Vybrané články
z týdeníku The Economist

Smrt (v) kanclu

Probíhá boj o to, kde budeme pracovat. Klasické kanceláře to mají nahnuté

Smrt (v) kanclu
ilustrace Vojtěch Velický týdeník Hrot

Většina lidí si spojuje kancelář s rutinou a konformitou, teď se však kanceláře velice rychle mění ve zdroj ekonomické nejistoty a vášnivých diskusí. Zaměstnanci, šéfové, pronajímatelé i vlády se snaží zjistit, jestli nejsou kanceláře překonané – a docházejí k velmi rozdílným závěrům. Přibližně 84 procent Francouzů už sedí zase u svých stolů – na rozdíl od 40 procent Britů. Šéf Twitteru Jack Dorsey prohlašuje, že zaměstnanci společnosti mohou pracovat z domova „už napořád“, zatímco podle zakladatele Netflixu Reeda Hastingse je práce z domova „zcela negativní“.

Firmy jsou na vážkách a globální trh s komerčními nemovitostmi v hodnotě třiceti bilionů dolarů svírají obavy z ještě hlubšího propadu. Někteří zaměstnanci sní o panglosiánské budoucnosti bez dojíždění a obědů v bufetech, ostatním dělá starosti, nakolik by takový scénář ohrozil případná povýšení, platy a jistotu pracovního místa.

Relikty 20. století

Neshody odrážejí nejistotu ohledně efektivity společenského odstupu a doby, která uplyne, než bude široce dostupná vakcína proti covidu-19. Jde však o ještě o víc: pandemie spustila masové přijímání technologií, jež dokážou změnit práci bílých límečků, a odhalila, kolik kanceláří fungovalo jen jako relikty dvacátého století. 

Koronavirová kalamita tak uspíší dlouho odkládanou fázi technologického a sociálního experimentování, kdy nezůstane vše při starém, ale ani kanceláře nedostanou smrtící ránu. Tato éra s sebou vedle příslibů nese i hrozby, v neposlední řadě firemním kulturám. Místo blokování změn musejí vlády aktualizovat zastaralé zákoníky práce a pustit se do přetváření center měst. Před dvěma stoletími to byla pára, kdo dostával dělníky do továren, v nichž mohli využívat nové stroje. Když se na konci devatenáctého století zjevili korporátní giganty, potřebovaly zaměstnance, kteří by je řídili. Pořádaly se plánovací porady, kolovaly oběžníky a faktury a další dokumenty, které zaznamenávaly provedenou práci. To vše vyžadovalo, aby k sobě měli zaměstnanci blízko, a proto vznikl model, v němž lidé dojíždějí autem či vlakem do kanceláří, kde se setkávají.

Tento systém vždycky trpěl do očí bijícími nedostatky, z nichž některé se během času ještě zhoršily. Většinu lidí dojíždění a náklady s ním spojené krajně obtěžují. Průměrnému americkému zaměstnanci sežere dojíždění týdně přes čtyři hodiny. Některým lidem vadí hlučné a formální prostředí kanceláří nebo v nich trpí diskriminací. Pro zaměstnance, jejichž přítomnost v kanceláři je vyžadována, je mnohem těžší postarat se o děti, což je čím dál palčivějším problémem, neboť stále roste počet rodin, ve kterých pracují oba rodiče. 

Technologii už dávno máme

Člověk by si myslel, že nové technologie tímto neuspokojivým statem quo otřesou. Elektronický dokument PDF se ale zrodil už v roce 1991, ceny internetového připojení zkolabovaly zkraje nového tisíciletí a Zoom a Slack, dvě firmy, jejichž technologie umožňují práci na dálku, jsou téměř deset let staré. Nečinnost však kancelářím umožnila uniknout výraznějším změnám. Než udeřil covid-19, měly firmy pronajímající flexibilní kanceláře (včetně nešťastného WeWorku) pouze maličkatý, ani ne pětiprocentní podíl na světovém trhu. Většina firem odmítala přejít z masových kanceláří na technologie umožňující práci na dálku dřív než jejich klienti; ani odepsat zapuštěné náklady ve formě nemovitého majetku a dlouhodobých pronájmů. 

