Evropa smí sebrat Maďarsku a Polsku miliardy eur. Vzpurné vlády na tom paradoxně mohou vydělat

Maďarská a polská vláda mohou neshodami s Evropskou unií připravit své země celkem skoro o sto miliard eur, pokud se nezačnou chovat slušně.

Evropa smí sebrat Maďarsku a Polsku miliardy eur. Vzpurné vlády na tom paradoxně mohou vydělat
ilustrační foto | Profimedia.cz

Zhruba tolik řekl minulý týden Soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku. Zamítl žaloby, jimiž obě řečené vlády napadly rozhodnutí unijní exekutivy trestat vybrané prohřešky proti dobrým mravům (konkrétně proti pravidlům právního státu) tam, kde to bolí, to jest ve státní kase.

Soud rozhodl, že Evropská komise konala správně, když zavedla princip podmíněnosti, jímž hodlá „chránit unijní rozpočet před zneužitím ze strany členských zemí“. Obě vlády ve stížnosti argumentovaly podobně, že totiž takový krok je v rozporu s evropskými smlouvami. Soud to vidí jinak; řekl, že „zamítá stížnosti Maďarska i Polska v plném rozsahu“. Není divu.

„Zneužití rozpočtu“ je široký pojem, pod který se vejde leccos. A ačkoli pravidla platí pro celou evropskou sedmadvacítku, byli to právě Maďaři a Poláci, kdo proti novému pravidlu protestoval. (Českou republiku před touto specifickou formou veřejné ostudy dost možná zachránil jen výsledek podzimních parlamentních voleb.)

V případě Maďarska, které je považováno za kandidáta na postih číslo jedna, jde o „nedostatky v zákonech upravujících přidělování veřejných zakázek“, jak praví list Financial Times. „Tyto nedostatky vyvolávají obavy z korupčního jednání při rozdělování evropských dotací,“ popisuje FT velmi uctivě skutečnost, že prakticky veškeré peníze z evropských fondů jdou na zakázky firmám s úzkými vazbami na vládnoucí maďarskou stranu Fidesz obecně a premiéra Viktora Orbána zvlášť.

V Polsku je zase předmětem kritiky Unie kastrace soudnictví. Ta vyvrcholila v posledních třech letech nucenou výměnou soudců nejvyšší justiční instance v zemi a založením kárné komory, jež může soudce šikanovat podle přání vlády.

Evropská komise již podle podobného klíče zadržela 7,2 miliardy eur, které měly putovat do Budapešti, a 36 miliard na cestě do Varšavy z celkem osmisetmiliardového balíku určeného na ozdravení evropských ekonomik poškozených koronavirovou pandemií. Nyní smí ­sáhnout i na 22,5 miliardy pro Maďarsko a 75 miliard pro Polsko přislíbených jako součást evropského rozpočtu na období 2021–2027.

Obě vlády zareagovaly typicky vypjatými vyjádřeními. Orbán řekl, že proti jeho zemi vede Unie „džihád právního státu“. Polský ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro se nechal slyšet, že jde o „moment historické změny EU ze svobodného prostoru v prostor, kde je možné používat sílu k omezování nezávislosti členských zemí“.

S oběma výroky lze zhruba souhlasit. Ano, členství v Evropské unii skutečně znamená jisté omezení státní suverenity členských zemí; a ano, EU trvá (konečně, řeklo by se) na dodržování práva. Proč je jedno či druhé pro citované politiky překvapením, nebylo z jejich prohlášení zřejmé.

Evropská komise tak vyřešila jednu část problému, jak vycházet se zeměmi, jejichž vlády si s jejími – jednou přijatými – pravidly vytírají pomyslnou politickou zadnici. Mechanismus pro takové účely původně připravený, sedmý článek Lisabonské smlouvy, jenž může vést ke ztrátě hlasovacích práv hřešících zemí, se v praxi neosvědčil, protože od členských zemí vyžaduje jednomyslné schválení – a v tomto případě si Varšava s Budapeští kryly vzájemně záda.

 

Nyní přichází na řadu komplikovanější, politická část téhož problému. Pokud by Komise skutečně uzavřela zmíněné penězovody, vlády v obou zemích by toho jistě využily k posílení protievropských nálad a k vlastnímu prospěchu. Maďaři jdou přitom k volbám letos 3. dubna a Poláci napřesrok v listopadu.

Horším oříškem je v tomto případě Maďarsko, kde má vládnoucí Fidesz v čele s Orbánem velkou šanci na znovuzvolení (byť patrně těsnější než v letech 2015 a 2019). Premiér Orbán navíc navázal úzké kontakty s Ruskem a není vyloučeno, že by byl ochoten a schopen Maďarsko v případě vyostřeného konfliktu z Evropské unie po britském vzoru vyvést a začlenit do sílící zóny ruského vlivu.

V Polsku je toto nebezpečí menší. Tamní vláda sice má ve zvyku Brusel kritizovat velmi nahlas, ale zároveň je silně protiruská. Většina Poláků navíc členství v Unii vítá, takže by vládní strana Právo a spravedlnost eurorozkolem riskovala rychlý odchod do opozice.