Soudci, ukažte karty. Stát chce sjednotit rozdílnou rozhodovací praxi

Soudy rozhodují ve stejných případech pokaždé jinak. Ministerstvo to chce změnit.

Soudci, ukažte karty. Stát chce sjednotit rozdílnou rozhodovací praxi
Ministerstvo spravedlnosti chystá databázi, kde budou soudy povinně zveřejňovat rozsudky. Díky tomu bude patrné, jestli odsouzení dostávají za stejné přečiny podobné tresty. | Profimedia.cz

Dva příběhy recidivistů. Společný scénář, ale rozdílný konec. Zatímco jeden z mužů dostal od soudu za krádež čokolád za 1600 korun v pražských Letňanech podmínku, jiný za ukradené trenýrky v hodnotě 199 korun odešel od Městského soudu v Brně s rozsudkem dvou let nepodmíněně. Oba muži kradli v době nouzového stavu a žádný z nich nestál před soudem poprvé. 

Poslanci mají nyní na stole zákon, který má pomoci rozdílnou rozhodovací praxi soudů sjednotit. Přitom zdaleka nejde jen o krádeže, ale třeba i o spory o smlouvy majitelů investičního životního pojištění, u nichž také soudy rozhodují rozdílně. V důsledku se tato novinka bude týkat každého, kdo přijde s justicí do styku.

Nikdo není první

Sjednotit nebo alespoň přiblížit rozhodování jednotlivých soudů má databáze, již bude provozovat ministerstvo spravedlnosti. I když v české legislativě nefungují precedentní rozhodnutí, soudci se budou moci podívat, který z kolegů v obdobných případech jak rozhodoval, databáze ale argumentačně poslouží i obhájcům nebo státním zástupcům a v důsledku může zlepšit, ale i zhoršit pozici obžalovaných. 

Jde i o nástroj v boji proti korupci, protože rozhodnutí soudců budou více pod veřejnou kontrolou. Pokud se budou v některých případech nápadně odchylovat od běžné praxe, půjde o znamení, že na jejich straně nemusí být vše v pořádku. Samozřejmě každý případ je individuální, a navíc ani takové pojistky nemusejí fungovat. Slovensko, kde se nyní rozkrývá síť justiční mafie, má obdobnou databázi od roku 2011.

S databází počítají pozměňovací návrhy zákona o soudech a soudcích, který má v závěru ledna ve třetím čtení projednat Poslanecká sněmovna. Ústavně právní výbor sněmovny projednal hned dva návrhy, které do zákona povinnost zveřejnit rozsudky vkládají. 

Jeden přísnější, jejž předložil opoziční pirát Jakub Michálek, a druhý od koaliční poslankyně a třináctidenní ministryně spravedlnosti Taťány Malé (ANO). „Jediný mechanismus, který může zabránit tomu, aby se justice dostala do korupce, tak jako se to stalo třeba u našich kolegů na Slovensku nebo v balkánských státech, je veřejná kontrola. Veřejná kontrola soudnictví. Je to alfa a omega, jak zajistit, aby nedošlo ke zneužití moci, kterou soudy disponují,“ komentoval Michálek. Ten navrhl povinnost vrchních, krajských a okresních soudů zveřejňovat svá rozhodnutí od roku 2023 ve lhůtě 30 dnů a připojuje i rozsah zveřejňované agendy. Jeho návrh ale zůstal ve výboru bez stanoviska. Taťána Malá, jejíž nápad má i podporu ministerstva spravedlnosti, chce v databázi vidět rozhodnutí od července 2022 a více má stanovit ministerská vyhláška. Jejím atributem je, že ji lze měnit efektivněji než samotný zákon. A návrh Malé výbor podpořil. 

Jak najít klíč

Vraťme se ještě na začátek k příkladu smluv o životním pojištění, aby bylo jasné, jak nová praxe může promluvit do konkrétních případů. U takzvaného investičního pojištění šlo v zásadě o to, že lidé se na začátku nechali přesvědčit, že kombinace krytí rizika a vytváření finanční rezervy v jednom produktu je skvělý nápad, který bude vydělávat. Jenže kombinace poplatků a provizí je z tohoto snu časem vyvedla a začali hledat způsob, jak z pojišťoven dostat peníze zpět. 

U finančního arbitra nebo u soudů ale klienti uspějí střídavě. Zkoumá se třeba, jestli ve smlouvě pojišťovna uvedla konkrétní výši nákladů a poplatků spojených s uzavřením a správou smlouvy a se správou vnitřních fondů. Nebo zda smlouva plnila princip pojištění, v některých byla totiž nicotná nebo nulová částka samotného pojištění rizik. Jde i o promlčení, dobré mravy. Pro soudy, kam se obracejí ve jménu klientů specializované právní kanceláře, proti nimž stojí týmy právníků pojišťoven, je to oříšek. Naposledy rezonovalo, když Obvodní soud pro Prahu 1 na začátku loňského října rozhodl, že jedna z pojistných smluv investičního životního pojištění Generali České pojišťovny je neplatná.

