Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Šok pro Macrona. Proč v parlamentních volbách ztratil většinu?
Levicoví i pravicoví populisté dramaticky posílili. Francouzský prezident bude mít problém vůbec složit vládu, natož prosazovat svůj program.
Emmanuel Macron, nedávno znovuzvolený francouzský prezident, přišel o parlamentní většinu. Jeho koalice Ensemble získala v nedělních volbách v 577členném Národním shromáždění 245 křesel, přičemž pro udržení většiny jich potřebovala 289. Zároveň se jedná o drastický propad oproti 350 poslaneckým mandátům, které Macron a jeho spojenci získali v roce 2017. Francouzského prezidenta nyní čeká extrémně obtížný a značně nejistý druhý mandát.
Všechno nasvědčovalo tomu, že premiérka Élisabeth Borneová získá poslanecké křeslo v Normandii. Ale stejně jako řada Macronových blízkých spojenců nakonec padla. Stejný osud potkal mimo jiné předsedu Národního shromáždění Richarda Ferranda a bývalého ministra vnitra Christopha Castanera. Po tvrdé facce od voličů se nyní očekává, že odstoupí hned několik Macronových ministrů.
Silný Mélenchon, silnější Le Penová
I s prořídlými řadami zůstane Ensemble největší stranou v parlamentu. Ale po neslavném výsledku ve volbách bude mít Macronovo uskupení jen o něco málo víc hlasů než radikálně levicová aliance Jeana-Luca Mélenchona, Nová lidová, socialistická a ekologická unie (NUPES). Sedmdesátiletý bývalý trockista Mélenchon slátal tuto formaci těsně před volbami, když do ní vtáhl socialisty, komunisty a Zelené. Díky hlasům voličů, kteří chtěli Macrona ztrestat a zároveň omezit jeho moc, získala formace NUPES 131 mandátů.
Mélenchon šel do voleb se sloganem „Mélenchon, premiér“. To Macron už před hlasováním vyloučil. Jenže NUPES v novém parlamentu nejen nahradí středopravicové Republikány v roli hlavní opoziční strany, ale nyní se stane významnou parlamentní silou, která se bude snažit blokovat všechny zákony, jež se jí nebudou zamlouvat. Mélenchonův výsledek je zároveň nečekaně skvělou zprávou pro francouzskou levici, kterou poslední roky oslabovaly interní spory. Rozličné levicové strany projednou odložily četné neshody – Evropou počínaje a jadernou energií konče –, aby stvořily protiváhu k Macronovi.
Největším překvapením nedělního večera však byl výkon Národního sdružení Marine Le Penové. Nacionalistická strana dosáhla na svůj dosud nejlepší parlamentní výsledek, když získala 89 křesel, tedy přes desetkrát více poslanců než před pěti lety a víc, než kolik budou mít v Národním shromáždění nově Republikáni. NUPES je koalice a Národní sdružení bude mít v parlamentu větší zastoupení než kterákoli z jejích stran. To potvrzuje přerod francouzské stranické politiky na systém tří bloků – střed ovládaný Macronem, radikální levici a nacionalistickou pravici.
Donucen ke kompromisům
Výsledek je pro francouzského prezidenta těžkou a překvapivou ranou. Minulý týden před odletem do východní Evropy a na Ukrajinu vyzval Macron voliče, aby mu dali „solidní většinu“ a zajistili tak zemi stabilitu v nejisté době. Nestalo se. Voliči se očividně snaží zamezit prezidentovi dělat, co si zamane. Chtějí ho donutit, aby vládl jinak a bral v úvahu jiné politické názory.
Macron nyní bude muset udělat několik ošemetných rozhodnutí, mimo jiné zda nahradí (zbrusu novou) premiérku. Jednou z možností je, že zkusí vládnout s menšinovou vládou jako v letech 1988 až 1991, kdy byl Michel Rocard premiérem Françoise Mitterranda. Rocard ovšem celkem 28krát využil ústavního ustanovení známého jako 49-3, což mu opakovaně umožnilo de facto obejít parlament. Pravidla pro použití tohoto ustanovení se od té doby zpřísnila – s výjimkou rozpočtových zákonů je lze za dobu trvání jedné poslanecké schůze použít pouze jednou. Macron se bude spíš muset spoléhat na ad hoc podporu jednotlivých zákonů, pokud ji u poslanců z jiných stran dokáže získat.
Druhou možností je, že se prezident pokusí vytvořit koalici se všemi politickými kompromisy, které obnáší. S Republikány a jejich pravicovými druhy, kteří by měli obsadit 78 křesel, by teoreticky mohl složit většinu. Ti však před druhým kolem voleb odmítli vyzvat své voliče, aby podpořili Macronovy kandidáty proti těm, které postavila Mélenchonova NUPES. Mnoho umírněných republikánů už dávno zběhlo do Macronova tábora. Personální i programová jednání by byla velmi složitá.
Pět let v divočině
Ani jedna možnost nepřinese Francii stabilní vládu a kvalitní tvorbu politiky. Macron bude muset zahodit nebo přepracovat několik svých hlavních plánů, mimo jiné na zvýšení věku odchodu do důchodu z 62 na 64 a potom na 65 let. Nadšení, s jakým voliči podpořili Mélenchona, jenž naopak sliboval snížení důchodového věku na šedesát let, celkem jasně naznačuje, co si o Macronově plánu myslí veřejnost. Kvůli vzpouře gilets jaunes, covidu-19, ruské invazi na Ukrajinu a souvisejícímu růstu inflace zažil 44letý prezident dost bouřlivé první funkční období. Zdá se, že to druhé bude ještě bouřlivější.
2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
