Saab patří mezi největší výrobce zbraní v Evropě a jeho ředitel Micael Johansson varuje před příliš ochranářskou politikou EU při výrobě vojenské techniky a produkci zbraní a munice.
Saab patří mezi největší výrobce zbraní v Evropě a jeho ředitel Micael Johansson varuje před příliš ochranářskou politikou EU při výrobě vojenské techniky a produkci zbraní a munice.
České firmy by většinou uvítaly zavedení společné evropské měny v Česku. Za výhodu eura považují zejména odstranění kurzového rizika a snížení transakčních nákladů. Jako rizikovou naopak vnímají společnou měnu z pohledu možného ručení za dluhy jiných států eurozóny. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte.
České firmy by většinou uvítaly zavedení společné evropské měny v Česku. Za výhodu eura považují zejména odstranění kurzového rizika a snížení transakčních nákladů. Jako rizikovou naopak vnímají společnou měnu z pohledu možného ručení za dluhy jiných států eurozóny. Vyplývá to z průzkumu společnosti Deloitte.
Zastánce různých „národních“ řešení, včetně mnoha českých politiků, to asi nepotěší, ale pokud chce EU alespoň trochu konkurovat USA a Číně, jiná cesta než větší ekonomická integrace není.
Zastánce různých „národních“ řešení, včetně mnoha českých politiků, to asi nepotěší, ale pokud chce EU alespoň trochu konkurovat USA a Číně, jiná cesta než větší ekonomická integrace není.
Země na jihu Evropy může těžit z toho, že náklady na výrobu zeleného vodíku jsou nižší než v jiných částech EU. Ve velkém přitahuje investory do solárních a větrných projektů.
Madrid doufá, že sázka na zelenou energii povede k přílivu zahraničních investic a v konečném důsledku vytvoří ze Španělska velmoc v produkci zeleného vodíku, jež bude plyn vyvážet do zbytku Evropy. Už nyní se na řadě míst budují nové solární a větrné parky. Velká část španělského venkova je chudá a výroba zelené energie je jednou z možností, jak do regionů přilákat peníze a pracovní místa. Navíc má tato strategie politickou i finanční podporu Bruselu.
Elektřina z obnovitelných zdrojů se má „ukládat“ prostřednictvím elektrolyzérů do zeleného vodíku. Plyn může nahradit fosilní paliva v těžkém a chemickém průmyslu, v námořní, letecké i silniční dopravě.
Španělská vláda si v tomto směru vytkla nemalé cíle. Nechce dekarbonizovat jen svou ekonomiku, ale hodlá vyvážet zelený plyn do zbytku EU. „Španělsko je v nejlepší pozici, aby se stalo centrem zeleného vodíkového průmyslu v Evropě,“ oznámil španělský premiér Pedro Sánchez na jaře při prezentaci projektu elektrolyzéru ve městě Guadalajara poblíž Madridu. Do roku 2030 mají v zemi vzniknout elektrolyzéry, jež budou využívat výkon obnovitelných zdrojů minimálně ve výši čtyř gigawattů.
Výhodou oproti ostatním zemím jsou právě náklady na výrobu obnovitelné energie, protože má v Evropě ideální klimatické a geografické podmínky. „Španělsku to přináší obrovskou cenovou výhodu. Obnovitelné zdroje jsou o třicet až čtyřicet procent levnější než v jiných zemích,“ potvrdil Bruno Esgalhado z madridské pobočky poradenské firmy McKinsey.
Náklady na výrobu zeleného vodíku jsou ze sedmdesáti procent tvořeny náklady na elektřinu. Esgalhado se domnívá, že do konce dekády vznikne na Pyrenejském poloostrově mnohem více elektrolyzérů, než se dosud plánuje.
Analytická společnost Aurora Research uvedla, že Španělsko bude schopné v následujících letech vyrábět nejlevnější zelený vodík v EU, těsně po Norsku. Elektřina má pocházet z větrných parků ve venkovských oblastech. Optimistický scénář počítá s tím, že se podaří do roku 2030 stlačit cenu vodíku do rozmezí dva až 2,5 eura za kilogram, aby byl levnější než palivo pocházející ze zemního plynu.
Konsorcium třicítky společností s názvem HyDeal má velkorysé plány na vybudování infrastruktury, jež dokáže využívat výkon zelených zdrojů dokonce ve výši 67 gigawattů. Většina produkce má směřovat na francouzský a německý trh. Cena by měla být do konce dekády dokonce jen 1,5 eura za kilogram vodíku. Analytici jsou nicméně k tak masivnímu rozšíření vodíkových technologií skeptičtí.
Aby se co nejvíce snížily náklady na využití zeleného vodíku, měly by elektrolyzéry s obnovitelnými zdroji vznikat přímo tam, kde se bude palivo používat – v blízkosti průmyslových komplexů, jako jsou chemičky a ocelárny.
Španělská vláda počítá také s tím, že se bude vodík stále více používat v hromadné a nákladní dopravě. Zelených vodíkových autobusů by ve španělských městech mělo jezdit do několika let okolo dvou set, k dispozici má být až 7500 vodíkových nákladních vozů. Vzniknout mají také vodíkové železniční spoje a více než stovka vodíkových stanic. Většinu plánů mají pokrýt fondy z EU. Zájem o vodíkové projekty má přes 500 subjektů, včetně všech velkých energetických firem, které ve Španělsku působí. Hlásí se investoři ze Spojených států, Latinské Ameriky i Evropy.
Nicméně na trhu existují i úzká hrdla pro výrobu zeleného plynu. Na jihu země to je nedostatek vody, varoval Diego Rodríguez z madridské univerzity Complutense. Očekávání spojená s rozvojem vodíkových technologií považuje za příliš vysoká.
Plynárenský sektor vidí v zeleném vodíku možnost, jak používat i v následujících dekádách současnou infrastrukturu pro zemní plyn. Španělský Enagás se podílí na iniciativě, jež by propojila 23 provozovatelů potrubí z 21 zemí.
Antonio Martínez z Enagásu je přesvědčen, že dvě třetiny stávající infrastruktury se mohou používat i pro transport vodíku. Až do vzdálenosti 1500 kilometrů by přeprava měla být levnější než lodí. Španělsko je navíc propojeno plynovody nejen směrem na sever s Francií, ale také na jih se severní Afrikou.
Jeden z pilotních projektů, jak by měla vodíková společnost budoucnosti vypadat, vzniká na ostrově Mallorca. Vodík vyrobený ze solární energie má pohánět autobusy i automobily v půjčovnách. Vodíkem se má také topit v budovách. Projekt je financován Bruselem a má sloužit jako laboratoř pro další regiony v Evropě.
