Vybrané články
z týdeníku The Economist

Solární geoinženýrství: To, jehož jméno se nesmí vyslovit

Klimatická zpráva zcela vynechala jedno potenciální řešení problému s oteplováním.

Solární geoinženýrství: To, jehož jméno se nesmí vyslovit
ilustrační foto | Shutterstock.com

Pochopit, co se děje s klimatem, vyžaduje pozorování z vysoké oběžné dráhy, z hlubin oceánů i ze spousty míst mezi tím a k tomu ještě modely, které napínají síly těch nejvýkonnějších superpočítačů. Pochopit, co se děje, když vědci a zástupci vlád ladí ten kus zprávy IPCC, pod nějž se mají oficiálně podepsat šéfové vlád a států - tzv. „shrnutí pro politiky" (SPM) -, se ze všeho nejvíc podobá věštění z čajových lístků. Bylo odstranění „fosilních paliv" z jednoho grafu zlovolným pokusem petrostátu zmást veřejnost? Nebo šlo jen o snahu vytvořit dostatečně širokou technickou definici? Těžko říct, když jste nebyli u toho.

Proč chybí?

A co si myslet o věcech, které se do shrnutí vůbec nedostaly, jako je například sluneční geoinženýrství, o němž IPCC hovoří jako o „modifikaci solárního záření"? Ve shrnutí předchozí zprávy z roku 2013 se uvádělo, že tento přístup ke klimatické změně, jenž obnáší úpravu atmosféry tak, aby odrážela víc slunečního záření zpět do vesmíru, „má potenciál výraznou měrou kompenzovat globální nárůst teplot". Tým, který sestavil současnou zprávu, s tímto závěrem souhlasí. Zjistil například, že výzkum konzistentně prokázal, že takové metody „mohou kompenzovat některé důsledky zvýšené koncentrace skleníkových plynů na globální a regionální klima, včetně koloběhu oxidu uhličitého a vody". V SPM se toto téma ovšem vůbec nevyskytuje.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit