Vybrané články
z týdeníku The Economist

Slušní lidé, kteří chtěli Nancy vystřelit mozek z hlavy

Jak Republikánská strana přepsala dějiny násilí, které její vůdce vyvolal.

Slušní lidé, kteří chtěli Nancy vystřelit mozek z hlavy
ilustrační foto | Profimedia.cz

Dawn Bancroftová, devětapadesátiletá majitelka tělocvičny v Pensylvánii, odjela před rokem do hlavního města USA poslechnout si projev Donalda Trumpa, ne páchat terorismus. Ale když potom pochodovala po Constitution Avenue a v uších jí ještě zvonila výzva bývalého prezidenta, že má „bojovat jako šílená“, Bancroftová patrně někam zašantročila morální kompas.

S kamarádkou Dianou se před budovou Kongresu protlačily davem, našly vytlučené okno a prolezly jím. „Vlezly jsme dovnitř, splnily svůj úkol,“ vysvětlovala Bancroftová později ve videovzkazu svým dětem. „Hledaly jsme Nancy a chtěly jí vystřelit mozek z hlavy. Ale nenašly jsme ji.“

Když obě ženy loni v září před soudem uznaly vinu ze spáchání přestupku, soudce Emmet Sullivan se nahlas zamýšlel nad tím, „kolik dobrých lidí, kteří předtím nikdy neměli potíže se zákonem, se změnilo v teroristy“. Podle soudních dokumentů totéž platí pro většinu ze sedmi stovek výtržníků z Capitol Hillu – včetně zhruba 225 z nich, kteří byli obviněni z napadení příslušníků policie a bránění výkonu spravedlnosti. Jen málo z nich bylo v minulosti odsouzeno nebo mělo vazby na nějakou krajně pravicovou skupinu. Vesměs se jednalo o průměrné bílé Američany, trumpovsky nabuzené a obrandované, kteří se dodnes hrnou na exprezidentovy mítinky. Jsou to malí podnikatelé, učitelé, realitní makléři i důchodci. 

Žádné překvapení

Nehledě na úžas soudce Sullivana na tom není nic záhadného, naopak je to zcela pochopitelné. Pokud věříte, že byly volby ukradeny, o čemž byly přesvědčeny miliony republikánských voličů ještě před zveřejněním výsledků, proč byste nepřistoupili k zoufalým krokům, k nimž vás Trump vyzývá? Bancroftová a mnozí další byli přesvědčeni, že konají vlasteneckou povinnost.

Většina se ani nepokoušela skrýt svou totožnost. Texaská realitní makléřka vyvolávala jméno svojí firmy a útok streamovala. Muž z Ohia zase vykopl okno Kapitolu v bundě s vlastním jménem a telefonním číslem své malířské firmy. Výtržnosti a útok na Kapitol, jak největší případ svého druhu v amerických dějinách u soudu jasně dokázal, byly logickým vyústěním Trumpovy velké lži, podle níž se hrdě zachovalo na dva tisíce jeho příznivců. Aby odsoudili násilí, neměli republikáni jinou možnost než odsoudit onu lež. A když to neudělali, naopak obojí normalizovali.

Ten proces začal už pár hodin po útoku, kdy většina republikánských kongresmanů formálně zpochybnila volební výsledek. To pohřbilo veškeré naděje, že by se mohli zříct Trumpa, jenž promptně začal přepisovat skutečnost násilí, které vyvolal. Prohlašoval, že výtržníci jsou „nevinní“ lidé, které „perzekvuje“ policie, a že ke skutečnému „povstání došlo“ v den voleb. A pokud to snad někteří jeho příznivci přehnali, tak co z toho? Trump také řekl, že „dávalo smysl“, když se při útoku na Kapitol ozývaly výkřiky „Pověste Mika Pence“, protože se jeho zástupce přece zdráhal ukrást volby. To je klasická trumpovská práce s dezinformacemi – změť nesouvislých kognitivních disonancí, z nichž si jeho přívrženci mohou vybrat. Jedním dechem oslavoval jejich násilné chování, popíral, že k němu došlo, a sváděl vinu za něj na protistranu.

Vždyť o nic nešlo

Když tedy republikánští zákonodárci potvrdili oddanost Trumpovi, považovali za povinnost zabránit vyšetřování útoku na Kapitol. Zablokovali vznik vyšetřovací komise za účasti zástupců obou stran, a když pak demokraté navrhli alespoň slabší vyšetřování sněmovním výborem, kritizovali je z politizace celé záležitosti. Za účasti dvou zásadových republikánů – Liz Cheneyové a Adama Kinzingera – tento výbor během roku vyslechl stovky svědků. Ale jeho hlavní cíle, Donald Trump a jeho nejbližší spolupracovníci, s ním odmítají spolupracovat. Zjevně doufají, že republikáni letos v listopadu znovu ovládnou Sněmovnu reprezentantů a vyšetřování ukončí.

Oba scénáře vypadají pravděpodobně, částečně proto, že ani většina republikánských voličů nestojí o potrestání násilí na Capitol Hillu. Rok po řádění, při němž pět lidí zahynulo a zranění utrpělo přes sto policistů, většina republikánů tvrdí, že byla celá událost buď poklidná, nebo „poněkud“ násilná. A že za ni Trump nenese žádnou odpovědnost. Demokraté říkají opak. A mají pochybnosti o pohnutkách svých oponentů. Bagatelizováním násilí jej racionalizujete, což v současné napjaté atmosféře podle mnoha demokratů znamená, že se brzy může opakovat.

Bez důvěry a úcty

Připomínka loňských událostí v žádném případě Ameriku nesjednotila. Američané se ostře rozcházejí i v tom, čeho že to vlastně bylo výročí. A tyto nejnovější neshody pochopitelně zemi ještě víc štěpí. Vztahy mezi zákonodárci na Capitol Hillu, které se před výtržnostmi daly sotva považovat za idylické, jsou dnes katastrofální. „Ten útok Kongres úplně změnil,“ říká kongresmanka Cheri Bustosová, umírněná demokratka z Illinois. „Zmizela důvěra, vzájemná úcta.“

Někteří demokraté stále odmítají spolupracovat s republikány, kteří hlasovali pro zneplatnění voleb. Mnoha demokratům a hrstce republikánských odpůrců Trumpa chodí výhrůžky smrtí od jeho příznivců. Animované video, které loni v listopadu tweetoval kongresman Paul Gosar a na němž zabíjí demokratickou kolegyni Alexandrii Ocasio-Cortezovou, je jen jedním z mírnějších příkladů. Cheneyová a Kinzinger byli jedinými republikány, kteří podpořili demokratický návrh odsuzující Gosarovo jednání, což ještě víc zhoršilo vztahy mezi stranami.

Mimo politiku vypadá situace přece jen nadějněji. Spravedlivé projednání stovek výtržnických případů je výbornou vizitkou soudního systému. Policejní šéfové, kteří nezajistili dostatečnou ochranu Kapitolu, byli hnáni k odpovědnosti a bezpečnost budov Kongresu byla od té doby výrazně posílena. Pro zákonodárce, kteří jako Bustosová kandidovali ve volbách, aby zemi spravovali, a ne o ni bojovali, je to však chabou útěchou.

Je jednou z 25 demokratických kongresmanů, kteří letos skončí s politikou – částečně i kvůli útoku na Kapitol. „Můj manžel sloužil čtyři desítky let u policie a řekl mi, že už se to nezlepší,“ říká Bustosová. „Probírali jsme to s našimi třemi syny. Žádný z nich si nemyslí, že bych měla znovu kandidovat.“

© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.