Splněný český sen

Slunce vychází na východě, zemědělci škemrají o dotace, na Německu je ekonomicky závislý celý zbytek Evropy. Některé jistoty snad není ani třeba zdůrazňovat. Zajímavý je ale rozsah oné závislosti na Německu. Hned pro 16 členských zemí EU (nikoliv těch spolkových) bylo loni Německo hlavním exportním odbytištěm. A žádný stát s ním nebyl provázán tak těsně jako Česko. 

Do Spolkové republiky směřovalo 32 procent českého vývozu, 29 procent rakouského, 28 polského a Maďarského. Česko loni představovalo pro Německo sedmého nejvýznamnějšího dodavatele a mělo s námi osmý nejvyšší obchodní deficit. Tlouct se kvůli tomu v prsa je nesmysl, ale je to zajímavé a také důležité. Zvlášť teď, když hospodářství dostalo vinou koronaviru tvrdý zásah, je pečlivé sledování vývoje v Německu pro českého ekonoma skoro stejně důležité jako vývoj byznysu na domácím poli. 

Bez mašličky

Masivní rozsah německých záchranných programů, které jsou celkovým finančním objemem větší, než co dal zbytek členů EU dohromady, je spojován nejen s nadějí, ale i s jistými obavami. Německé firmy vcházely do krize silné, a nyní jsou navíc štědře finančně podporovány. Podle očekávání tedy z krize vyjdou ještě posíleny. Existuje proto obava, že se vydají na nákupy a slupnou krizí oslabené zahraniční podniky jako maliny. Samozřejmě platí, že garance za úvěry v Německu jsou zaměřeny na udržení výroby, exportu a zaměstnanosti, nikoli na zahraniční akvizice. Ale peníze nemají „mašličku“, a tak najdete zastánce této konspirační teorie nejen ve střední Evropě, ale i v Itálii, Francii, zkrátka všude, kde mají před německými konkurenty respekt. Takže všude. Když nic jiného, dají se tím strašit úředníci a politici, aby rozsah podpor alespoň trochu přiblížili těm německým. Funguje to báječně.