Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Europarlament a členské státy schválily směrnici, která ovlivní životy obyvatel Evropy jako žádná z dosud prosazených částí Green Dealu
Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu.
Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu.
Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Španělská vláda požaduje, aby každé pohlaví mělo právo na 40procentní zastoupení ve vládních funkcích, ve volebních kandidátkách politických stran, ale i v managementu soukromých akciových firem s minimálně 250 zaměstnanci a ročním obratem přes 50 milionů eur.
Některým čtenářům se možná vybaví jméno socialistického politika Josého Zapatera, který zemi na Pyrenejském poloostrově premiéroval v letech 2004 až 2011. Zapatero proslul tím, že namísto závažných ekonomických nebo imigračně-bezpečnostních problémů řešil jiné věci. Tak kupříkladu zavedl sňatky párů stejného pohlaví, několika činy zrušil dlouhodobý smír, který si po zkušenostech občanské války a diktatury dohodly dříve znesvářené části společnosti, nebo se míchal do řešení izraelsko-palestinského konfliktu. Mezitím kvapem stoupala nezaměstnanost a země směřovala k bankrotu státního rozpočtu.
Zapatero skončil neslavně: pod tlakem klesající podpory se rozhodl již neobhajovat svou pozici. Ani to však socialisty (PSOE) nezachránilo a dostali na frak tak jako dosud žádná jiná španělská vládnoucí strana.
A teď střih o desetiletí. Druhá dekáda 21. století přinesla Španělsku nejen pokračování ekonomických potíží a drastický růst nezaměstnanosti mladých lidí nad padesát procent, ale také zcela proměnila strukturu španělské politiky. Nespokojenost a populismus slavily úspěch. Do parlamentu se vedle tradičních socialistů a lidovců dostalo mnoho nových stran a došlo i k roztříštění tradičně silných regionálních formací. Fenoménem se stali ultralevicoví, vypjatě environmentalističtí a antiglobalizační Podemos a na opačném pólu pravicoví populisté z uskupení Vox.
Právě v té době se socialisté znovu dostali k moci. V červnu 2018 dosavadního lidoveckého premiéra Rajoye vystřídal generální tajemník PSOE Pedro Sánchez. Po následných opakovaných předčasných volbách sestavil Sánchez vůbec první koaliční vládu od obnovy demokracie v sedmdesátých letech.
Kromě PSOE jsou v ní zastoupeni ultralevičáci z Podemos. Díky nim, ale i samotnému premiérovi, jehož kurz trefně charakterizuje název jeho knihy Manual de resistencia (myšleno proti „neoliberálnímu kapitalismu“ a za „postkapitalistickou společnost“), je tento kabinet nejen nejlevicovější vládou v historii Španělska po pádu diktatury, ale zřejmě i v celé současné Evropě.
V tomto duchu také vládne. Dobře vidět je to na zpřísnění pravidel pro uzavírání pracovních smluv. Španělsko mělo, jako země silně podléhající sezonním výkyvům v zaměstnanosti v oblasti cestovního ruchu a zemědělství, vysoký podíl úvazků na dobu určitou. Vládní koalice prosadila jejich drastickou redukci a místo nich zavedla smlouvy na zkrácený úvazek dotované ze státního rozpočtu. Země také uzákonila právo nechat si už od šestnácti let změnit pohlaví v registru obyvatel, a to bez lékařské zprávy či hormonální léčby. A jako první na světě zavedla placenou nemocenskou pro ženy s těžkým nebo bolestivým průběhem menstruačního cyklu.
Nejnovějším hitem je však vládní návrh zákona o rovnosti pohlaví. Pokud jej schválí parlament, bude v zemi platit řada genderových kvót. Dotknou se vládních funkcí, kde každé pohlaví získá právo zastávat minimálně čtyřicet procent, a dále kandidátních listin stran pro všechny typy voleb, kde bude platit zásada „stejného počtu žen a mužů“. Kvóty ale mají zasáhnout i do byznysu. V privátních firmách, konkrétně v akciovkách s minimálně 250 zaměstnanci a ročním obratem přes padesát milionů eur, bude každé pohlaví zaujímat alespoň čtyřicet procent managementu. A to vše již od roku 2026, a v některých případech dokonce už od poloviny roku 2024.
Premiér Sánchez předložený návrh okomentoval slovy: „Jestliže zastupují polovinu společnosti, polovina politické i ekonomické moci musí být rovněž v rukou žen.“ Je otázkou, jestli to tak opravdu vidí prostí Španělé, kteří často řeší úplně jiné potíže, ne nepodobné těm v Česku – tedy zdražování všeho, především energií. A samozřejmě i problémy způsobené velmi liberální přistěhovaleckou politikou, která mimo jiné ohrožuje cestovní ruch v řadě důležitých přímořských letovisek. Proto kromě odporu pravicové opozice svůj údiv nad prioritami premiéra vyjádřili i někteří představitelé koaličních Podemos.
Genderové kvóty našly svůj domov na severu Evropy. Jestli ho najdou i na jihu, brzy ukážou hned dva volební testy. Už za dva měsíce budou Španělé volit místní a regionální zastupitelstva. Důležitější však budou prosincové sněmovní a senátní volby. V nich je zatím favoritem opoziční Lidová strana (PP), vedená novým lídrem, galicijským senátorem Albertem Núñezem Feijóem.
Rozdíl mezi PP a PSOE se momentálně pohybuje v rozmezí tří až sedmi procent, když první získává 30 až 33 a druhá přibližně 25 až 27 procent. Pro formování nové vlády ale bude důležité i to, jak dopadnou vládní Podemos, kteří mají zatím podporu mezi deseti a dvanácti procenty, respektive opoziční pravicoví populisté z Vox, již si udržují přízeň čtrnácti až patnácti procent voličů. A samozřejmě i hlasy odevzdané nejrůznějším regionálním stranám.