Covid-19 postavil toto všechno na hlavu. Před pandemií pracovala pravidelně z domova pouhá tři procenta Američanů; teď má tuto zkušenost za sebou obrovský počet lidí. Dokonce i v Xeroxu, společnosti, která je synonymem tiskáren chrlících stránky, jež nikdy nikdo nepřečte, pracuje řada zaměstnanců z domova. S rostoucím počtem lidí, kteří si osvojili technologie umožňující pracovat na dálku, vzniká mocný síťový efekt a s každým novým zákazníkem se jejich služba stává ještě užitečnější. Microsoft Teams, Zoom, Google Meet a Cisco Webex mají aktuálně dohromady přes tři sta milionů uživatelů. Byrokratické překážky práce na dálku byly do poslední odstraněny z cesty. Soudy rozhodují v občanskoprávních sporech na dálku. Notáři se přesunuli do online světa a některé banky přestaly vyžadovat, aby se noví klienti dostavili na pobočku, kde dřív museli kvůli otevření účtu osobně potvrdit svou totožnost. 

Kolik z těchto změn zůstane zachováno, až bude k dispozici vakcína? Nejlepší návod poskytují země, které mají virus pod kontrolou. Tam se vynořuje obraz „nepovinné kanceláře“, kam lidé docházejí, ale méně často. Podle průzkumů vedených Morgan Stanley tak například v Německu chodí na pracoviště 74 procent zaměstnanců, ale pouze polovina z nich pět dní v týdnu. Konkrétní poměr bude záviset na průmyslovém odvětví a na daném městě. Tam, kde se snadno dojíždí, budou lidé do kanceláře dál chodit. V obřích městech, kde cesty zabírají mnohem víc času, bude toto číslo podstatně nižší.

Společnosti budou muset přijmout model sporadičtější přítomnosti zaměstnanců, v němž se kancelář stává jakýmsi „hubem“, uzlovým bodem, ne druhým domovem. Existuje riziko, že se postupem času sociální kapitál firmy rozpadne, kreativita poklesne, hierarchie zkostnatí a týmových duch vyvane, přesně jak se obává Hastings. Reakcí mohou být zacílené interakce zaměstnanců, kdy se budou skupiny scházet v přesně dané časy, aby lidé oprášili přátelské vztahy a vyměnili si informace. Nové technologie, jež „gamifikují“ online interakce, aby přiživily spontánnost, mohou časem nahradit toporný svět Zoomu. S takto nově vyzbrojenými kulturami budou firmy muset modernizovat i majetek: střízliví investoři očekávají minimálně desetiprocentní pokles objemu kancelářských prostor ve velkoměstech. Vzhledem k tomu, že obvykle se pronájem kancelářských prostor uzavírá minimálně na pět let, bude chvíli trvat, než se tyto predikce naplní.

Předvídej, nevzdoruj

Vlády jsou v pokušení vrátit čas zpátky a omezit ekonomickou škodu, kterou utrpí všichni od kaváren v centrech měst po systém newyorského metra, jemuž hrozí výpadek tržeb až 16 miliard dolarů. Britská vláda se snaží nalákat zaměstnance zpátky do kanceláří. Přitom je podstatně lepší předvídat následky než technologické změně vzdorovat. Zřetelné jsou především dvě priority.

Zaprvé bude nutné modernizovat obří korpus pracovního práva. Už se ukázalo, že „gig economy“ neboli ekonomika postavená na krátkodobých pracovních úvazcích je už přežitou záležitostí. Objevují se nové ožehavé otázky ohledně práv a povinností zaměstnanců: Mohou firmy monitorovat ty, kdo pracují na dálku, aby vyhodnotily jejich produktivitu? Kdo nese odpovědnost, pokud se zaměstnanec doma zraní? Pokud vznikne dojem, že se bílé límečky těší nějakým nepřiměřeným výhodám, povede k narůstající nenávisti ze strany ostatních pracovníků. 

Druhou prioritou jsou centra měst. Sto let jim dominovaly věže plné otáčivých židlí a tun žloutnoucího papíru. Komplexní pravidla urbanistického plánování bude nutné systematicky přepracovat, aby umožnily budovy a celé čtvrti přestavět k novým účelům včetně bydlení a rekreace. Pokud se tento měsíc vrátíte do kanceláře, posaďte se, přihlaste se do svého počítače – ale moc si na to nezvykejte. 

Týdeník hrot

  • Jak Babiš bohatne na koronaviru
  • Život po Pentě
Objednat nyní