jednotný trh, nad rámec již existujících obchodních dohod.

Nic není neomezené

Ani toto přátelství však očividně není zcela neomezené. Evropští politici našli publikum, které je jim dražší než Ukrajinci – jejich vlastní zemědělci. Patnáctého dubna Polsko oznámilo, že zastavuje dovoz většiny druhů ukrajinských potravin, a další středoevropské země (Česko ne) přes protesty Kyjeva udělaly vzápětí totéž. Tento krok z velké části neguje štědrost, kterou EU loni na jaře zahrnula svého souseda. Vzhledem k tomu, že zemědělské výrobky tvoří dvě pětiny veškerého ukrajinského vývozu zboží – koneckonců je nějaký důvod, proč spodní polovina ukrajinské vlajky symbolizuje zlaté pšeničné pole –, ekonomika válčící země tento výpadek silně pocítí. Ještě horší potom je, že způsob, jakým Polsko hodilo Ukrajinu pod traktor, vyvolává otázky ohledně reálnosti ukrajinských vyhlídek na vstup do EU.

Proč se Polákům daří v zemědělství o tolik lépe než Čechům

Rozdíly mezi českým a polským zemědělstvím jsou obrovské a jejich kořeny sahají až do padesátých let minulého století

Polsko a ostatní země východního křídla EU stále tvrdí, že stojí Ukrajině po boku – ale že nesou disproporčně velké břemeno pomoci této zemi. Zrušení cel na ukrajinské potraviny mělo umožnit jejich vývoz do chudých zemí mimo Evropu, zejména poté, co Rusko zablokovalo námořní trasy pro lodě s laciným ukrajinským obilím.

Ve skutečnosti však velká část ukrajinského obilí vůbec neopustila Evropu. Sila plná ukrajinské pšenice znamenají nižší výkupní ceny pro středoevropské zemědělce, kteří mají jak politické páky, tak přístup k mrvě, která se náramně hodí při protivládních protestech. Polsko čekají letos na podzim volby a vládnoucí Právo a spravedlnost potřebuje hlasy venkovských voličů, aby se udrželo u moci.

Velikost trhliny v evropsko-ukrajinské solidaritě není jasná. Pár dní po uvalení původní blokády se podařilo uzavřít dohodu, podle níž může ukrajinská produkce vstoupit na polské území, ovšem pouze za předpokladu, že jím jen projede (v zapečetěných kontejnerech a s ozbrojenou stráží). Evropská komise se navíc pokusila zmírnit napětí nabídkou kompenzací pro dotčené zemědělce a snahou najít pro ukrajinský export jiná odbytiště v dostatečné vzdálenosti od trhů, jež jsou patrně vyhrazeny jen domácím pěstitelům. Nic to však nemění na faktu, že Evropa couvá z příslibu neomezeného ukrajinského přístupu k jejím zákazníkům. Prodloužení bezcelní dohody o další rok, k němuž by mělo dojít v červnu, se donedávna jevilo jako samozřejmost. Teď však může být plné výjimek.

Otrávená obilnice světa: válka na Ukrajině se mění v ekologickou katastrofu

Spálené lesy, otrávená černozem přeoraná dělostřeleckými granáty a plíživá radioaktivita: po rozhodnutí Britů zaslat ukrajinským silám protitankové střely z ochuzeného uranu je obilnice planety o krok blíže ekologické katastrofě.

Zjištění, že už nemůže své zboží prodávat u bezprostředních sousedů, je pro Ukrajinu samo o sobě dost zlé. Ještě horší však je, že její druhá vývozní cesta – lodní doprava přes Černé moře pod záštitou OSN – zcela závisí na libovůli Ruska a ta může příští měsíc skončit.

Ze všeho nejznepokojivější potom je, že roztržka odhalila podstatnou změnu nálad. Prakticky ve všech částech EU se Ukrajina stále těší široké podpoře. Není však už bezpodmínečná a plošná, jak tomu bývalo. Vysoce postavený představitel EU, jenž je dobře obeznámen s názory v jednotlivých metropolích členských států, hovoří o tom, že letos může Ukrajina počítat spíš s podporou „à la carte“ a loňské časy švédských stolů jsou pryč.

Staří to říkali

Zbraně a peníze dál poplynou, uprchlíky nikdo nevyžene a uvažovat se bude o dalších sankcích proti Rusku. Méně jasné jsou však vyhlídky na přibližování Ukrajiny k EU, jež by jednoho dne vyvrcholilo vstupem do Unie. Státy, které zastavily dovoz ukrajinského obilí, patřily k nejhlasitějším spojencům Kyjeva, což platí zejména o Polsku. Osud ukrajinské přihlášky do EU z velké části závisí na pokračující podpoře střední Evropy, která by eventuálně mohla překonat zdrženlivý skepticismus „starých“ Evropanů typu Francie a Nizozemska.

Středoevropané argumentovali emotivně – Ukrajinci bojují za svobodu celého kontinentu, a tak by neměli být nuceni absolvovat roky odškrtávání kolonek, jimiž si žadatelé o členství obvykle musejí projít. Západoevropané upozorňovali, že přijetí Ukrajiny nebude zadarmo. Většinu unijního rozpočtu spolykají zemědělské dotace nebo strukturální fondy, které směřují převážně do chudších států. Pokud by Ukrajina do EU vstoupila, přinesla by s sebou pátou největší rozlohu zemědělské půdy v Unii. Má více než čtyřicet milionů obyvatel s průměrným příjmem na méně než třetině toho, co vydělávají lidé v sousedních unijních státech (před válkou).

Cibule z Egypta, rajče z Maroka. Proč Česko není soběstačné ani u základních druhů ovoce a zeleniny?

Z krajiny letos zmizí deset procent ovocných sadů a pět procent ploch se zeleninou. Česko už není soběstačné ani u tradičních druhů zeleniny a ovoce, pro jejichž pěstování má přitom ideální podmínky.

Po začlenění ukrajinských zemědělců by přirozeně zbylo méně peněz na současné příjemce. Nyní dostává 18 z 27 států z Bruselu víc prostředků, než kolik do něj odvádí, ve střední Evropě to platí pro všechny země. Po vstupu Ukrajiny do klubu by jich podle odhadů, které kolují v bruselských kruzích, mohlo zbýt jen čtyři pět.

Polsko a ostatní země východního křídla EU tyto pragmatické obavy bagatelizovaly: Jak by mohlo pomoc spojenci ve válce ohrožovat takové škudlení? Obilný spor nyní ukazuje, že i středoevropská podpora Ukrajiny má své meze. Západoevropané, kterým zejména Poláci opakovaně vyčítali liknavost, mohou mít teď pocit, že na jejich slova došlo. Morální autorita, která střední Evropě dodala větší váhu při unijním rozhodování (ačkoli ve skutečnosti nikdy nebyla tak velká, jak někteří tvrdili), se rozplývá.

Stále se široce očekává, že Ukrajina vstoupí do další přístupové fáze a zahájí formální jednání o přijetí do EU. Eurokomise příští měsíc zveřejní zprávu o jejích pokrocích, další přijde na konci roku. Ještě přednedávnem všichni čekali, že se nasazené tempo podaří udržet po celou dobu přístupových jednání, byť ta mohou trvat roky. Teď ovšem mezi Ukrajinou a jejím snem o vstupu do EU stojí velký polský traktor.