Všichni pro

Zavedení databáze, ze které bude jasné, proč a jak který soud rozhoduje, zdánlivě nic nebrání. Koneckonců už před lety na ni najel Ústavní soud a Nejvyšší správní soud. Podporu má jak u vládního hnutí ANO, tak u ministryně spravedlnosti Marie Benešové. I od soudů samotných zní vesměs podpora. „Jsme připraveni zveřejňování judikatury zajistit. Máme za to, že zveřejňování přispěje ke sjednocování judikatury a transparentnosti celé justice,“ říká mluvčí Krajského soudu v Plzni Jana Durná. 

Právě u nižších soudů dosud platilo doporučení ministerstva zveřejňovat významné rozsudky, každý soud si to ale vykládal jinak, pohledem do databáze některé okresní soudy zveřejňují i spory o dvoutisícové pohledávky, jiné pouze rozvody manželství. „Zkušenosti z minulých let ukazují, že povinnost uvedená v ministerské instrukci nestačí. Jistotu, že se během několika let dočkáme databáze, ve které najdeme většinu rozsudků a usnesení, může přinést pouze zákon,“ komentuje analytik Rekonstrukce státu Ervín Hausvater.

Soudy už mají k dispozici software, který automaticky anonymizuje spisy, takže jim při zveřejňování na ministerském serveru ulehčuje práci. Přesto není všechno zdaleka jednoduché. Předně, stát má v tomto klíčovém ustanovení zpoždění. A nejde jen o to, že současný protikorupční kabinet měl zákon v plánu zavést v letech 2018–2020, jak se zavázal.

Zpoždění je v důsledku daleko větší a jde i za předchozími vládami. Soudy mohly být nyní přinejmenším lépe připraveny. „Vytvoření nástroje pro zveřejňování soudních rozhodnutí je počin chvályhodný, ovšem mělo k němu dojít už dávno. Při současném stavu elektronizace společnosti to jistě bylo technicky možné už před deseti, možná před dvaceti lety,“ konstatuje místopředseda civilního úseku Krajského soudu v Brně Pavel Bachratý. 

Práce pro soudy

Ministerstvo sice již v roce 2002 vytvořilo systém elektronické evidence soudní judikatury vrchních a krajských soudů, jeho smyslem ale bylo zveřejňování jen některých, samotnými soudy vybraných rozhodnutí. „Způsob vybírání a zpracování takových rozhodnutí je příliš pracný a bez efektu, jelikož zájem veřejnosti o hledání těchto rozhodnutí ve veřejně přístupné databázi je dle našich informací mizivý, a to právě proto, že jsou zde zveřejněna jen některá rozhodnutí,“ pokračuje Bachratý. Veřejnost i odborníci se proto stále na soud obracejí se žádostmi podle zákona o zveřejňování informací, což soudy zatěžuje.

Ani anonymizační software ale podle jeho zkušeností není všespásný. Vyžaduje ruční kontrolu, což v objemu několika rozhodnutí měsíčně sice není potíž, ale při zveřejnění každého rozhodnutí už to tak být nemusí. „V případě zveřejňování odvolacích rozhodnutí by se jednalo o několik stovek rozhodnutí měsíčně. Referent mající na starost zveřejnění by před odesláním rozhodnutí do databáze měl provést ještě jeho zatřídění podle předmětu řízení, ustanovení dotčených právních předpisů a výběru klíčových slov z textu rozhodnutí; nejedná se o triviální činnost a u obsáhlých odůvodnění jde o práci navíc, jež může trvat i desítky minut,“ doplňuje Pavel Bachratý. Pokud by ale vedlo zveřejňování rozhodnutí soudu k omezení podávání žádostí podle informačního zákona, bylo by to podle něj pro soud přínosné.

Součástí novely jsou také jednotná pravidla pro výběr předsedů soudů, a to nejen okresních a krajských, ale i vrchních. Předpokladem pro jmenování do funkce bude alespoň pětiletá praxe v pozici soudce a úspěšné absolvování konkurzu. Zákon také stanoví, že předsedové okresních, krajských i vrchních soudů nebudou smět vykonávat svou funkci opakovaně u téhož soudu.

Přísedící, takzvaní soudci z lidu, by měli podle novely zákona o soudech a soudcích i nadále spolurozhodovat v trestních věcech jen u případů úmyslných trestných činů, kde činí horní hranice sazby nejméně deset let. Výjimkou mají být majetkové a hospodářské činy, o nichž má nově rozhodovat pouze samotný soudce. Novela také ruší takzvané justiční čekatele. U soudů by měli působit zejména asistenti, kteří budou pomáhat jednotlivým soudcům s vyřizováním jejich běžné agendy.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.

Týdeník hrot

  • Kožený z kola ven?
  • Mafie, pytláci a nosorožci
Objednat nyní