Finský plán pro budoucnost: Soláry a zase soláry

Nejlevnější cestou k uhlíkové neutralitě bude výstavba solárních elektráren a masivní produkce solárních panelů. S jádrem se nepočítá, protože je moc drahé, uvedli vědci z Finska.

Finský plán pro budoucnost: Soláry a zase soláry
ilustrační foto | Shutterstock.com

Budoucnost patří slunci. Tak lze parafrázovat cimrmanovskou vizi budoucích časů, ke které dospěli vědci z finské Technické univerzity Lappeenranta (LUT). V následujících letech bude potřeba masivně stavět solární elektrárny na všech kontinentech, aby nedošlo ke klimatickému kolapsu planety. K tomu bude potřeba zvýšit výrobní kapacity.

Vědci se zaměřili na projekci toho, kolik musí vzniknout fotovoltaických zdrojů, aby bylo možné dosáhnout dekarbonizace energetiky do roku 2035. Už za pět let musí být postavena stovka obrovských továren, která budou vyrábět fotovoltaické panely, každá s výrobní kapacitou 60 gigawattů ročně. „Svět potřebuje zbavit energetické systémy fosilních zdrojů,“ vysvětlil Christian Breyer, jenž se zaměřuje na výzkum solární energetiky a jejího uplatnění v ekonomice. 

Ve svých propočtech Breyer vychází z toho, že je změnu potřeba udělat co nejrychleji, protože emise oxidu uhlíku v atmosféře stoupají na rekordní maxima a v takzvaném uhlíkovém rozpočtu už není moc prostoru pro další spalování uhlí, plynu a ropy.

Hlavně rychle a levně

Nejbezpečnější cestou, která je zároveň nejrychlejší a nejlevnější, je právě výstavba nových fotovoltaických systémů. Fotovoltaika je vhodná pro všechny regiony světa, zdůraznil. „Naše propočty ukazují, jak toho dosáhnout.“

Solární panely by se měly do roku 2035 podílet na produkci energie ze 69 procent. Zbytek by připadal na větrnou energii, biomasu, hydroelektrárny a geotermální zdroje. A proč nepočítají s jádrem, které emise uhlíku nezvyšuje? „Je to prostě moc drahé. Fotovoltaika je rok od roku levnější, náklady na stavbu jaderných elektráren ale rostou,“ dodal. Postavit solární elektrárnu je rychlejší, a navíc nehrozí riziko jaderné havárie a úniku radioaktivního materiálu. 

Uhlíkový rozpočet vyčerpáme v roce 2025

Z pohledu klimatologů je klíčové, kolik oxidu uhličitého může ještě atmosféra absorbovat, aby nedošlo k nárůstu teploty Země o více než 1,5 stupně Celsia oproti nástupu průmyslové revoluce. To je hranice, jež je ještě považována za bezpečnou pro ekosystémy. Počítá s ní i pařížská klimatická dohoda. 

Klimatolog Piers Forster z University v Leedsu má jasno. Lidstvo může ještě spálit fosilní zdroje, které do atmosféry vypustí maximálně 195 gigatun oxidu uhličitého. Pak se s pravděpodobností 66 procent podaří dosáhnout požadovaného limitu. Od roku 1750 do roku 2020 společnost vyprodukovala 1700 gigatun oxidu uhličitého. Jen v roce 2019 to bylo 40 gigatun. Proto se při nynějším tempu uhlíkový účet vyčerpá už v roce 2025. 

Pak se současné lidstvo, pokud neudělá drastické změny v energetice a dopravě, vydá po nebezpečné klimatické cestě vstříc temné budoucnosti, varují klimatologové, ekologové i aktivisté. Na možnou katastrofu poukázal na konci minulého roku i šéf Organizace spojených národů António Guterres. Žádá, aby státy dosáhly co nejdříve uhlíkové neutrality. To potvrzuje i Breyer. Musí to být co nejblíže k roku 2025. Současný cíl, který si většina zemí stanovila na rok 2050, je příliš vzdálen. Všechny regiony světa musí urychleně začít budovat ve velkém udržitelné zdroje.

Soláry vyjdou levněji než zachycování uhlíku

V případě solárních elektráren odborníci z Finska propočetli, že do roku 2025 musí vzniknout 100 takzvaných fotovoltaických gigatováren. V Evropě jich má vzniknout 15, v jihovýchodní Asii 30. I když se jedná o velmi ambiciózní cíl, bude podle nich stále mnohem levnější než spoléhat na technologie odstraňující uhlík z atmosféry.

Breyer tvrdí, že odsátí a uložení jedné tuny oxidu uhličitého, například po spálení uhlí, vyjde na 100 eur (2620 korun). Jde o množství, které vznikne při výrobě jedné megawatthodiny elektřiny z uhelné elektrárny. Pokud by se tento náklad do ceny elektřiny z fosilních zdrojů započítal, solární energie vyjde na čtvrtinu. A to nepočítá se zdravotními náklady z emisí těžkých kovů z uhelných elektráren. Jen v Asii zemře předčasně kvůli spalování uhlí milion lidí ročně. 

Největší solární továrna se staví v Číně, v provincii An-chuej. Ročně má dosáhnout produkční kapacity 60 gigawattů. Aby se lidstvo dostalo na trajektorii, jakou propočítali odborníci z finské univerzity LUT, musí se tempo výstavby zvýšit 15krát. Což je – upřímně řečeno – velmi nepravděpodobné. 

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní