Solární boom patří ad acta

Česko se po jedenácti letech musí oprostit od traumatu solárního boomu a přestat ho řešit. Prohraný boj s letitou křivdou nikomu nepomáhá.

Předseda Energetického regulačního úřadu Stanislav Trávníček doufá, že konečně ubude „energetických historiků“ posedlých událostmi z přelomu let 2009 a 2010, kdy politická reprezentace zpackala nastavení podpory obnovitelným zdrojům a vyvolala dobře známý a drahý solární boom. Prohlásil to na konferenci Solární asociace, jejímiž řečníky však zdaleka nebyli jen zástupci oboru, ale prakticky celé energetické branže v čele s šéfem ČEZ Danielem Benešem. Ten však tentokrát vystupoval coby místopředseda Svazu průmyslu za celý český průmysl. A Trávníčkův názor zdaleka nebyl ojedinělý. 

O pouhý den později měli poslanci opět na stole už tak dost zpožděnou novelu energetického zákona a s ním souvisejícího zákona o podporovaných zdrojích energie. Nová norma má třeba omezit řádění energetických šmejdů nutících seniory k podpisu nevýhodných smluv na energie, řeší však i řadu dalších hořících problémů v energetice, které měl mít stát vyřešeny už dávno. Bohužel celý proces se zasekl na tom, jakou měrou potrestat dnešní solárníky za to, jak špatně poslanci před více než jedenácti lety nastavili podporu. 

Řeč je o takzvaném vnitřním výnosovém procentu, které by retroaktivně srazilo ziskovost solárníkům. Proti tomu pochopitelně panuje dost silný odpor, jednak v obavě před arbitrážemi, před dopady na finanční sektor, u kterého mají solárníci úvěry, ale i proto, že mnohým prostě nepřipadá kolektivní trest pro investory do fotovoltaiky za staré chyby jako naprosto přiměřený. A tak se novou zákonnou úpravu už měsíce nedaří prosadit. Nemluvě o dalších nedořešených otázkách, jako jsou solární aukce, akumulace či perspektivní odvětví agrovoltaiky. Táhnoucí se nejistota ohledně budoucího nastavení paralyzuje celý trh, a zatímco jinde ve světě se vesele staví, v Česku jen pomalu přibývá pár panelů na střechách. 

Kolaps uhelného průmyslu mezitím nabírá na obrátkách, Evropa řeší, jak co nejrychleji alespoň část uhlí nahradit čistou energií, a v Bruselu je proto připravených pěkných 150 miliard z modernizačního fondu na zelené projekty. Masově stavět nové fotovoltaiky chce nejen progresivní ČEZ, ale i konzervativní uhelák, jako je Sev.en. 

Stát a část politiků v čele s ministrem průmyslu Karlem Havlíčkem však místo snahy peníze efektivně vyčerpat věnuje energii prohrané historické bitvě se solárním boomem. Jistě, tehdy se vinou státu pár jednotlivců napakovalo na úkor spotřebitelů elektřiny i státní kasy. Až na pár revizních techniků a bratrů Zemkových se však nepodařilo nikoho potrestat a zpětný trest pro celé odvětví nikomu nepomůže. Spíše škodí tím, že odčerpává energii už tak dost neefektivní státní správy od důležitější práce. Trauma solárního boomu by Česko mělo konečně poslat tam, kam už několik let patří. Do učebnic dějepisu.

Týdeník hrot

  • Ekonomická migrace a peníze
  • České pivní idoly
Objednat nyní