Slunce, vítr a rozum

Zlevňování a rostoucí výkon posouvají kdysi drahé solární a větrné elektrárny do pozice smysluplného energetického zdroje.

Slunce, vítr a rozum
Pokud nepočítáme Krušné hory, mnoho větrných elektráren při cestách po Česku nepotkáme. Většinu plánovaných projektů zastavil odpor tamních obyvatel, obcí a krajů. | Tomáš Novák týdeník HROT

Hlavně nesmíme dopustit opakování solárního boomu, zní z úst představitelů české vlády i dalších politiků. Takový postoj je s ohledem na sumu 700 miliard korun – kterou budeme muset během 20 let dotovat v minulosti postavené fotovoltaické elektrárny – pochopitelný, ale zároveň ukazuje na jistou myšlenkovou strnulost.

Technologie pro výrobu zelené elektřiny totiž zaznamenaly v posledních deseti letech mohutný skok vpřed, srovnatelný s vývojem u mobilních telefonů či notebooků. Náklady na výrobu elektřiny ze slunečního záření klesly za posledních 12 let na jednu desetinu, přičemž letos pád cen fotovoltaických panelů ještě zrychlil.

Náklady na výrobu elektřiny klesají – ačkoli pomalejším tempem – také v případě větrných elektráren. Malé vrtule s rychlými otáčkami, neblaze proslulé masakrováním ptáků a netopýrů, už dávno vyšly z módy. Dnes v oblasti větrné energetiky platí jednoduché pravidlo – čím vyšší, tím lepší. Stožáry, které výškou překonají mrakodrapy v Praze na Pankrácké pláni, chystají první investoři i na českém území.  

Větrníky rostou do nebe

Jedním z prvních odvážlivců je firma Windenergie, kterou vlastní německý Wintus. Ta chce v Karlovarském kraji poblíž hlavního tahu z Prahy do Karlových Varů postavit devět nových větrníků; dva zde již fungují od konce roku 2010. Jak lze vyčíst z předložené dokumentace, investor počítá s pořízením větrných elektráren s instalovaným výkonem čtyři až pět megawattů, výškou stožáru až 130 metrů a průměrem rotoru 147 metrů. 

Na českém území se jedná o dosud nevídané parametry. V minulých letech se u nás nejčastěji stavěly větrníky o výkonu dva megawatty, s výškou stožáru okolo 100 metrů a s průměrem rotoru 90 metrů. Samozřejmě je otázkou, zda záměr firmy Windenergie projde všemi fázemi povolovacího řízení (na tom se v minulosti většina plánovaných větrných parků zasekla), a pokud ano, zda to nebude vykoupeno menší velikostí a výkonem.

 

S každým metrem navíc roste využití výkonu větrné turbíny. Pro srovnání: první malé větrníky, které v Česku vyrostly před rokem 2005, uměly v průměru využít jen desetinu instalovaného výkonu. Nejlepší dvoumegawattové větrníky se v praxi dostávají nad 25 procent využití kapacity. „U našich elektráren se tento ukazatel v roce 2019 pohyboval od 25,4 až po 35,6 procenta,“ říká manažer investiční skupiny Portiva Petr Hradil. Portiva brněnské investorky Ivy Šťastné patří mezi největší provozovatele větrných elektráren v Česku.

Vyšší větrníky mohou tato procenta posunout ještě výše. Tedy za podmínky, že parlament konečně schválí novelu zákona o podporovaných zdrojích energie a vláda spustí aukce pro nové zájemce o stavbu větrných parků. Pro představu: aukce pořádané letos v Německu vedly k ceně okolo 61 eur, což není příliš daleko od burzovní ceny elektřiny na úrovni okolo 45 eur za megawatthodinu.

Nedávno drahé, dnes levné

Německé aukce odhalily ještě jeden zajímavý trend. Letos již neplatí, že by větrná energie byla levnější než elektřina vyrobená ze slunečního záření. Požadavky investorů na garantovanou cenu v případě fotovoltaiky během posledního roku prudce klesly a dostaly se až na hodnoty okolo 50 eur za megawatthodinu. Jistí odvážlivci si dokonce zažádali o pouhých 35 eur za jednotku vyrobené elektřiny.

Čeští politici udělali chybu v tom, že umožnili fotovoltaický boom v době, kdy technologie byla pekelně drahá. Stačilo deset let počkat. „Podle studie Mezinárodní agentury pro obnovitelné zdroje byly v roce 2010 průměrné náklady na stavbu jednomegawattové solární elektrárny okolo 92 milionů korun. Dnes se elektrárna o stejném výkonu staví za 15 až 20 milionů korun,“ zmiňuje předseda představenstva Solární asociace Jan Krčmář.

Cena klesá – a přitom roste jejich výkon. Během solárního boomu let 2009 a 2010 se v Česku běžně instalovaly solární panely o výkonu 180 až 210 wattů. Dnes se běžně prodávají panely stejných rozměrů o dvojnásobném výkonu. Někteří výrobci nabízejí dokonce i oboustranné panely, které dokážou využít část světla odraženého od země.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní