Země s největšími ropnými rezervami na světě je už sedm let v bankrotu, celkem dluží 154 miliard dolarů a USA na ni teď obnovily sankce. Vše mají zachránit bankéři od Rothschildů
Země s největšími ropnými rezervami na světě je už sedm let v bankrotu, celkem dluží 154 miliard dolarů a USA na ni teď obnovily sankce. Vše mají zachránit bankéři od Rothschildů
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Když k nám v létě 1918 dorazila španělská chřipka, noviny o ní posměšně psaly jako o „světové rýmě“. Pak zmutovala a zabila desítky tisíc Čechů.
První nakažené španělskou chřipkou zaznamenal u nás závodní lékař kladenské Poldovky Ernst Guth v dubnu 1918. Chřipka však zatím nezmutovala do smrtící podoby, a tak si z ní lidé – které daleko víc trápily hrůzy války – nic nedělali. Například Lidové noviny psaly v červenci 1918 (tady – levý sloupec dole) o „jenom nepříjemné, ale nikoliv nebezpečné“ nemoci a Český deník byl o pár dní později ještě mnohem bezstarostnější.
V článku Světová rýma (tady, tady a tady – vždy dole na stránce) květnatě líčil, že „milenci a lyričtí básníci mají svůj světobol, Praha má svůj Světozor, Plzeň má svůj Světovar a Evropa má nyní svoji slavnou ‚španělskou‘ chřipku“. Je prý ke všem spravedlivá, když nutí i „hrdiny, diplomaty, politiky“, aby „vlezli do kanafasu“, a pak se uvidí, zdali „bude vám možno klásti odpor, uložím-li vám, abyste kýchali. Hepčí“.
Jméno dostala španělská chřipka kvůli tomu, že neutrální Španělsko nesvírala válečná cenzura a noviny o jejím řádění svobodně psaly. Do povědomí světové veřejnosti uvedla jméno španělská chřipka agentura Reuters poté, co její zpravodaj v květnu 1918 referoval, že se v Madridu „objevil zvláštní druh nemoci epidemického charakteru“. Také Češi si mohli hned na jaře 1918 přečíst několik článků (třeba tady – pravý sloupec uprostřed) o tom, že ve Španělsku řádí „záhadná epidemie“, jsou zavřená divadla a tramvaje nejezdí, „protože většina zřízenců onemocněla“, popřípadě že „král Alfonso, ministerský předseda a několik ministrů je stiženo onou nemoci“.
Jestliže dnes je pojmenování španělská chřipka v podstatě univerzální, před 100 lety existovalo mnoho lokálních názvů. Španělé nebyli majetničtí, a tak říkali prostě „gripe“ (dnes „gripe de 1918“), Francouzi „bronchite purulente“, Češi sem tam vtipkovali o „španělce“ (tady a tady) a Poláci cedili mezi zuby „bolszewicka choroba“.
Existují tři rovnocenné teorie, odkud se španělská chřipka vzala. Podle první se objevila v Číně a tamní smluvní dělníci (Chinese Labour Corps) ji roznesli po světě. Podle druhé šlo o americký Kansas, kde chřipka zabíjela v odvedeneckých táborech už na jaře 1918. A podle třetí teorie se chřipka zrodila mezi miliony mladých mužů, kteří čtyři roky na evropských bojištích hnili v zákopech. Kde k tomu opravdu došlo, netušíme.
Zpočátku šlo každopádně o poměrně neškodnou nemoc, pak ovšem chřipka zmutovala a v létě 1918 se hned na několika místech světa objevil skutečně smrtící kmen – na východním pobřeží USA, v africké Sierře Leone, ve Francii a ve Švýcarsku. Tento nástup druhé chřipkové vlny zachytily i české noviny a otiskly (tady a tady) několik kratičkých noticek, ze kterých mrazí. Už 1. srpna například olomoucký Našinec psal: „Španělská chřipka vyžádala si ve Švýcarsku již 800 obětí. Za tři dny zemřelo jí 45 lidí.“
V létě 1918 začala španělská chřipka zabíjet i v českých zemích. První úředně potvrzenou obětí „zákeřné španělky“ se stal podle Lidových noviny 11. září 1918 pětadvacetiletý smíchovský policista Egon. M. Prorok (tady – pravý sloupec nahoře). Ve skutečnosti však lidé umírali mnohem dřív.
Harald Salfellner v knize Španělská chřipka uvádí případ novináře Maxe Nachhera, jehož matka a bratr zemřeli v Moravské Ostravě již v červenci. Ani Nachherovi však nebyli první; na konci roku 1918 profesor Jaroslav Hlava na schůzi Spolku českých lékařů referoval, že už v červnu pražský patologický ústav pitval pět těl, u kterých byl zjištěn zápal plic zaviněný chřipkou.
Na konci září začalo mrtvých rychle přibývat. Například Lidové noviny informovaly 27. září (tady – pravý sloupec nahoře), že v Třebíči vyvolal „velké vzrušení“ skon spoluvlastníka největšího kožedělného podniku v monarchii – Hanse Budischowského, přičemž „za obdobných příznaků“ zemřela rovněž vychovatelka s kuchařkou a „šofér je těžce nemocen“.
Každá doba má své pomýlené proroky. V lednu 2020 šlo o českého ministra zdravotnictví (tady) a pár lékařů, kteří tvrdili, že sezonní chřipka je větší hrozbou než covid-19. Chybným předpovědím se ale dařilo i v roce 1918 a jejich absolutním králem byl známý lékař Otakar Zuna, který 9. října, tedy už v době, kdy „španělka“ nevybíravě zabíjela, publikoval v Národní politice neuvěřitelný fejeton (tady – dole na stránce).
Psal v něm, že „je to česká, typická, ‚naše‘ chřipka, celkem – což tvrdím – dosti nevinná, v několika dnech normálně, lehce probíhající“. K obavám podle něj nebyl důvod, stačilo „dostati se na noc do potu“, přidat dietu a nějaký ten priessnitz: „Tak-li pacient se chová, je zdráv a vesel zas v několika dnech.“ Na závěr ještě povzbudivě dodal, že „v posledních 14 dnech nesčetně jsem měl případů nemoci této“ a ani jeden pacient nezemřel.
Pouhé čtyři dny poté se ukázalo, že o „naši“ chřipku opravdu nejde. Básník Jaroslav Vrchlický (vlastním jménem Emil Jakub Frida) byl už sice šest let mrtev, jeho rodinu však ona Zunova „sezonní chřipka“ těžce postihla. Nejdřív – v neděli 13. října 1918 – odešel dle referátu Národní politiky (tady – uprostřed prostředního sloupce) ze světa „jediný syn našeho zvěčněného největšího básníka“ Jaroslav Frida, když „onemocněl chřipkou, k níž se záhy přidružil oboustranný zápal plic, kterému nyní v mladistvém věku podlehl“.
Do nemocnice převezli podle Lidových novin (tady – pravý sloupec nahoře) i jeho těhotnou manželku, která „po smrti svého mladého manžela porodila dvojčátka“, a pak „zemřela rovněž a také jejich služka“. Ve stejný den, jak napsal deník Večer (tady – první sloupec uprostřed), „zemřel, rovněž chřipkou zachvácen, i mladší bratr básníkův“, spisovatel a překladatel Bedřich Frida: „Chřipková epidemie zahubila tudíž na ráz tři členy rodiny Vrchlických.“
Čtěte druhý díl našeho seriálu o španělské chřipce:
